Mrtvý beze jména. Odložený případ rozlouskl až nezkušený koncipista

Případ mrtvého muže nalezeného na pražské Letné 30. července 1890 byl odložen. Ani po roce se nepodařilo zjistit jeho totožnost, natož najít jeho vraha. Pak se ale na bezpečnostním oddělení pražské kriminálky objevil nový mladý kolega.

Komisař Olič, který případ vyšetřoval, tehdy přijal nezkušeného koncipistu s nedůvěrou. Jeho zájem o nevyřešený případ ale nemohl nic pokazit. Mladému kriminalistovi mohlo obnovené pátrání jenom prospět a případu při troše štěstí také.

Tělo a hůl

Důležitou indicii představovalo samo tělo neznámého mladého muže. Byl oblečený jako venkovan a na nohou neměl boty. Chyběl mu palec na levé ruce a podle pitevní zprávy byl v pokročilém stadiu zhoubné plicní nemoci. Dříve nebo později by stejně zemřel. Kromě těla měla policie k dispozici už pouze jedinou další stopu, a to zakrvácenou bambusovou hůl s kováním ve tvaru kukuřičného klasu, která ležela nedaleko těla.

Elán nového kolegy brzy přinesl ovoce. Policisté znovu obešli s fotografií mrtvého postupně všechny hospody v okolí, až asi po měsíci narazili na stopu. Neznámý, který neuměl moc česky a silně kašlal, prý přišel tenkrát do hospody v doprovodu dalšího, nápadně silného muže. Doufali také, že se přece jen musí najít někdo, komu bude mrtvý mladík chybět.

Pátrání po jméně

Zaměřili se proto na pohřešované osoby a brzy slavili úspěch. K povinnému odvodu se nedostavil řeznický pomocník Florian Krause z Frýdlantu. V květnu 1891 prý odešel za prací, údajně do Hamburku. Měl se vrátit k odvodu v březnu následujícího roku, ale nepřišel a nedal o sobě vědět.

Policie podle popisu zjistila, že jde nejspíš o neznámého mrtvého mladíka. Rodina ale tvrdila, že od něj dostávala až do Vánoc lístky, ve kterých si psal o peníze. Pochybnosti vyvrátila až identifikace těla na fotografii.

Mrtvý tedy už měl jméno. Teď ještě najít a potrestat jeho vraha. Na zkušenou se s Florianem prý vydal zednický pomocník Jan Novák. Policisté ho snadno vypátrali podle lístků, které jménem zavražděného posílal jeho rodičům. Na nich byla i adresa, kam chtěl, aby mu posílali peníze.

Vražda kvůli botám

Policisté u něj doma našli věci, které ukradl Florianu Krausemu. Po dvoudenním intenzivním výslechu Novák potvrdil, že zavražděného znal, ale vinu za jeho smrt svaloval na jistého Antonína, který se k nim na vandru připojil. K přiznání ho u výslechu nakonec přivedla až konfrontace s jeho vlastním otcem.

Tomu ve zjevném strachu přiznal, že Floriana Krauseho zabil. Hlavním důvodem byly zřejmě boty, které mu Novák záviděl. Nechtěl se doma před otcem ukázat rozedraný a bez peněz.

V říjnu 1891 byl Jan Novák odsouzen k doživotnímu vězení. Trestu smrti se vyhnul jenom díky tomu, že se na něj vztahoval paragraf, který znemožňoval takzvané zostření trestu smrti. Obviněnému, který byl před rozsudkem odsouzen ještě k jinému trestu, podle tohoto zákona totiž nemohl být udělen trest smrti.