Musíte potkat lidi, kteří vás do toho navrtají, usmívá se Michal Štengl

Navíc se díky současné situaci náhle objevilo pár volných termínů v kalendáři kanálu, což byla šance, která se často neopakuje. Michal si tedy vyřídil administrativu, zaplatil poplatek, objednal lodivoda. Měl za sebou kvalifikaci v dálkovém plavání, sehnal si trenéra a začal se připravovat. Jenže v nejméně vhodnou chvíli se zavřely bazény a on nestihl uplavat to, co bylo v plánu. Tak došlo k prvnímu posunutí data. Další termín se ale velmi zkomplikoval kvůli zdravotním problémům a druhou šanci definitivně pohřbilo počasí. Michal ale dostal třetí šanci.

Chladu se nebál

Díky dlouholetému zimnímu plavání je Michal zvyklý na daleko nižší teploty, než jsou v lamanšské úžině. Jenže počasí v kanálu je velmi vrtkavé a podzim se blížil. Domluvil se tedy s lodivodem, že si dají zprávu podle počasí 48 hodin před možným pokusem. Okolnosti se měnily každou hodinou, předpověď byla nejistá, naděje střídala zklamání. Celé roční úsilí by mohlo přijít vniveč. „To psychické vypětí bylo náročnější než celá fyzická příprava. Je to La Manche, je to moře, je to Atlantik,“ doplňuje Michal Štengl.

Co se člověku honí hlavou, když plave dvanáct hodin?

Počítal jsem tempa, vysvětluje Michal. Většinu času si zpíval pořád dokola písničku I. Mládka, kterou zaslechl na Dvojce cestou do Anglie. Svět se smrsknul na intervaly plavání a krmení. Byla tma a Michal bojoval proti rozbouřeným vodám, ale odhodlání člověka, který si plní svůj sen, bylo silnější než mořské vlny. Přeplaval kanál La Manche.

Jak vypadá krmicí tyč? Která potravina dokáže neutralizovat slanou chuť mořské vody? A jak mu plavecké špunty málem zkomplikovaly start? Moderuje Jana Rychterová.