Přepis: Jak to vidí Břetislav Tureček – 14. února 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním hostem ‚Jak to vidí‘ je Břetislav Tureček, zahraničněpolitický analytik Metropolitní univerzity Praha. Dobrý den, vítejte.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
S vedoucím Centra pro studia Blízkého východu probereme proměny Íránu od šáha až po dnešek a zamyslíme se také nad smyslem varšavské blízkovýchodní konference i americkou politikou na Blízkém východě. Dobrý poslech. – Írán slaví 40. výročí islámské revoluce, která svrhla šáha Muhammada Rezu Pahlavího a pomohla k moci šíitskému duchovenstvu. Skončila monarchie, která v Íránu vydržela dva a půl tisíce let. Byla tehdejší íránská revoluce revolucí náboženskou nebo sociální?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Daleko více sociální. Ono se jí zpětně začalo říkat islámská, protože převážil ten islámský proud. Ajatolláh Chomejní, ten zamračený duchovní s černým turbanem, se stal jejím symbolem, ale ve skutečnosti šáha chtěla odstranit široká plejáda různých sociálních, náboženských, etnických skupin. Byli to perští nacionalisté, kurdští nacionalisté, maoisté, komunisté, islamisté, byli to třeba i židé. O tom se dneska vůbec nemluví, ale i íránští židé se podíleli na svržení šáha a pomohli tak vlastně islámské revoluci. Takže společným jmenovatelem nebyla snaha nastolit teokracii, to, že to bude islámská republika, se ukázalo až později, ale byla to především snaha odstranit společného nepřítele těch různých skupin, které jsem vyjmenoval, tedy šáha. A že z toho vznikla Islámská republika, se potom ukazovalo a potvrzovalo až v průběhu celého roku 1979. Takže my teď slavíme 40. výročí. 11. února byl takový zlom, kdy se podařilo porazit ty bezpečnostní složky dosud loajální šáhovi. Ten už v té době byl skoro měsíc v zahraničí, ale ta revoluce měla delší trvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Samotná Islámská republika byla pak vyhlášena 1. dubna 1979. Co všechno se vlastně šáhovi stalo osudným?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Byla to celá řada vlivů, které mu podrazily nohy. Ano, dnes je na západě vzývám takovými lidmi, kteří jaksi vyzdvihují jeho modernistické snahy. To, že tu zemi modernizoval, je dáváno do popředí... Že byl někým, jako byl Mustafa Kemal Atatürk, ten nacionalistický vůdce v Turecku, který také modernizoval zemi, tahal ji na západ. Jenomže jak už to bývá, on to dělal navzdory velké části populace. Nejenom nutně duchovenstva, ale i třeba na to dopláceli hůře sociálně postavení lidé, lidé konzervativně založení a tak dále. Takže on si počínal ne úplně vybíravě. Docházelo během té jeho vlády k rozsáhlému porušování lidských práv, a to všechno samozřejmě byla voda na mlýn revolucionářům, kteří ho potom svrhli a kteří potom paradoxně lidská práva v mnoha ohledech od té doby i dnes v Íránu porušují daleko více, než tak činil šáhův režim. Takže z pohledu západu on byl pozitivní silou. Z pohledu mnoha místních pozitivní silou nebyl. A navíc to doprovázel jeho prokazatelný kult osobnosti. To byl člověk, který, a vy jste to řekla, ale to je velká zkratka, posledním výhonkem dvou a půl tisíce let monarchie. On neměl nic společného s těmi předchozími dynastiemi. Jeho otec byl vlastně pučista, který se ujal moci ve 20. letech. Nepatřil k žádné honoraci, k žádné šlechtě íránské. Byl to důstojník, který se chopil moci. Dokonce zvažoval, že bude prezidentem. Rezá Chán, tedy otec posledního šáha, když se ukázalo, že republika by neprošla, řekl, dobře, tak já budu dalším šáhem. A jeho syn Muhammad Rezá Pahlaví byl tedy druhým členem té dynastie Pahlaví, ale zrovna tak mohl být prezidentem po svém otci. Takže to vůbec není tak, že by on navazoval na monarchii. On držel moc a monarchie se mu v tom stala jakousi nosnou platformou, ke které se mohl odkazovat, aby ta jeho vláda vypadala pompézněji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak si Íránci připomínají to výročí návratu ajatolláha Chomejního z francouzského exilu? Co to pro ně znamená, těch 40 let?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Dneska už je to taková povinná úlitba. Dneska už je to zkrátka součást toho režimu, který od té revoluce odvozuje svoji legitimitu. Nesmíme zapomínat, že 40 let je v íránských dějinách z hlediska těch žijících lidí delší doba než třeba v ČR. Většina Íránců dnes už vůbec nezažila revoluci, natož třeba v nějakém bdělém dospělém věku. Takže mnoho lidí dnes automaticky odsuzuje šáhovu éru, a to jsou zejména lidé napojení na ten establishment a ta vládní propaganda. A zrovna tak spousta Íránců si éru šáha, řekněme, idealizuje. Oni už si prostě nepamatují, co se dělo. Oni jenom vědí, že to bylo v mnoha ohledech lepší než dnes, že ženy nemusely chodit zahalené, ale zapomínají, že tehdy byla třeba dvakrát menší gramotnost obyvatelstva, že rozvoj infrastruktury, který současný režim dokázal, je úctyhodný v blízkovýchodním měřítku. Írán není země, jakou jsou třeba Emiráty nebo Saudská Arábie, které si na všechno najímají experty ze zahraničí a utrácejí ropné peníze, aby si všechno koupily. Zastřešenou sjezdovku v Dubaji. To Írán nemá. Ale Írán má třeba metro. Írán má, jak víme, jadernou elektrárnu, Írán má kosmický program. Takže pro řadu lidí je toto odsouzeníhodné, že Írán má takové ambice. Pro řadu Íránců je to otázka prestiže. Podívejte se, my nejsme žádná rozvojová velbloudárna. My jsme země na úrovni téměř světové.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Také jste, Břetislave, znalec velké investice do vzdělání, vědy, výzkumu...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Určitě. Íránci se snaží, v mnoha ohledech to může být směšné, nedosahují té úrovně Západu, ale zas výrazně předstihují třeba Saudskou Arábii a mnoho arabských zemí, které si ty expertní znalosti musejí dovážet ze zahraničí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jsou cestu tedy ušel Írán za těch 40 let?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Velice kostrbatou, velice kontroverzní. Prostě Irán se změnil, a co je důležité, on změnil i okolní svět. On se stal inspirací. Nezapomínejme, že v té době byla ještě studená válka, měli jsme tady bipolární svět, západ, který se zaštiťoval demokracií, a přitom podporoval lecjaké diktátory, tak jako to činí dodnes, pak jsme tady měli sovětský blok, který se jaksi zaštiťoval zastáním chudých a znevýhodněných a dělníků a tak dále, což také víme, že je v mnoha ohledech nesmysl, a do toho se objevila třetí síla, která říkala ani východ, ani západ, ale islámská cesta. Takže zase z pohledu západu to zní kontroverzně, ale mnoha obyvatelům nejen muslimského světa, ale i rozvojového třetího světa Chomejní ukázal, že je možné se vzepřít těm dvěma velmocem Sovětům a Američanům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Americký prezident Jimmy Carter mluvil koncem 70. let o Íránu jako o ostrově stability v jinak nepokojné oblasti. Jaká je dnes pozice Íránu s těmi okolními zeměmi? Třeba za vlády prozápadního šáha se regionální velmoc v oblasti Perského zálivu výrazně upnula k západu. Dneska je západ částečně i spojenec...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Co se týká Íránu, tak dodneška trvá ta doktrína, že Írán čelí hegemonii, rozpínavosti západu a Izraele a tak dále. Je na to pyšný, staví se do role zastánců těch utiskovaných v muslimských zemích a tak dále. Na západě je to, zejména v Izraeli, ve Spojených státech, prezentováno jako destabilizace. Faktem ale je, že těch ohnisek destabilizace je celá řada, a když se podíváme na jednotlivé státy, tak Írán pořád je jednou z nejstabilnějších zemí Blízkého východu, ne-li nejstabilnější. Vyhnulo se mu arabské jaro, z mnoha důvodů. Pochopitelně je nahlodáván zvenku. Včera jsme třeba měli útok na jihovýchodě země, kde zahynulo 30 příslušníků ozbrojených složek, bylo zabito sebevražedným atentátem, a tak dále. To se tam děje, ale pořád je to poměrně stabilní. A samozřejmě policejní stát, který i za cenu represí se dokáže odlišit od mnoha padlých zemí, které v regionu, zejména v tom arabském, vidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Po Chomejního smrti v roce 1989 se duchovním vůdcem země stal ajatolláh Chameneí. V čem se liší, pokud ano, od svého předchůdce? Nutno říct, že má ajatolláh pořád to hlavní slovo. Není to prezident...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
V něčem má, v něčem nemá. Prezident je exekutivní, řekněme, premiér. On je šéf exekutivy vlády. Z hlediska ústavy prostě nad vším stojí vůdce, který má kompetence, kterými v mnoha ohledech převyšuje kompetence všech dalších politických složek, ale v mnoha ohledech prostě nezasahuje do každodenního chodu té země. Ale srovnání – současný vůdce Chameneí vs. zakladatel toho režimu Chomejní... To je nesrovnatelná kategorie. Chomejní měl charisma, byl skutečně bojovníkem, který si tu revoluci „vytrpěl“ tím, že byl patnáct let exilu (šáh ho tam poslal). A tak dále. Zatímco Chameneí, když byl vybrán, tak... Loni uniklo video a ukázalo se, že to vůbec dělat nechtěl, protože i on si uvědomoval, že to renomé a tu erudici prostě nemá. On vzdoroval a bylo mu na tom uzavřeném zasedání rady expertů shromáždění znalců řečeno, že... On říkal: Já to nechci dělat. A byl přesvědčen... Ale ano, budeš to dělat, zatím dočasně... A ta dočasnost bude letos v červnu trvat už třicet let. Takže i sami Íránci dobře vědí, že on byl vlastně řešením z nouze. V tu dobu buď byli zastánci toho revolučního islámu, toho režimu, ale neměli náboženskou erudici a charisma, anebo byli lidé, kteří měli erudici a charisma, ale odmítali tu současnou podobu režimu. Takže ti nepřipadali v úvahu, aby to po Chomejním, když zemřel, převzali. Takže našli Chameneího a ten se s tím potýká už třicet let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
(Evidentně asi zdárně, když je ve své funkci třicet let...) Jak, Břetislave, změnil Írán současný prezident Hasan Rúhání, který nastoupil v r. 2013? Říká se mu „reformista“, což asi už o lecčems svědčí...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ano. On je stavěn do kontrastu zejména se svým předchůdcem Mahmúdem Ahmadínežádem, který byl u moci také osm let, také byl dvakrát zvolen, byť je zpochybňováno, do jaké míry to byly čisté volby... Ahmadínežád byl velmi výřečný, velmi útočný, velmi provokativní, a dělal to cíleně... Není to jediný prezident na světě, který cíleně provokuje... Rúhání naopak nasadil takovou tu usměvavou tvář...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
... možná smířlivější tón...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
... smířlivější tón, úsměvy... Mimochodem vystudoval na západě, umí dobře anglicky atd. Takže to jsou věci, které mu samozřejmě vtiskly image člověka, se kterým je možné mluvit. Je to člověk, který prosadil průlomovou dohodu mezi Íránem a světovým společenstvím ohledně jaderného programu. Co se týká domácí scény, tak to má složité, protože tam proti němu naopak jdou ti jestřábové, kteří mu tu smířlivost vůči západu třeba vytýkají. Vytýkají mu mnohé ekonomické neduhy, se kterými se Írán potýká. Takže on je oslaben. Navíc, a nechci zacházet do detailů, íránský politický systém prostě umožňuje, že vládu vede prezident, který přitom nemá většinovou podporu parlamentu. Takže i o to to má těžší. A tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Loňský rok byl pro Írán velmi náročný. Jednostranné odstoupení Spojených států od jaderné dohody, obnovení sankcí... Hasan Rúhání ve svém aktuálním projevu k výročí islámské rezoluce řekl, že Írán odolá americkým sankcím, i když občany kvůli nim čekají problémy. Jak sankce, a nejenom ony, zasáhly každodenní běžný život Íránců? Platy prý stagnují... Ceny stoupají...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Určitě. Nejsou to jenom sankce, ale je to i to očekávání, ta psychologie, to psychologické napětí, které ty sankce provázejí. Je to určitá nedůvěra... Víme, že ještě než Američané ty sankce obnovili, a víme, že Evropa vzdoruje v tom jejich trendu, tak zkrátka investoři se báli do Íránu jezdit, stahují odtamtud své provozy, své továrny; bankovní sektor také váhá, aby třeba ručil za nějaké západní investice v té zem... A to se tam samozřejmě promítá, protože Írán je do velké míry závislý na exportu ropy, na ropném sektoru obecně, a to je odvětví mezinárodní, takže ve chvíli, kdy se alespoň část mezinárodního společenství snaží Írán izolovat, tak pochopitelně to dopady má. Nejen na ceny, ale i na inflaci, na propad riálu vůči dolaru atd. To jsou pak věci, kterým se ten režim snaží čelit vymýšlením paralelních měn, hledáním nových odbytišť, protože sice některé západní státy Írán blokují a sabotují, ale Írán zase hledá cestu třeba do Číny, do Indie... Takže je to pochopitelně velmi složité z hlediska toho íránského vedení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když hovoříme o 40. výročí islámské revoluce a vrátíme se do r. 1980, tak tehdy zorganizoval agent CIA Tony Mendez útěk šesti amerických diplomatů, poté, co byla ambasáda Spojených států obklíčena ozbrojenci právě během islámské revoluce. Tony Mendez zemřel minulý měsíc ve věku 78 let. Jeho příběh se stal předlohou pro slavný hollywoodský film Argo s Benem Affleckem.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Je to výborný film. Snad ho můžeme doporučit a nebude to tady nějaká nekalá reklama... Je to film, který je poměrně věrný, byť znalci a pamětníci tam zpochybňovali některé detaily... Ale ukazuje to věrně, co se tehdy stalo: Skupina – desítky, stovky – íránských studentů obsadila americkou ambasádu v listopadu 79. Íránské vedení, včetně Chomejního, se o tom dozvědělo až zpětně a přihlásilo se k tomu. Byť ty studenty mohly během hodiny z té ambasády íránské složky zase vyhnat, tak to neudělaly (a přihlásily se k tomu). A ten film velmi dobře ukazuje i ty reálie, tehdejší velmi napjatou a, řekl bych, hustou atmosféru v tom revolučním Íránu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ve Varšavě pokračuje mezinárodní konference o Blízkém východu, kterou pořádají Spojené státy i Polsko. K bojkotu účasti vyzval arabské země palestinský ministr zahraničí Malkí. Cílem konference je prý realizace amerických zájmů, tedy mobilizace koalice pro podporu tzv. plánu století administrativy Donalda Trumpa. Kritici považují fórum také za protiíránskou akci. Proč vlastně, a kdo vůbec, Břetislave, do Varšavy přijel? Protože účast odmítlo třeba Rusko...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ano. Je to od samého počátku kontroverzní věc. Přesně, jak jste už zmínila: Původní plán Spojených států, Izraele a Saúdské Arábie byl udělat nějaký summit, kde by se všichni shodli, že největším zlem Blízkého východu je Írán. Jenže to je teorie velmi vypjatá a vidíme, že s ní řada zemí nesouhlasí. Takže potom to bylo trošku přeformulováno – že se tam jenom o Íránu mluvit nebude, že se bude mluvit i o izraelsko-palestinském konfliktu, o Jemenu, o Sýrii atd. Ale už z toho, kdo byl pozván a kdo odmítl přijet, se ukazuje, že tam budou jenom kluci, kteří spolu mluví. To znamená, my chceme stabilizovat Blízký východ, ale nepozveme Írán... Takže my na jednu stranu říkáme, že Írán je semeništěm zla, ale tam, kde by se to mělo řešit, nejsou Íránci vůbec pozváni... Z toho důvodu tam i celá řada západních států neposlala nějaké vysoce reprezentativní zástupce...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Třeba přímo ministry zahraničí...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ano. Za ČR je tam pan náměstek Chmelař... To je určité politické gesto. Rusové odmítli přijet, Palestinci zase (vy jste zmínila palestinský postoj) říkají: Ano, Američané chtějí vyřešit izraelsko-palestinský konflikt tím, že se přikloní na stranu Izraele a tím, že tento konflikt odsunou, tím, že zdůrazňují tu íránskou linii, to znamená, že se odsune na vedlejší kolej řešení izraelsko-palestinského konfliktu... Takže ta konference asi nic průlomového nepřinese. Spíše ukáže, kdo kde stojí, co se týká přístupu k tomu, jak Blízký východ řešit. Ale obávám se, že řešení nepřinese. Když se na to podíváme, tak co se týká syrského konfliktu, tak tam byly podobné nápady. Také se scházel jenom ten prozápadní tábor – v Paříži, Istanbulu – a hledal řešení pro syrský konflikt. A ukázalo se, že ho nenajde, protože tam nebyli pozváni Íránci a Rusové. A teprve, až když Rusové, Íránci a Turci začali řešit praktické věci odděleně paralelně v Kazachstánu, tak se, řekněme, začala ta syrská válka trochu uklidňovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč se vlastně konference o Blízkém východě koná právě ve Varšavě...?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Protože Američané se snažili ukázat, že jde o mezinárodní záležitost – že nejde o záležitost jejich a Saúdů a Izraelců... Hledali nějakou třetí zemi. A Polsko patrně bylo z evropských států nejochotnější, protože má samo své vlastní zájmy. Chce, aby Američané natrvalo umístili svoji základnu na polském území. To zase souvisí s polsko-ruskými vztahy... Takže vyšli Američanům vstříc. Z některých náznaků se ukazuje, že teď vůbec nejsou šťastni Poláci z toho, že se jim tam odehrálo něco takového, co vypadá jako jednostranná protiíránská akce, která nic nevyřeší... Do toho přišlo takové hořké povzdechnutí z Íránu: My Íránci jsme za druhé světové války pomáhali Polákům, zachraňovali jsme je před nacisty, a oni nám takhle oplácejí... Takže už zase do toho přicházejí samozřejmě výčitky a emoce. Myslím si, že Poláci asi ještě nedocenili, co jim to zase může přinést za problémy...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem íránský velvyslanec v rozhovoru s polskými novináři minulý týden nevyloučil přerušení diplomatických vztahů s Polskem...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ano, je to možnost. Ale pro Íránce se mi daleko typičtější zdá to, že jim teď budou házet klacky pod nohy z hlediska investic a budou sabotovat různé vzájemné návštěvy... Tak jako to dělali Íránci třeba vůči ČR, když jsme v r. 98 z našeho území umožnili vysílání rádia Svobodná Evropa do Íránu. Trestali nás, a ne Američany.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Stane se třeba Írán jedním z těch prubířských kamenů vztahů Evropy, EU a Spojených států?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Určitě. Jinými slovy shrnujete to, o čem jsme mluvili před chvílí. Ta konference nikoho nesjednocuje, naopak se ukázalo, že západ je rozdělený, že není konsenzus v tom, jak vůči Íránu a Blízkému východu pokračovat. A i když Američané věděli, že je to rozdělující téma, tak přesto tu konferenci uskutečnili... Takže teď je to všem na očích, že západ není jednotný. A Írán samozřejmě ten příkop mezi Evropou a Amerikou určitě bude dovedně ještě více prohlubovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Některé židle ve Varšavě na té konferenci zůstaly prázdné možná i proto, že dnes se v Soči – černomořském letovisku – mají sejít íránský prezident Hasan Rúhání se svým ruským a tureckým protějškem Vladimirem Putinem a Recepem Erdoganem, aby jednali o Sýrii, konkrétně o plánované ústavní komisi pro reformy po občanské válce, a také i situaci v Idlibu. Co si od toho slibovat? Mimochodem arabsko-kurdská koalice v Sýrii od soboty útočí na poslední džihádistickou baštu, vesnici na hranicích s Irákem...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ten rusko-turecko-íránský summit, to je přesně pokračování toho, co jsem zmínil. Musíme pro posluchače připomenout, že ty státy stojí na opačných pólech. Turci mají v Sýrii jiné zájmy než Rusové a Íránci. Ale teprve ve chvíli, kdy tyto síly, které tam podporují různé milice – Írán a Rusko stojí na straně syrského režimu, Turecko podporuje část opozice – spolu začaly mluvit, tak nějakým způsobem se jim podařilo tu situaci uklidňovat. Zejména Rusové, ale i Íránci mají páky na syrský režim... Takže vidíme, že se ukončila válka v mnoha regionech Sýrie a teď už je jen několik málo ohnisek. A jak vidíme, tak už se chystá politické řešení. Podstatné je, že syrský režim přežil – přežil tu válku – a teď se řeší, v jaké podobě se bude pokračovat dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže půjde v Soči o to, aby se ty nároky a zájmy nezkřížily...?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ony se velmi často kříží, ale jak vidíme, jde tam pak o různé technické detaily – bezkonfliktní zóny a tak dále... Takže to se tam řeší velice prakticky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí by mohl vládnout až do r. 2034. Ústavní změny odsouhlasil parlamentní výbor. Může dosáhnout takové moci, o jaké se třeba jeho předchůdci Husnímu Mubarakovi mohlo jenom zdát?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Mubarak byl u moci třicet let. Když tábor Sísího prosadí tyto změny, tak on bude u moci jenom dvacet let... Je to typické... Mimochodem zase to vrhá trošku světlo na ten západní přístup. My si všímáme lecjakých autoritářů, kteří nám nejsou po chuti, ale když egyptský prezident, který nám po chuti je, si takto upevňuje moc, tak jsme zticha. Zkrátka tam se chystá v tuto chvíli přepisování ústavy. Ty změny ústavy sice mají být nějakým způsobem potvrzeny v referendu, ale z minulosti, uplynulých let vidíme, že kritici jakýchkoliv takovýchto kroků byli velice rázně umlčeni... Takže se dá čekat, že bude přepsána ústava. Současný prezident Sísí se podílel na puči proti demokraticky zvolené vládě, v r. 2013 se stal prezidentem, loni byl znovuzvolen na další čtyři roky, takže v r. 2022 bude mít za sebou osm let. A ty ústavní změny, o kterých se bavíme, říkají, že napříště prezident může mít šestiletý mandát a dvakrát po sobě, což je dalších dvanáct let, s tím, že současnému prezidentovi se těch osm let vynuluje a podle nové ústavy může začít znovu. Takže on si k osmi letům přidá dvanáct. Přitom, a to je zajímavá, Sísí nedávno říkal americkým novinářům, že o žádné prodlužování svého mandátu neusiluje, že nechce být doživotním prezidentem, ale ve skutečnosti teď jeho podpůrci k tomu chystají půdu...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Obhájci lidských práv poukazují na to, že jsou to zločiny prezidenta, které ho nutí lpět na moci. Co si o tom myslíte? Jaká je vůbec politika egyptského prezidenta?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Reformovat zemi, potlačovat jakýkoliv disent. Za jeho vlády byly desítky tisíc lidí nějakým způsobem vězněny, souzeny... Samozřejmě jsou to i teroristé, ale jsou to často i liberální kritici té autoritářské polovojenské vlády. Nejsou to jenom islamisté, ale jsou to odboráři, jsou to studentští vůdci, jsou to levicoví liberálové atd. Ti všichni jsou odklízeni z cesty. Loni, když byly volby – když se Sísí podruhé nechal zvolit prezidentem, tak kombinace zastrašování, věznění mu vlastně odklidila z cesty všechny vážnější protikandidáty... My jsme vlastně tím začali: Je to něco podobného, jako byl Atatürk, něco podobného, jako byl Muhammad Rezá Pahlaví... Můžeme se radovat, že je tady někdo osvícený, kdo bojuje proti islámu v islámském světě, ale zapomínáme, že je to třeba za cenu porušování našich vlastních ideálů, lidských, občanských svobod atd.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaká je ekonomická situace v Egyptě?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Řekl bych, že je rozmanitá. Některé ukazatele jsou úctyhodné... Ekonomický růst Egypta má letos být někde mezi pěti, šesti procenty, zároveň ale Egypt je závislý na mnohamiliardových půjčkách a darech od Saúdské Arábie, od Spojených arabských emirátů. Ta ekonomická reforma má samozřejmě dopady na běžné obyvatelstvo, protože znamená třeba odbourávání dotací na základní potraviny atd., což se těch chudších vrstev pochopitelně velmi dotýká. Takže je to taková chůze po laně, po ostří nože, kdy ten režim může uspět, bylo by to prima, ale zároveň si neustále zahrává s vypuknutím nějaké nové sociálně podmíněné revolty, která odstartovala i samo arabské jaro.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A, řekněme, doutnají nějaké nepokoje?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Zatím jsou vždy v zárodku potlačeny. Příklad, spíš anekdota: Nedávno v Egyptě zakázali prodej těch žlutých vest, metařských, dělnických, protože si egyptské úřady uvědomily, že protesty žlutých vest by mohly z Francie velmi rychle přeskočit i do Káhiry.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zahraničněpolitický analytik Břetislav Tureček a jeho pohled na svět. Já vám za to děkuji. Mějte se pěkně. Na slyšenou.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Díky. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.