Kolaps společnosti bude, říkají preppeři a budují soběstačné osady
Přemýšlíte o tom, jak by fungovala společnost po případném kolapsu? Někteří si to představit dovedou a alespoň kempingovou výbavu pro strýčka příhodu mají pod postelí schovanou.
Jsou ale tací, o kterých se dá říci, že jsou připraveni na všechno. Nechlubí se tím, nevíte o nich. Možná je to váš soused, který má jinak obyčejné zaměstnání. Ale ve sklepě má všechno, co by jeho rodina potřebovala na několik měsíců samostatného života. A možná dokonce patří i ke skupině, která normálně jezdí na chalupu, která je však nenápadně samostatně hospodařící osadou.
Pěstují plodiny, chovají zvířata, učí se tkát. Ta nenápadná vesnička má svého učitele, lékaře, zubaře. A v neděli se opět rozjedou do měst ke svým běžným životům. Říká se jim preppeři a zdá se, že jsou o krok napřed.
To, že hosty Martiny Kociánové byli dva představitelé této skupiny, je tak trochu zázrak. Nesnaží se vystupovat z anonymity a nestojí o popularitu. Nestojí o to, aby kdokoli věděl, že právě oni vědí a právě oni nějaké zásoby mají. Přišli do pořadu jen pod podmínkou, že neřekneme jejich pravá jména.
Hosté tak vystupovali pod přezdívkami. Diskutovat přišli zakladatel fóra Preppers pan Saladin, který je civilním povoláním revizní technik, a pan Rivan, který pracuje jako speditér.
Snažíme se být soběstační a připravení na první okamžiky, kdy se říká, že mezi civilizací a chaosem je 9 jídel
Martina: Pro mnohé posluchače je toto hnutí neznámé. Jak byste preppery charakterizovali?
Saladin: Prepperské hnutí vzniklo v Americe v období studené války, kdy celý svět byl na pokraji jaderného armagedonu. Tito lidé se připravovali na 3. světovou válku.
Martina: Už dávno ale studená válka není, tak proč preppers teď a proč u nás?
Saladin: V USA zjistili, že je fajn být připravený. Občas nějaký hurikán, jako třeba Katrina, povodeň, či nějaký blackout jim dá za pravdu. A tak se to dostalo k nám.
My ale nesedíme na bednách s konzervami, neujídáme ty nejstarší a neleštíme samopaly. Ale snažíme se být soběstační a připravení na první okamžiky, kdy se říká, že mezi civilizací a chaosem je 9 jídel. Tedy 3 dny.
A zároveň se snažíme zjistit, jak naši předkové hospodařili. A protože jsme národ drobných chovatelů a zahrádkářů, tak se snažíme jít touto cestou. Snažíme se tedy být energeticky a potravinově soběstační, umět si ošetřit zranění, naučit své děti přežít.
Forem kolapsu může být hodně, ale všechny spějí k jednomu, a to je selhání sociálního systému
Martina: Pane Rivane, řekněte, proč vy jste se stal stoupencem preppers.
Rivan: Preppeři jsou lidé, kteří se snaží připravit na několik forem kolapsů společností. Jsou rozděleni podle toho, jaký druh kolapsu kdo očekává. Těch forem může být hodně, ale v podstatě všechny spějí k jednomu, a to je kolaps sociálního systému.
Ať již to začne blackoutem nebo přílivem přistěhovalců nebo rozšířením války, která momentálně probíhá na Ukrajině. Vždycky se dostaneme k tomu, že v západních zemích nebude na dávky, nebude na pomoc obyvatelům, kteří to potřebují, zdraží se potraviny.
Dá se očekávat, že ti lidé, které to postihne, tak se uchýlí k druhu života, kterým těm normálním lidem nebude po chuti.
Martina: Z čeho usuzujete, že se nějaký zlom blíží?
Rivan: Jsme v době, kdy ten zlom nastane. Je to logický vývoj. Zvyšuje se populace, ztrácí se občanská a sociální soudružnost. Cíleně jsou destruovány rodiny, národní státy, ze kterých vychází to, co chceme znovu obnovovat.
Když se podíváte, jak dříve fungovala rodina, tak se děti staraly o své rodiče až do smrti. Dnes se tato rodinná vazba rozpadá jako úplně první. Připadá nám to cílené. Ať je to výchovou nebo třeba tím, že jsou děti odebírány od rodin.
Jako třeba teď v Norsku. Privátní úřad určí, že tato rodina mít děti nemůže, že je musí vychovávat někdo jiný. V Holandsku i jinde vznikají zákony, kde pedofilní občané budou mít stejná práva. Nevím, z jakého důvodu toto vzniká, ale destruuje to rodinu.
Jsme jednotlivci, kteří si mají co říct a sdílí podobné hodnoty
Martina: Oba dva, když mluvíte, používáte plurál, tedy my. Znamená to, že preppers mají nějakou organizaci, strukturu? Je to něco, kam se mohu přihlásit? Nebo jste jednotlivci, kteří o sobě vědí?
Saladin: Spíše jsme jednotlivci, kteří si mají co říct a sdílí podobné hodnoty. Ale o organizaci se nejedná. Že bychom platili příspěvky, to opravdu ne. Je to spíš spontánní hnutí formující se zespoda.
Martina: Jak jste se o sobě dozvěděli?
Saladin: Internet. Je to jakási náhrada spolkového života, který tady dříve existoval.
I my zastáváme názor, že čím méně toho víme, tím méně toho vyzradíme. Takže si s lidmi sice povídáme, ale už se neptáme kde a kolik jich je.
Martina: Máte alespoň nějakou hrubou představu, kolik lidí se takto připravuje?
Saladin: Nemám vůbec představu, protože o většině prepperů nikdo neví. Ti lidé, kteří diskutují na fórech, mají potřebu se podělit o své myšlenky a zkušenosti. Těch ale není mnoho.
Martina: Většina prepperů jsou tedy samotáři nebo skupinky v naprosté ilegalitě?
Saladin: Neřekl bych, že v ilegalitě. Prostě nemají potřebu o tom mluvit.
Existují jisté evakuační plány, aby všechno mohlo začít fungovat tak, jak má
Martina: Jak se připravujete konkrétně vy?
Saladin: Mám evakuační zavazadlo a schopnost co nejdříve se dostat z města.
Martina: Ale kam půjdete?
Saladin: Někam, kde mám dlouhodobé zásoby a kde mám kamarády. Vím, kam mám jet.
Rivan: Já se kolem sebe snažím koncentrovat lidi, kteří každý z nich umí něco jiného. Ať je to kovář, tkadlec, chemik, stavbař, dřevoobráběč nebo tesař. Kdyby se něco stalo, tak bychom mohli budovat jakousi formu civilizace.
Martina: Není pozdě začít budovat až poté, kdy bychom byli v úzkých?
Rivan: Každý prepper má někde vybudované zázemí a ví, kam a s kým tam má jet. Existují jisté evakuační plány, aby všechno mohlo začít fungovat tak, jak má.
Martina: Budujete tedy osady, kam se uchýlíte a kde bude zastoupeno mnoho povolání?
Saladin: Ano. Třeba já mám na starosti energetiku, teplo a světlo. O zbraně se vůbec nezajímám. Nemám zbrojní pas.
Martina: Vy jste asi zakoupili nějakou půdu. Ta je potřeba připravovat a obhospodařovat. To všechno děláte?
Saladin: To dělají lidé, kteří k tomu mají vztah a mají na to čas. A patří do naší skupiny.
Martina: Kde si opatřujete plodiny a osivo, které vydrží roky?
Saladin: Kupujeme staré odrůdy, snažíme se je revitalizovat. Hledáme staré ovocné stromy, které jsou schopny plodit i bez postřiku. Jdeme tedy cestou vlastních semínek a vlastních odrůd i starých plemen.
Martina: Co je vaší specializací pane Rivane?
Rivan: Připadla by mi ochrana osady. Kontaktování lidí a vytvoření policejní ochrany.
Martina: Chápu potřebu utajení, protože v případě, že by vznikl problém, lidé půjdou tam, kde jsou nějaké zásoby. Proto počítáte s tím, že každá takováto skupinka se musí umět ubránit? Jak se to dá v dnešní době udělat?
Rivan: Lidé, kteří mají zbrojní průkaz, o sobě v určité lokalitě vědí. Setkávají se na střelnicích. Dá se spolupracovat i s lidmi, kteří jsou u policie. Někteří z nich jsou do prepperského hnutí zapojeni, ale vždy je to v mezích zákona.
K vyrábění střelného prachu a nábojů je potřeba i chemik. Musí se umět hledat ložiska, takže by tam měl být i geolog. Obojí máme.
Martina: Vy dva se doplňujete, jste tedy z jedné party?
Saladin: Nejsme, ale víme o sobě a budeme se umět spolu spojit.
Martina: Jak se spolu spojíte v případě, že by nefungovaly mobilní telefony?
Rivan: Není vhodné to říkat a šířit. Ale musíme mít i primitivnější funkce komunikace. Někteří například chovají poštovní holuby.
Nikdo do osady nechce nikoho, kdo mu ji pak rozvrátí
Martina: Nemyslí si lidi o vašich počinech a myšlenkových pochodech, že jsou zbytečné, bláznivé, přehnané?
Rivan: Moc lidí o tom neví. Ví o tom jen ten, komu to řekneme. A řekneme to jen tomu, komu můžeme věřit. Nikdo do osady nechce nikoho, kdo mu ji pak rozvrátí. Nebo bude dělat špeha.
Martina: Nejste trochu paranoidní?:)
Rivan: Podle mého názoru, je téměř jisté, že dojde ke kolapsu. Kdyby spadl kurz euro, došlo by k řetězové reakci. V tu chvíli máme před sebou armádu sice možná neozbrojených nicméně hladových lidí, kteří udělají cokoli, aby se najedli. V tento okamžik je potřeba ochránit osadu.
Rivan: Nevím, jestli jsem paranoidní, ale připravuji se na jednu z možných alternativ.
Saladin: Dojde k pozvolnému kolapsu, zejména sociálnímu. Rozpadat se to začalo už v okamžiku, kdy byl vymyšlený sociální a důchodový systém. Zrušila se soudržnost tří generační rodiny. S koncentrací výroby dojde k tomu, že ceny potravin půjdou nahoru, budou stále více šizené a pančované, nezdravé.
Okruh mých přátel se připravuje na pozvolný sestup do mizérie. Počítáme se skutečnou hospodářskou krizí, protože to, co jsme tu doposavad měli, to nebyla krize, to bylo jen drobné nepohodlí.
Rivan: Já si nemyslím, že rozpad sociálního systému bude pozvolný. Jakmile stát nebude mít na to, aby platil, z některých lidí se stanou zločinci.
Ti lidé, kteří budou mít možnost jíst ze svých zásob, budou velmi rychle napadení. Proto jsem se dostal k té mé specializaci.
Záznamy pořadu najdete v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
