Jan Tříska: Herec je jen služebníkem veřejnosti

V 25 letech uhranul v Národním divadle rolí Romea a psalo se o něm jako o symbolu nastupujícího mládí. V roce 1977 ale z Československa odešel a zahájil novou životní a profesionální etapu v USA. Stal se tak jedním z mála českých herců, kteří se v USA prosadili. Z řady ale Jan Tříska vybočoval vždy. Když se v 50. letech ucházel o přijetí na DAMU, řekl komisi: „Co byste rádi? Jsem zcela váš.“ Podle jeho slov totiž bez jisté dávky drzosti nemůžete být hercem.

„Určitá dávka sebevědomí musí v každém herci existovat. Bez sebevědomí by dotyčný neměl odvahu předstoupit před plný divadelní nebo koncertní sál či před kameru. Ale na druhé straně si musí uvědomovat, že divadelní sál tam není kvůli němu, nýbrž on je tam kvůli tomu divadelnímu sálu. Tím myslím, že herectví je služební povolání. Herec je služebník veřejnosti, stejně jako šofér autobusu.“

Když předstíráte odjezd na dovolenou

Pro většinu emigrantů byly v daleké cizině jediným spojením s domovem fotografie. Vytvořil si k nim i Jan Tříska specifický vztah? „Když prcháte s dvěma malými dětmi, tak si s sebou neberete nic zbytečného. Divadelní a filmové fotografie jsem neschovával nikdy a rodinné fotky jsme začali dělat, když byly děti malé, a to až v Americe.“

Ani fotky příbuzných si s sebou do zámoří nevzal. „Když předstíráte, že jedete na 14denní dovolenou na Kypr, tak s sebou nemůžete mít babičku, dědečka, tatínka a maminku na fotkách, protože okamžitě vypadáte podezřele. To je, jako kdybyste si vzala s sebou palčáky a kulicha, protože víte, že z toho Kypru chcete odjet rovnou do Kanady.“

S Janem Třískou vedla v roce 2011 rozhovor Martina Kociánová. Herec jí tehdy složil poklonu. Poslechněte si v audiozáznamu|foto: Jan Sklenář

Triumfální návrat

Po revoluci se Tříska do ČR pravidelně vracel. „Příjemné. Moje první vystoupení bylo ve Smetanově síni, kde jsem dělal představení Debussyho Utrpení svatého Šebestiána. Režíroval to tenkrát Petr Weigl a bylo to s dětským sborem, který vedl Bohumil Kulínský. Byl to tehdy takový triumfální návrat. Divadlo jsem ale hrál až po velice dlouhé době. To byl Shakespearův Král Lear na Pražském hradě. Toto představení jsem velice miloval a pražskou divadelní veřejností bylo velice dobře přijato.“

Mezitím natočil Obecnou školu. Igor Hnízdo, kantor, kterého ztvárnil, podle jeho slov stále zůstává jakýmsi symbolem českého učitelstva a i malé děti ho dodnes žádají o podpis. Třeba do čítanky. Upozorňují ho ale, že se nemá podepsat jako Jan Tříska, ale právě jako Igor Hnízdo. Legendárnímu herci tyto prosby, jak prozradil, značně lichotí.