Přepis: Jak to vidí Andor Šándor – 14. listopadu 2018

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Hostem dnešního ‚Jak to vidí‘ je bezpečnostní poradce Andor Šándor. Já vás vítám.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Hezké ráno vám i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Probereme třaskavé pokračování kauzy Čapí hnízdo, stav kybernetické bezpečnosti i rakousko-ruskou špionážní aféru. Inspirativní poslech. Opozice vyzvala premiéra Andreje Babiše k odstoupení z funkce. Babišův syn z prvního manželství Andrej tvrdí, že byl držen v zahraničí na Krymu kvůli kauze Čapí hnízdo, v níž premiér i jeho dvě dospělé děti čelí obvinění z dotačního podvodu. Opoziční strany včera podaly i návrh na vyslovení nedůvěry Babišově vládě. Andrej Babiš řekl novinářům, že jeho syn žijící ve Švýcarsku, kde má i občanství, je psychicky nemocný a z Česka odjel dobrovolně. Reportáž serveru Seznam Zprávy vnímá jako snahu zničit ho a dostat z politiky. Důvod k rezignaci Andrej Babiš nevidí. Jak vy vidíte celou kauzu, pane Šándore? Je tady mnoho otazníků, je to takzvaná živá kauza, jsou nová zjištění od reportérů Seznam Zprávy...  

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Já se určitě nebudu vyjadřovat k té politické dimenzi. Přesto bych chtěl zmínit jednu věc, kterou velmi trefně napsal Honza Schneider, když říká, že páni poslanci by také měli vyhledat nějakou lepší péči, lepší prášky, aby jim bylo fajn, aby se soustředili na práci, kterou mají dělat, protože proto jsme si je zvolili, a nenaskakovat na mediální kauzy, o kterých nevíme, jestli se tak skutečně staly nebo nestaly. Na základě čeho chtějí vyslovit nedůvěru vládě? Jenom proto, že jsme viděli nějakou reportáž, která cosi říká, a nevíme, jestli je to pravda? My ani nevíme, jestli Andrej Babiš mladší byl skutečně na Krymu, protože jediný důkaz o tom, že tam byl, je jeho tvrzení. Na jedné straně operujeme s tím, že je psychicky nemocný, a dokonce ani nemůže v kauze Čapí hnízdo vypovídat, protože je psychicky indisponován, a na druhou stranu budeme zase věřit všemu, co takto psychicky nemocný člověk prohlásí. Já jsem zažil kauzy, které tito dva novináři sepsali nebo natočili v minulosti, kdy obvinili vojenskou rozvědku z pašování zbraní diplomatickou poštou do Afriky a podobně. Pak se ukázalo, že to byly čiré nesmysly, které v žádném případě nebyly prokázány, nebyly prokázány ani tady, ale ani u některých partnerů v zahraničí, které samozřejmě logicky nebudu jmenovat. Takže já tyto věci beru velmi s rezervou. Já nevím, jestli je ve veřejném zájmu nahrávat skrytou kamerou člověka, který je psychicky nemocný, nastavovat mu či klást otázky, které ho vlastně vybízejí k tomu, aby odpověděl tak, jak jsme chtěli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Přišlo vám to sugestivní? To říká i Andrej Babiš.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Ano, přišlo mi to sugestivní... A na závěr říct, že to dokazuje nějaký dotační podvod. Já si myslím, že pořad žijeme ve světě a v zemi, kdy by o tom měl rozhodnout soud, nikoliv novináři, čímž jim nechci bát jejich investigativní i jinou roli, ale čím dál víc se ukazuje, že jsou vším, jenom ne pojistkou demokracie, a také bychom se měli oprostit od toho, že budeme naskakovat velmi rychle na spoustu nařčení, osočení, kdy to nejsou ještě žádné důkazy. Já nejsem volič Andreje Babiše, ale jaksi chci se dívat na věci rozumně. Co má být cílem této kauzy zase? Máme tu mít pád vlády, máme tu mít nějakou nestabilitu a podobně? Pokud se Andrej Babiš provinil, pak je od toho soud, aby to dokázal. Není-li toho schopen nebo nedokáže-li to, je to věc, kterou bychom měli respektovat, protože je to základ právního státu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč ani rok od obvinění policie nevyslechla všechny osoby stíhané v té politicky citlivé kauze Čapí hnízdo?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Já nejsem policejní prezident ani vyšetřovatel té kauzy pan Nevtípil. Nevím, jestli vyšetřili nebo nevyšetřili. Pokud by samozřejmě nevyslechli, bylo by to s podivem, protože lze se ve Švýcarsku domoci právní pomoci. Máme tu příklad Mostecké uhelné, kdy švýcarská strana na rozdíl od naší konala a snažila se vyšetřit, řekněme, celý ten privatizační podvod nebo ty věci s Mostecku uhelnou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak proč to museli být novináři, kteří vypátrali nebo našli Andreje Babiše mladšího, a ne česká policie, když to jde ve spolupráci se Švýcary, jak sám říkáte?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Policie tvrdí, že nemá důkazy o tom únosu. Dostala fotografii, na které byl Andrej Babiš mladší se svou matkou v Bratislavě, proto ten případ odložila. Kdyby to bylo tak, jak je to předestíráno, tak je to závažná věc, jak se Andrej Babiš dostal do Ruska. Dneska se nemůžete dostat na Krym jen tak, že pojedete přes Kyjev a dál na východ země, to je celkem nemožné. Jedete tedy normálně přes Rusko, požádáte o víza, ty nějakou dobu trvají. Divil bych se, kdyby se nikdo z ruské strany nezajímal, co Andrej Babiš, syn premiéra této země, jede dělat do Ruska, potažmo na Krym, tak by to zcela jistě neuniklo pozornosti minimálně FSB, možná jiné další tajně službě ruské, která pracuje v zahraničí, a jistě by to znamenalo problém. Ale znovu, jak říkám, takhle to můžeme označit za závažný problém, až budeme mít skutečně důkaz, že se to stalo. Po mém soudu se množí případy, kdy dochází k rozhodnutí bez soudu, k verdiktu bez důkazů a slouží to k nějakému politickému boji, který po mém soudu nemůže mít vítěze, neboť vítěze nepovažuji jednou nebo druhou stranu politického spektra, ale těmi poraženými. Jsou voliči této země, kteří si volí vládu k tomu, aby pro ně něco dělala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Byl to mimochodem Andrej Babiš, kdo svého času oznámil, že vlastníky Čapího hnízda byly jeho děti. Protože jde o kauzu spojenou s tím pomžením ze spáchání podvodu, tak se o jejich výpovědi zajímala i policie, ale logicky tím pádem i média. Mimochodem ministři aktuálně čekají na vyjádření pana Babiše ke zprávám o údajném únosu jeho syna. Premiér se také sejde s koaličním partnerem šéfem sociálních demokratů. Jaké jsou podle vás, pane Šándore, možné prognózy dalšího vývoje?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Já mám takový pocit, pokud je o sociální demokracii, ať udělá to, nebo, a já nejsem politolog, tak prostě míří do propadliště dějin, ze kterého nebude mít návratu, na rozdíl od ODS, které se podařilo se resuscitovat, ale to je věc Lidového domu a vedení, jak se rozhodnou dál. Buď setrvávat na pozicích, ze kterých jim možná příští tři roky ještě něco kápne, anebo odjedou. Ale já nejsem politolog a já bych byl rád, aby tato země měla funkční vládu, aby tato země se řídila zákony, aby fungovaly orgány činné v trestním řízení tak, tak aby občasně neměli pocit, že se tu dějí věci nepravé, že ti, co jsou mocní, tak těm se nic stát nemůže a pouze na chudáka dopadne ten řemen spravedlnosti. Tohle je něco, o co bychom měli usilovat. Z toho, co vidíme, se nemůžeme přece chytit důkazu, který by skutečně stál za tím, že se tu opravdu něco stalo, z čeho je Andrej Babiš viněn, neboť k tomu je přece jediný oprávněný soud.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A to vysvětlení, které dosud premiér podal, vám přijde dostačující?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Že hájí svoje děti, já se nedivím, já bych je hájil taky. Já opravdu nevím. Je samozřejmě jasné, že se nechce vzdát, je to velký bojovník. Otázka je samozřejmě, jak ta jeho prohlášení budou konzistentní, zda se do toho může nebo nemůže zaplést. Já bych nechtěl suplovat orgány činné v trestním řízení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Česká policie přijme 1000 nových příslušníků, kteří ve sboru chybí. Přes 600 jich půjde přímo do služby a zhruba 150 má posílit boj s kyberkriminalitou, terorismem, extremismem nebo finanční kriminalitou. Toto opatření má podle ministra vnitra Hamáčka zajistit, aby Česko zůstalo šestou nejbezpečnější zemí světa, jak se o nás říká. Kybernetickou kriminalitou se u nás zabývá zhruba 300 policistů. Jak, pane Šándore, zvýšit kromě toho personálního navýšení kybernetickou bezpečnost?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
To, co dělá policie, je asi dobře. S tím nelze mít nějaký problém. Myslím si, že by poslanci se měli urychleně vrátit k novelizaci zákona o vojenském zpravodajství, které má z tohoto návrhu dostat do portfolia jako hlavní orgán v boji proti kybernetickým útokům a kyberzločinům. To, že to poslanci zase nebudou chtít asi protlačit všichni, je celkem evidentní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Z jakého důvodu?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Protože zase někteří mají pocit, že budou nějak moc sledováni, špehováni. Dneska řada lidí, kteří mají přístup k různým utajovaným informacím nebo systémům, tak musí mít prověrky. Ale řada různých operátorů a lidí, kteří u operátorů mají přístup k důležitým zařízením a podobně, ti prostě prověrky nemají, anebo je mají možná na velmi nízký stupeň. A pokud toto nebude lépe uzpůsobeno, tak se nám stane to, že budeme cílem útoků ne proto, že jsme šestou nejbezpečnějších zemí, ale proto, že možná budeme jednou z nejméně připravených zemí čelit kybernetickým útokům, protože je to potřeba uchopit systémově tak, aby celý stát měl v tomto jasná pravidla, jak se chovat na sítích, kdo může mít přístup a kdo přístup mít nemůže. Asi před 10 lety, to jenom pro zajímavost, se stal kybernetický útok proti Scottish National Bank a ta byla terčem útoků skoro šest týdnů, než na to přišli, a přišli skoro o dvě miliardy liber. To jsou obrovské ztráty. A my často máme problém i přijít na to, že jsme terčem kybernetického útoku. Severoatlantická aliance jasně řekla, že kyberprostor je další formou válčiště, ve které se mohou a odehrávají, těch útoků je čím dál víc, takové útoky. Nechci zase říct, aby si všichni mysleli, zrušme tanky, letadla, dneska už budeme válčit jenom za počítači v kyberprostoru. Tak to určitě není. Ale je to velmi vážný prostor, ve kterém jsme velmi vážně ohroženi – mnohdy, aniž to tušíme, že ztrácíme důležitá data, že jsme terčem. To je velký problém. Mně přišla ta novelizace toho zákona o vojenském zpravodajství, pokud tím garantem má být vojenské zpravodajství, Ministerstvo obrany, cestou správnou a měli bychom se tomu věnovat, nebo skutečně se budeme tvářit, že jsme šestou nejbezpečnější zemí, možná tady nebudou útoky islamistů, protože přece jenom ty podmínky u nás jsou trochu jiné než v západní Evropě, ale budeme ohrožování často tak, že si toho ani nevšimneme, a to je možná ještě horší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Bereme tu kybernetickou kriminalitu, její hrozbu, rizika, ty možné dopady vážně?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Jak kdo. Jsou firmy, společnosti, které to berou vážně, jsou firmy, které to neberou vážně vůbec. Já si pamatuji z jedné studie fungování jedné společnosti, kterou nebudu jmenovat, že jsme udělali takovou věc, že jsme pohodili flashku na chodbě a první, kdo ji našel, si ji vrazil do počítače. To vám ukazuje, že ti lidé vůbec nejsou připraveni, školeni, cvičeni na to, jak se na sítích mají chovat. Stahují si stránky, které by si stahovat neměli, dělají na počítači věci, které by neměli, a ještě máme řadu právníků, kteří říkají, že to je vlastně v pořádku, že zaměstnanec v pracovní době se může dívat na pornostránky, nebo si stáhnout www.levnadovolena, a hned je problém na síti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Někdejší náčelník Generálního štábu české armády Petr Pavel před pár dny řekl, že aktivity Ruska nebo Číny představují větší bezpečnostní hrozbu pro ČR než mezinárodní terorismus. Rusko podle něj rok od roku zvyšuje svůj vliv v Česku. Co si o tom myslíte?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Je to potřeba rozdělit do dvou rovin. To, že Rusko a Čína proti nám zpravodajsky pracují velmi intenzivně, to je fakt. Jenže s Ruskem neuzavíráme žádné strategické partnerství, na rozdíl od Číny, se kterou se snažíme mít strategické partnerství, tudíž bychom se měli čínské strany občas zeptat, jak tedy bude to strategické partnerství ovlivňováno jejich zvýšenou špionážní aktivitou. To, že Rusové využívají toho, že řada nepopulárních kroků na Západě má takovou odezvu, zvyšuje jejich kredit. Není to, že by oni byli lepší. Jenom to, že my si ne vždy umíme dobře poradit, anebo ne vždycky řešíme problémy v zahraničí odpovídajícím způsobem a to tu ruskou stranu, jejich kredit v očích některých občanů zvyšuje. Já ale na druhou stranu nevěřím, že by Rusové chtěli bojovat v Evropě. Umíte si představit základní paradigma, že by fungovalo tak, že hlavní ekonomický cíl Ruska prodávat ropu a zemní plyn na Západ, hlavně do Německa, by mohl být realizován současně s nějakým válečným konfliktem z ruské strany v Pobaltí nebo v Polsku? Vždyť je to přece nesmysl. To, že jsou asertivní, vyzbrojují Kaliningrad, přesunují rakety Iskander s doletem možná delším, než uvádějí, to je všechno pravda. Je to boj o sféry vlivu. Jestliže Rusové označují Severoatlantickou alianci za hlavního nepřítele, tak to vezměme jako fakt, ptejme se, proč jsme je nebyli za 30 let schopni přesvědčit, že nejsme jejich nepřátelé, ale nechovejme se jako kluci, kteří jsou chyceni se staženými kalhotami. Prostě je to boj o vliv.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A o co usilujeme my? Nebo když jste použil u Ruska termín asertivní, tak kým je NATO? Je pasivní, aktivní nebo asertivní, abych zůstala u těchto tří kategorií?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Severoatlantická aliance samozřejmě má zájem na rozšiřování plochy stability, je samozřejmě pro každou zemi její výsostné rozhodnutí, kde chce být, jestli chce být v nějakém bloku se západními zeměmi, nebo s někým na východě. Že se do toho budou snažit Rusové mluvit, to je pravda, a taky do toho mluví, od roku 2008 tak činí. Už na summitu v Bukurešti Putin říkal, že Gruzie a Ukrajina do aliance ne. To, že se tomu brání a my to potom prostě necháme tak, jak to necháme, je fakt. Já osobně bych s Ruskem do války kvůli Gruzii nešel, ale je to o tom, jestliže Rusko, a to už dneska nikdo nezpochybňuje, nebo ještě Sovětský svaz dostal ujištění od tehdejšího kancléře Kohla, ale i prezidenta George Bushe staršího, že po spojení Německa nebudou alianční jednotky ani na území bývalého NDR a dneska jsou v Pobaltí, tak je tu nějaká disproporce mezi tím, co se slíbilo a dojednalo, a tím, co se stalo. Že se to Rusům nelíbí, je fakt, který je tu jasně dáván nahlas, a to, že my máme pocit, že má každý právo si to určit, to je fakt. Chceme-li ovšem měnit geopolitiku, musíme mít dvě věci, sílu a odvahu ji použít. Já ovšem nevím, jak v tuto chvíli se s tím nejlépe popasovat, protože si myslím, že smyslem soužití v Evropě není válka, ale dialog a prostě komunikace. Navyšování počtu zbraní, navyšování počtu jednotek apod. nepovede k ničemu jinému než zpátky ke studené válce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A čím nás – Evropu – přesvědčuje Rusko o svém strategickém partnerství s námi?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Příliš nás nepřesvědčuje, protože se snaží využívat naše chyby. Tu využilo v Sýrii, kdy Západ se Saudskou Arábií a s Tureckem se nebyl schopen dohodnout na nějakém jednotném postoji k občanské válce v Sýrii, a Rusko na pozvání Bašára Asada přišlo do Sýrie a postavilo se na stranu Bašára Asada ne proto, že by ho kdovíjak milovalo, ale vrátilo se zpátky na mezinárodní scénu, vrátilo se svým vlivem na Blízký východ, uchovalo si své námořní základny v Tartusu a v Latákii leteckou základnu a zvýšilo si prestiž na Blízkém a Středním východě. Tak, jak to bylo vždycky, že se tyto země snažily bojovat i v jiných zemích než přímo proti sobě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Obyčejné rádio měl prý používat pro výměnu kódovaných zpráv penzionovaný plukovník rakouské armády, který měl více než 20 let pracovat jako špion pro Rusko. Tomu prodával informace, za svou službu pro Moskvu měl inkasovat 300 tisíc eur. To píší rakouská média. Své zprávy šifroval a předával je Rusům přes satelitní telefon. Ukazuje, pane Šándore, tento případ, který hýbe nejenom rakouskou politickou scénou, že žádná bezpečnostní síť není neprodyšná? Před pár minutami jsme hovořili o kybernetické bezpečnosti. Lze zajistit stoprocentní ochranu před zahraničními výzvědnými službami?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
V tomto případě já mám úplně jiný – snížený – práh citlivosti k této věci, neboť celý můj profesní život byl přesně o tom, získávat lidi ke spolupráci s námi. Samozřejmě, že neexistuje žádný stoprocentní systém, jak to ochránit, vždycky je to o lidském faktoru. Základem špionáže je velmi jednoduchá věc. Vy musíte sehnat člověka, který vám bude ochoten předávat informace a má k nim přístup. Pokud jedno nebo druhé nefunguje, tak je to zbytečné. Pokud má přístup a nechce to dělat, tak je to zbytečné nebo obráceně. Rakousko, při vší úctě, nikdy nepředstavovalo, možná za první světové války, kterou jsme si připomněli, žádnou vojenskou sílu, myslím po konci druhé světové války. Informace o počtu tanků, letadel či dělostřeleckém systému si Rusko klidně mohlo přečíst v údajích o konvenčních silách v Evropě, která byla uzavřena ještě za minulého režimu. Jinými slovy, důsledek prodeje takových informací po mém soudu, pokud je to pravda, to, co máme z médií, nijak dvakrát rakouskou stranu nemohl poškodit. Nějaké osobní hodnocení některých lidí či názory samozřejmě mohly být už pro Rusy zajímavější, ale Rakousko je z hlediska celkového pohledu Ruska na Západ jako takový jenom jedním malým střípkem, který mohl sloužit do té mozaiky posouzení toho, jak to vypadá, ale z hlediska vojenského si myslím, že ty informace musely být naprosto marginální a zanedbatelné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ono není zatím jasné, protože tady se různí informace rakouských médií, o jaký druh informací, jaké závažnosti, byly prozrazeny ruské straně. Co mě mimo jiné zaujalo, tak je to, že na ten špionážní případ Rakušané dostali upozornění od spřátelené zahraniční tajné služby.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Spekuluje si, že to měla být britská MI6, což já neumím potvrdit ani vyloučit. Někdo se může domnívat, že to je další side efekt Skripalovy aféry. Nikdo nevíme, jak to skutečně mohlo být, ale také se dá z toho dedukovat, že některé aktivity rakouských bezpečnostních sil, možná politické scény, to, že jsou monitorovány Spojenými státy, to víme z té aféry z před několika let, kdy nám o tom řekl velmi jednoznačně Snowden, myslím těm, kteří si mysleli, že to partneři mezi sebou nedělají, ale mohou to být i jiné země, které se takto mohou zajímat o to, co se v té zemi děje, a tak to potom mohli vyhodnotit, že by to v jisté chvíli mohlo být docela prospěšné, kdyby se to rakouská strana dozvěděla, že její penzionovaný plukovník se nechoval patrioticky vůči své vlastní zemi a prodával informace ruské straně. Ale to není bohužel nic neobvyklého.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, že se to nějak (a jak?) můžete podepsat na těch vztazích Rakouska a Ruska? Rakouská ministryně zahraničí paní Kneisslová kvůli kauze už zrušila plánovanou cestu do Moskvy. On sama navštívila ruskou metropoli už několikrát, má velmi dobré vztahy přímo s prezidentem Vladimirem Putinem, kterého si pozvala i na svoji svatbu v létě.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Logicky po tom tanečku, který spolu předvedli, myslím skutečném tanečku na té svatbě, asi těžko si mohla vzít taneční šaty do Kremlu. To asi bylo logické, že asi jako nějaký výraz toho, že je to nepřípustné, a teď to nechci snižovat, to rakouská strana udělat musela. Osobně si nemyslím, že to kdovíjak ty vztahy poškodí, a to teď ví dneska možná kancléř Kurz, když bude vědět, co přesně ta rakouská strana prodávala Rusku. Já docela věřím Lavrovovi, že o tom nevěděl. Koneckonců, nevím, jestli Lavrov byl před 25 lety ministr zahraničí, to se omlouvám, ale domnívám se, že ne, ale ani tak to nemusí vědět. To jsou věci, které ty tajné služby nesdělují politikům svých zemí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale ministru zahraničí by aktuálně mohly?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Mohly, ale já se znalostí věcí bych byl velmi opatrný tyto věci říkat. Ale je to věc, která někdy začala za nějaké jiné politické konstelace a nějakým způsobem se udržovala do té jiné konstelace a teď to prasklo. Myslím, že když obě strany budou chtít, tak to vztahy nemusí nijak fatálně poškodit. Myslím, že Rusko bude mít zájem, protože přece jenom Rakousko bylo jednou z mála zemí, která odmítla vyhostit diplomaty právě v kauze Skripal a tehdy se Sebastian Kurz poměrně jednoznačně vymezil vůči zbytku, kteří vyhodili asi 152 diplomatů po celém světě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V italském Palermu jednali evropští a libyjští lídři na mezinárodní konferenci, která měla ukázat směr dalšího vývoje v Libyi. Došlo k nějakému výraznějšímu, významnějšímu posunu? Jenom připomenu, že na ropu bohatá severoafrická země je klíčová hlavně pro zvládání migrace směrem do Evropy.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Tak samozřejmě, že nedošlo k ničemu, a nemohlo dojít, neboť když nepůjdeme za oceán a zůstaneme jenom v Evropě, tak je tu problém, že Itálie, což je tradiční spojenec Libye, podporuje tu OSN uznanou vládu, která sídlí v Tripolisu, kdežto Francie podporuje tu vládu, kterou podporuje polní maršál Haftar, jediná velká kredibilní síla, která ovládá východ země. Můžeme se ptát proč, jak to, že EU nemá tu proklamovanou společnou zahraniční politiku, že Francie a Itálie každá táhne někam jinam... Je to samozřejmě zase jenom ropa a bohatství, které na území Libye je. A pokud se tako velcí hráči, včetně Spojených států, které podporují také maršála Haftara, nebudou schopni dohodnout, tak nebude pořádek v Libyi, bude generovat migrace, nestabilitu na další roky a zase budeme mít o čem povídat, jak zastavit migraci, jestli to budeme někde kontrolovat. Musíme nejdřív dát do pořádku minimálně Libyi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je dobře, pane Šándore, že česká vláda odmítla dle očekávání účast na globálním paktu OSN o migraci?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Ač ten pakt nebyl nijak právně závazný a vymahatelný, tak si myslím, že je potřeba říct, že nikdo nemá právo na lepší život. Lidé by měli umírat tam, kde se narodí. Jiná věc je otázka uprchlíků z konfliktů, které jsme někdy bohužel i my jako Západ pomohli rozdmýchat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Bezpečnostní poradce Andor Šándor a jeho pohled na svět. Děkuji vám za to, na slyšenou.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hostem zítřejším bude hudebník Jiří Hlaváč. Zita Senková přeje dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.