Lidé chtěli pomáhat, jen nevěděli jak. A pak stáli fronty na poštách, vzpomíná na 90. léta Šimon Pánek

16. leden 2019

Patřil k výrazným osobnostem sametové revoluce, ale do politiky nevstoupil. „Byl v tom i kus sobectví, chtěl jsem cestovat a užít si možností, které se tehdy otevíraly. A taky jsem se zrovna zamiloval,“ přiznává. Nakonec na delší dobu vycestovat nestihl, namísto toho se stal spoluzakladatelem nevládní neziskové organizace Člověk v tísni.

Už v roce 1988 spolupořádal Šimon Pánek soukromou humanitární sbírku pro Arménii. „Pamatuji si ten úžasný pocit, kdy se skupina dobrovolníků rozhodla pomáhat vzdálené zemi, a ono to šlo, i když v době komunismu co nebylo povoleno, bylo zakázáno,“ vzpomíná Šimon Pánek. „Nejspíš ve mně ten pocit zůstal, že lidé vlastně chtějí pomáhat, jen je potřeba to nějak zorganizovat.“

Odhodlání pomáhat

Mladík ve válkou poničeném Sarajevu

„Na začátku to byla parta dobrovolníků, ale i tak dokázala do obklíčeného Sarajeva dopravit humanitární pomoc a přesvědčit českou veřejnost, že se ty peníze neztratí. Naše sbírka tehdy během tří týdnů přinesla 30 milionů korun, což byly tehdy obrovské peníze. Lidé chtěli pomáhat, jen nevěděli jak. A najednou přišel někdo, kdo řekl: ‚Přispějte na konto SOS Sarajevo, víme co je tam potřeba a pomoc osobně doručíme.‘ A lidé pak stáli fronty na poštách.“

Jak Šimon Pánek vzpomíná na události listopadu 1989? Co se děje v Člověku v tísni poté, co někde ve světě vznikne náhlá potřeba humanitární pomoci? Jak tato organizace pomáhá v České republice a jak spolupracuje s českou vládou? A jaké panují ve společnosti mýty o fungování neziskových organizací?

autoři: Stáňa Lekešová , and
Spustit audio

Související