„Na zdejší svět se dívám trochu jinak.“ Poslední rozhovor novináře Zdeňka Velíška na Dvojce

18. červen 2022, aktualizováno

Ve věku 89 let zemřel Zdeněk Velíšek, ikona zahraničního zpravodajství České televize, rytíř francouzského Řádu umění a literatury a do roku 2012 také jeden z pravidelných komentátorů pořadu Jak to vidí... Ve svém posledním rozhovoru na Dvojce z listopadu loňského roku se svěřil s tím, proč práci pro Českou televizi považuje za poslání nebo proč se o české kultuře dozvěděl nejvíc právě ve Francii.

Zdeněk Velíšek se narodil 23. února 1933 v Českém Krumlově. „Ale ten jsme museli brzo opustit, protože začal patřit k Německu,“ prozradil ve svém posledním rozhovoru na Dvojce, který s moderátorkou Jitkou Novotnou vedl v listopadu 2021 pro pořad Stříbrný vítr.

Nechtěl jsem být diplomatem režimu

„Z Českého Krumlova jsme šli do Nymburka, kde se můj otec jako pošťák zaangažoval v odboji. Byli ale brzy odhaleni a on pak procestoval Česko a Německo přes vězení a koncentráky,“ popisoval Velíšek svým typickým způsobem. „Naštěstí byl zatčen den před heydrichiádou.“

Zdeněk Velíšek a moderátorka Jitka Novotná

„Maminka byla před válkou a po válce vychovatelkou. Během války dělala umělé květiny a ja s tím musel pomáhat,“ vzpomínal. Po válce po vystudování gymnázia nesměřoval na žurnalistiku, ale vybral si bohemistiku a hispanistiku.

„Já si to vybral jako náhradu za něco kreativního. Protože to už tu byl režim, který omezoval svobodu slova.“ Po škole chvilku pracoval na ministerstvu zahraničních věcí. „Ale ta doba ve mně nevyvolávala touhu stát se diplomatem toho režimu.“

Ilegální začátky v televizi

Do zpravodajství Československé televize nastoupil až na sklonku pražského jara. „A bylo to až moc dobrodružné,“ glosoval. „Byl jsem tam necelé čtyři neděle a šli jsme do ilegality. Já bych tam nešel, ale u mě doma se konala první schůze. Bydlel jsem kousek od rozhlasu, kde byly tanky.“

„Doplatila na to moje dcera, nadaná malířka, kterou nepustili na školu.“ Během normalizace se věnoval překládání a tlumočení, kromě španělštiny uměl také francouzsky, italsky, anglicky… „Do televize jsem se vrátil, hned jak to šlo. Po těch 19 letech mi ta profese ale utekla. Počítače mi nic neříkaly…“

Proč se vždy tak vehementně zasazoval o propagaci evropanství a soudržnosti zemí starého kontinentu? Jak to, že nikdy nepronikl do tajů a půvabů francouzské gastronomie. A proč mu připadala naše země poněkud zasmušilá? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Jitka Novotná , rota
Spustit audio

Související