Jak to vidí Vladimír Beneš - 28.5.

28. květen 2010

Pátečním hostem pořadu Jak to vidí (po 8:30 hodině) byl přednosta kliniky Neurochirurgie I. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice v Praze Prof. Vladimír Beneš. V článku opět nabízíme needitovaný a neautorizovaný přepis pořadu. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Prof. Vladimír Beneš ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze, profesor Vladimír Beneš, přeji dobrý den.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ten den je první volební, myslíte, že bude stejně napínavé, myslím to oznamování výsledků, jako byl minulý víkend vývoj finále hokejového mistrovství světa?
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
To je hezké srovnání. Člověk by si pak přál, aby to dopadlo taky tak dobře. Já myslím, že to bude hodně napínavé, protože je tam víc subjektů, který mají naději se do sněmovny dostat, pak je tam několik stran, které jsou těsně pod tou hranicí, takže tentokrát to asi bude napínavé velmi.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná mohu prozradit, že vy jste přizpůsobil i svůj osobní program volbám. Neodjel jste do Mexika, abyste mohl volit.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Ano, já jsem odložil ten odjezd právě o ten víkend, abych mohl zavolit a taky, abych se dozvěděl výsledky, protože svým způsobem považuju, ani tak povinnost, ale za slušnost k těm volbám jít.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A co si myslíte o těch, kteří se rozhodli nevolit?
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Tam v tomhle tom duchu mě dost mrzí, jako každý, kdo nejde volit, si myslím, že dělá chybu, ale dost mě mrzí, že tam je taková určitá nevyváženost, protože starší lidé jsou disciplinovanější, víc si toho považují svým způsobem a volit jdou. Ale na druhou stranu ti starší lidé nebo ta starší generace zcela nepochybně je náchylnější k tomu věřit těm krátkodobějším slibům, protože přece jenom ta dlouhodobá perspektiva už pro ně tolik zajímavá není. A mladí lidé naopak, kteří dost ochotni ty volby vynechat nebo nejít, není to pro ně tak zajímavé, tak tam nejdou, přitom by nepochybně vyvážili to, že vlastně za 4 roky lze změnit směřování státu na hodně dlouho dopředu, takže tohle to vlastně by bylo určité vyvážení toho, já nevím, toho přijímání těch krátkodobých slibů na úkor dlouhodobých záležitostí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My už jsme zažili, asi bychom to úplně nechtěli, ale jsou i jiné země, kde třeba je povinnost volit, například Austrálie. Myslíte si, že by to bylo užitečné?
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
To si myslím, že ne, protože to by mi připomínalo stejně, jako byla povinnost pracovat za komunistů, jestli si pamatuji. A byl to trestný čin, když člověk nepracoval. Takže člověk musí mít právo volit, ale musí mít i právo nevolit. To jako mi přijde zcela legitimní.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme k dalším tématům. Mladí lékaři jsou hrubě nespokojeni zejména s podmínkami, za kterých musí pracovat, před atestací. A prý zvažují kolektivní výpověď nebo odchod do zahraničí. Než se zeptám, jaké je podle vás řešení. A je-li řešení tak kolektivní výpověď, tak možná vysvětleme, co to je ta atestace a co se děje, než ji lékař získá.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Ano, my jsme měli dlouhá léta dvoustupňový systém atestací. To znamená, že byla první atestace a pak byla druhá atestace, kterou teprve to vzdělání končilo. Ta byla tak, šest, osm let po promoci. První atestace v takových těch základních oborech, chirurgie, interna, neurologie, tak ta bývá po třech letech. Teď se ten systém měnil a byl takový jako trošku amorfní chvilkami. A v současné době ministerstvo vytvořilo systém nový, který víceméně se už víc podobá tomu, co je v cizině, že ta atestace je jednostupňová. A je tam základní atestace a pak jsou ještě takové specielní kompetence, což je na úrovni takových těch dříve nástavbových atestací. A místo té první atestace máme teďka něco, čemu bychom řekli rezidentura, což je takový ten úplný začátek po promoci. A to je ukončeno testem a nějakou zkouškou. A je to tak zhruba na úrovni té první atestace. A to trvá dva roky. A bohužel v tom systému vzniklo to, že lze ten kmen absolvovat pouze ve velmi omezeném počtu disciplin. Kupříkladu interna, chirurgie, všecko dohromady. Což je špatně, protože ten doktor vlastně, když nastoupí na oční a oční by, dejme tomu, mělo patřit pod ty chirurgické obory, tak on pak dva roky stráví po chirurgických oborech, které nikdy v životě už potřebovat nebude, po dvou letech se vrátí na oční a neví o očním lékařství vůbec nic. K tomu stejně je třeba brát to, že ten šéf, když by měl vzít člověka ze školy, kterýho pak dva roky neuvidí, tak si to asi dost rozmyslí a nebude o něj mít zájem. Takže kupříkladu v neurologii tenhle ten systém znamená to, že nebudou noví adepti a ta disciplina začne pomalu a jistě umírat. Takže v tomhle tom je to tam špatně, ale samozřejmě, že se to vždycky všechno upravovat. My máme dneska 40 základních oborů, měli jsme 83 za ministryně Emmerové. Ta vytvořila jako samostatný obor třeba hyperbarickou medicínu, což je dávání kyslíku do lidí. A je to zajímavý pro potápěče a pro hasiče, vcelku logicky pro medicínu už tolik ne. A pokud někdo v tomto atestoval, tak samozřejmě měl perfektivní uplatnění po celý Evropě, protože tam to nikde neznají, takže vůbec nevěděli, co je to za doktora. Takže to se naštěstí ořezalo, tyhle ty nesmyslnosti a teď máme 40 základních oborů, což je zhruba to, co má Evropa. A je faktem, že člověk, když už se dostane k té druhé atestaci, k té finální nebo teď už jenom jedné, tak už to vzdělání má a má ho plně srovnatelné s tím, co lze poskytnout v Evropě. Problém je v tom úplném začátku, to, že ty lidi se dostávají hodně mimo ten vlastní obor. Ale dá se o všem diskutovat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To je právě ta vyhláška, která je kritizovaná. Druhá věc je to ohodnocení, což se lékařům také nelíbí, těm mladým. Dokonce prý mají nějakou na facebooku stránku nespokojenců. Jak to vypadá právě třeba s ohodnocením takového lékaře po promoci?
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
To je prabídné, protože ty základní platy jsou stejné jako kdekoliv jinde ve státní sféře, svým způsobem v soukromých nemocnicích může být ještě nižší, takže to je člověk, který přes 20 let chodil do školy, pečlivě se učil, určitě jsou to chytřejší lidi nežli průměr populace. A nastoupí na opravdu směšný plat, kdy ten základ je daleko nižší, nežli průměrný výdělek v zemi, alespoň podle statistik. K tomu, aby si něco vydělal, on musí sloužit, to je de facto druhé zaměstnání, bez toho to nejde. A ani pak ten příjem není nic, co by mu umožnilo, tomu mladému lékaři, aby se věnoval tomu, čemu by se věnovat měl. To vidíš v té medicíně. To jsou lidi, který mají malé děti, který jsou čerstvě ženatí nebo vdaní, takže ten přínos jako, a měli by být ekonomicky natolik zajištěni, aby se prostě mohli věnovat té medicíně, protože to je to, co ta společnost po nich chce, aby se koncentrovali na medicínu. A to bohužel to ohodnocení nebo ty peníze, které za to dostávají, nestačí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hrozí skutečně to, že by třeba masově odcházeli do zahraničí?
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Já si myslím, že by, já si myslím, že to je strašák. Za prvé jich neodejde tolik, protože u nás se pořád vyučujou jazyky špatně. Mladí lidé už umí dobře cizí jazyky, ale to je jedna brzda. A takový určitý ostych a taková určitá, řekl bych, zápecnost tady v naší kotlině. My nejsme zrovna cestovatelský národ typu Holanďanů třeba.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Promiňte, že vám skáču do řeči. Nebylo by to teda naopak správně, že by na nějaký odešli, třeba hned po škole, a potom se vrátili?
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
To je tam, kam mířím. Já si myslím, že by to bylo jenom dobře. Protože teďka samozřejmě ten náš systém toho postgraduálního vzdělávání není ideální, ale do určité míry funguje a dá se diskutovat o úpravách a dají se dělat změny, to není nic tak obtížného. Ale pro mladého doktora v současné době, i z finančních i z těchhle těch důvodů, je jednodušší odejít do Německa, kupříkladu, do Anglie, tam si tu atestaci udělat a vrátit se jako hotový odborník. To není vůbec žádný problém a je to, myslím si, dokonce dobře, protože nejenže bude perfektně jazykově vybaven, ale bude mít i pohled odjinud. Takže nevidím, že by to byl problém, že ti mladí lékaři odchází. Já si myslím, že je to dokonce výhoda. A i kdyby se jich vrátilo míň, protože venku jsou samozřejmě ohodnoceni o dost líp nežli u nás, tam ty existenční starosti dokáže ten plat vyřešit. Tak by to bylo jenom dobře.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Právě je otázka, jestli by nezůstávali ve většině v zahraničí.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Dost by jich asi zůstane, já znám v neurochirurgii dost mladých lidí, protože dělám ty kurzy pro mladé po Evropě, takže tam je dost Čechů, kteří pracují venku. Ono je to dáno tím, že je absolutní nedostatek lékařů v Evropě zásluhou toho nařízení o pracovní době. Tam, kde bylo dřív 5 doktorů, tak teď jich tam musí být 10. Takže mně kamarádi z ciziny říkají:"Máš někoho, kdo umí německy, gooten tag, to mi stačí, pošli mi ho." Takže kdokoliv sežene místo v cizině.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vidíte, ale přitom si vzpomínám, že při jednom našem setkání jste mluvil o tom, že nemůžeme spoléhat na lékaře, kteří by k nám přicházeli ze zahraničí, protože ten doktor se musí s pacientem především dorozumět.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Ano, oni taky, když jdou ven, tak musí udělat zkoušku, že jo, ať už z angličtiny nebo z němčiny, tam musí projít, takže ono je to logické, že tu zkoušku jako je třeba nějakým stylem zajistit, aby ten člověk byl schopen komunikovat s tím pacientem. A je faktem, že když třeba pákistánský doktor a těch je hodně po Evropě, zejména v Anglii je Pákistánů plno a mně se jich taky hlásí dost, tak aby si vybral češtinu jako ten jazyk, který do sebe bude, dejme tomu, rok, dva hustit, aby pak udělal zkoušku, tak je to hloupost, to neudělá, že jo, protože s češtinou se dostane maximálně zase do Česka.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobře, tak když ale zůstaneme v České republice, jaké to má řešení, tenhle ten problém? Protože je to určitě důvod to nějakým způsobem řešit.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Ten problém svým způsobem je do určité míry celospolečenský. Když by to člověk rozdělil, tak je to opravdu to ohodnocení, ty platy těch lékařů, tak přesunou to, co je v těch službách do toho základního příjmu a ty služby nechat nějakým stylem navíc. Prostě zajistit to, aby ti doktoři vydělali opravdu dost na to, aby se nemuseli starat o ekonomické postavení té rodiny a nemuseli počítat každou korunu. Co se týče toho postgraduálního vzdělávání, takže já si myslím, že i v rámci tohohle systému se lze dohodnout tak, aby ty dva roky prostě nestrávil očař na interně, ale aby to byl třeba, dejme tomu, jenom ten základní rok, ta interna, chirurgie, a ten zbytek byl na tom očním. To se dá vždycky nějakým stylem tyhle ty věci domluvit. Takže pokavaď by byly tyhle ty dvě podmínky splněny, tak si myslím, že by ti doktoři ani náhodou neměli zájem odejít.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná ještě pár slov k tomu, o čem jsme teď mluvili. A to je právě nespokojenost mladých lékařů před atestací jednak s ohodnocením a jednak s tím, jakým způsobem musí vlastně získávat praktické zkušenosti. Kolektivní výpověď, co to vlastně je?
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
No ona to nebude kolektivní výpověď, ona, když už by to byla, já si myslím, že tu výpověď nepodá nikdo, že je to plácnutí do vody. Ale kdyby náhodou k tomu došlo, tak si zas nemyslím, že by to byla nějaká tak extra tragédie, jako není tragédie to, že mladí lékaři by odešli do ciziny. Mělo by to několik efektů. Za prvé doktor, kterej podá výpověď, tak o toho asi kor moc zájem není a on už, když je mimo, tak toho moc nemůže ovlivnit, ale pozitivní efekt by byl v tom, že pravděpodobně by přece jenom nakonec zaniklo nebo by to vedlo spolu s mnoha dalšími faktory k zániku některých těch malých nemocniček, které svým způsobem jsou nesmyslné a v tom systému zdravotnický péče u nás nehrají žádnou roli jinou, nežli ředění peněz, zkušenosti personálu. Takže kdyby tohle to se událo a vedlo to ke koncentraci péče do více centralizované formy, tak by to bylo jenom dobře, tak moc bych jim v tom nebránil.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak to vidíte dnes s lidmi, kteří se třeba teprve rozhodují studovat medicínu? Mají dost důvodů pro takové rozhodnutí? Protože je to docela asi těžký chlebíček.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Je to těžký chlebíček, je to náročný chlebíček, když už tomu budeme říkat chlebíček. A je to ten fakt, že medicína akumuluje hrozně pomalu, ale jistě, ale nikdy neakumuluje tak, aby byli stejně bohatí jako právníci nebo úspěšní ekonomové. To je vcelku logický, že doktor nikdy nebude patřit do té špičky finanční společnosti u nás. A bohužel tyhle ty časový relace, kdy vlastně člověk je hotov se vzděláním někdy ve třiatřiceti, pětatřiceti, mnohem déle, než v jakékoliv jiné profesi. Všecky ty trable s těmi hodinami, opravdu relativně velkými, všecky ty trable, které přidávají drobnosti typu třeba toho postgraduálního vzdělávání, tak medicína není teďka na špičce toho listu pro maturanty, kam by šli.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To mi připomíná ten příměr k hokejovému mistrovství světa a k volbám, když jsme tady oslavovali v pondělí vítězství naší reprezentace, tak se jedna posluchačka zlobila, proč vlastně dáváme takový prostor hrám, vlastně jakoby o víc nejde, když by si takové oslavy zasloužili špičkoví, dejme tomu, neurochirurgové a tak dále. Zeptám se takto, pojďme si chvilku povídat o vaší práci. Může třeba neurochirurg dovolit při operaci počínat si intuitivně?
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Může, dokonce musí občas. Ano, tam jde o to, co to ta intuice je. To je intuice a improvizace. To jsou dva takové děje, ke kterým se chirurg musí občas uchýlit, když nejde všecko tak, jak by mělo. A pak je to, ta intuice podle mě je de facto krystalizovaná zkušenost. Protože děti intuici nemají. A intuice je něco, kdy je mi náhle jasný výsledek, že bez jakéhokoliv uvažování, bez jakéhokoliv nějakého složitého procesu, mám hotový výsledek v té hlavě, že jo, a už vím a je mi jasný zcela. A já jsem přesvědčen, že mozek je natolik složité a schopné zařízení, že on to dokáže vyrobit sám. To, co složitě výsledek, ke kterému bych došel vědomým myšlenkovým procesem a dospěl bych pravděpodobně k témuž, kdybych na to měl čas, tak pod tlakem ten mozek prostě ho zcela logicky si vytáhne ze všech svých zásuvek, kde má uloženo v paměti, co kdy kde slyšel, co kdy kde viděl, co už prožil, tak to rychle dokáže zpracovat, rychle zkoncentrovat a jako taková nějaká /nesrozumitelné/ vám vyhodí ten finální výsledek, který je potom správný, takže ta intuice podle mě je opravdu krystalizovaná zkušenost.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Čili souhlasíte s označením šestý smysl?
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Určitě, šestý smysl, ale normální funkce mozku, kterou my moc neovládáme, ale ten mozek prostě těchto procesů schopen je.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tedy naopak ve vašem případě zrovna v té práci ta intuice je na místě, těžko se řídit intuicí někde, kde člověk je třeba poprvé, tak to asi nefunguje.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Tam to nejde, tam to určitě nejde, vždycky tam musí být nějaká ta zkušenost a nějaký už ten prožitek předtím, ale během té operace víceméně jsem soustředěn na určitou činnost a ta intuice mi může pomoct, když ta činnost neprobíhá tak, jak by měla, tak ta zkušenost koncentrovaná, kdy já nemám čas na to si to rozmýšlet, tak ta intuice mi automaticky hodí výsledek.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A pak ta improvizace, to je ...
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Ta improvizace, to je vlastně provádění činnosti, kde nemám žádné zkušenosti, kde nevím, kterak na to a přesto člověk je schopen udělat, takže on to bude do určité míry podobný děj, že zase je tam nějaký už základ, něco, čeho je člověk už někde účasten. A on to umí udělat svým způsobem správně, dobře, většinou, protože většinou oba ty děje vedou ke správnému výsledku. Ne však absolutně. A ta schopnost prostě najít ještě jinou cestu nebo vybrat tu jinou cestu, která může být správnější ve chvíli, kdy třeba se mi zdá, že už žádná cesta není. Tak to je zase schopnost toho mozku vytáhnout si z těch různých zákoutí si už někdy viděné, někdy prožité a použít to náhle.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A kdybych se teď vrátil k té neuspořádané myšlence, že by špičkoví odborníci, lékaři, vědci měli být uctíváni přinejmenším stejně jako, dejme tomu, hokejisté. Dovedete si představit, že by se to skutečně dělo? Ono na jednu stranu je pravda, že, dejme tomu, divácky jsou zajímavé různé seriály z nemocničního prostředí, ale teď vlastně už začíná být i ta v uvozovkách reality show, protože tuším, že v jedné televizi je na pokračování pořad, kde je vidět ta lékařská práce.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Ano, já si myslím, že to takhle by ani moc nemělo být. Že medicína je výsostně individualizovaná činnost. A přece jenom ten hokej, nebo divadlo, nebo film oslovuje náhle a současně ohromné množství lidí. To nikdy ta operace, která je v porovnání s tímhle tím velice intimním procesem, nemůže udělat. Takže tam to nepochybně není, takže ty oslavy, pokud by někde měly být, tak nepochybně to není oslava za to, že někdo provede nějakou zázračnou operaci. To je show, to nemá už s medicínou nic společnýho. Ale samozřejmě, že naopak jsou tam objevy, které natolik pohnou lidstvem, kde by zase měla být, dejme tomu, ta prestiž a ty oslavy daleko větší nežli těch hokejistů, protože ten hokejový šampionát se bude za rok zase opakovat, kdežto kupříkladu inzulin už se znova objevovat nemusí a objev z třicátých let má ohromný vliv dodneška, nezadatelný Fleming - penicilin, počítačová tomografie, to by člověk mohl jmenovat plno věcí. Takže objevitelé takovýchto zásadních věcí by nepochybně tu prestiž daleko větší zasloužili. Od toho jsou svým způsobem Nobelovy ceny.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Teď bych tady měl taková možná ekologická témata. Poslanci včera přehlasovali veto prezidenta. A od června se podle novely zákona o ochraně ovzduší bude do pohonných hmot přidávat větší podíl biosložky do nafty. Do je něco kolem čtyř a půl procenta, u benzinu zase o něco méně. Tak a otázka zní. Je to podle vás dobře nebo špatně?
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
To je rozdíl asi dvou procent. A já mám takovou zkušenost z našich prací a z našich publikací, že rozdíl dvou procent, zejména takhle někde kolem toho rozmezí sedmi, osmi je vcelku bezvýznamný. Takže já si myslím, že nějakou extra změnu asi nelze vidět. A spíš bych rád někde viděl nějaké jasné argumenty, takové fundamentální, jak to, že je tam míň ekologických škod nebo míň emisí, když je tam víc těchhle těch biopaliv, když je to stejný proces vlastně v tom motoru. Tomu, já tomu technicky nerozumím, ale tohle to jsem nikdy neslyšel. Je faktem, že vcelku asi je mi to dost jedno, co mi v tom autě bublá, když dobře šlape a když jede tak, jak má. A když mi to neničí motor, že bych musel to auto kupovat obrok. Takže v tomhle tom duchu je to asi lhostejný a asi ta změna mezi těma čtyřmi, šesti procenty nic podstatného nepřinese. Podstatné, si myslím, v tomhle tom je to, jestli je to správný směr. Vůbec jako fundamentálně začít pálit něco, co vyroste na polích nebo co budeme i specificky pěstovat na úkor třeba něčeho jiného, asi ne u nás, kde je půdy dost. Ale jestli tento směr je dobrý, jestli je natolik efektivní, jestli je to lacinější, jestli je to opravdu ekologičtější, jestli třeba tím, že ty rostliny spálíme a nenecháme jim ničit nebo baštit kysličník uhličitý a vyrábět z něj kyslík, tak jestli toto je správné, to si asi nedovedu dost dobře rozmyslet a nikde jsem také nečetl, proč to je správné.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste řekl, že je vám jedno, co vám vlastně bublá v tom motoru. Ale jenom, aby vás nenapadli třeba ekologičtí aktivisté, tak pokud by šlo, abyste jezdil na vodu a vznikla by z toho jenom pára, tak je asi docela hezká představa.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Tak budu jezdit na vodu, to mi je jedno. Po tom autu já přeci chci, aby mě odvezlo z bodu A do bodu B, nic víc. A onehdá jsem si všimnul, že mám motor vpředu. Já tomu nerozumím, tomu motoru, ale vím, že je vepředu, tak už tam nelezu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A ta představa, že byste měl elektromotor a mohl nabít.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
S radostí, pokavaď to auto pojede, tak je mi to jedno. A samozřejmě, že když budu mít srovnatelné, dejme tomu, tři možnosti, které jste tu teďka vyjmenoval, to znamená benzin, mimochodem ropa je ale také přírodní látka. To nelze oddiskutovat a nelze se tvářit, že je to něco natolik škodlivého,to je také ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a potom, když už vytéká do Mexického zálivu, tak to není žádná sláva.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
To není správné. Zase viděl jsem studii, že potom Exxon Valdez se ta příroda vzpamatovala překvapivě rychle a teď už tam není nic poznat, takže abysme nepropadali panice. A asi je zásadní to, že opravdu ta ropa ta přírodní látka je. Anebo jestli budu jezdit na řepku olejku, anebo na elektřinu, kterou ale musím nějak vyrobit zase, zase asi pálením něčeho, ať už zase tý řepky olejky nebo nějakého plynu, to je jedno, tak je mi to lhostejné, pokavaď mi to udělá tu samou službu. A když budu mít tyto tři na výběr, tak samozřejmě vyberu ten, kterej je k přírodě nejšetrnější, to bez debat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Diskutuje se o tom, že nám erupce sopky ostrovní hory Eyjafjallajökull způsobila přinejmenším chladný a deštivý máj a že snad kvůli tomu nebude ani letos léto. Jak to vidíte vy?
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Já nejsem vulkanolog, ale mám takový trošku obavy, že je to do určité míry výmluva ta sopka, protože první asi, co by člověk měl udělat, podívat se na historicky výbuchy v minulosti, Krakatoa a podobně, jestli to mělo stejný efekt. A že by jedna sopka dokázala ovlivnit celoplanetárně vlastně teplotu a několik měsíců do budoucna. To si nejsem až tak jist, ale zase říkám, tomu nerozumím. Takže těch dat k tomu zatím máme málo a tak trošku si říkám, aby to náhodou nebyl úhyb z toho globálního oteplování, ejhle, máme tady určitý argument a proto teda teďka je chladnějš, protože samozřejmě logicky, když vás straší deset let globálním oteplováním a pak je vám v červenci zima, tak si řeknete, co to je s tím globálním oteplováním. A moc jist si tím nejsem. Viděl jsem taky grafy, jak se ztratilo teplo, protože není teplejš tak, jak mělo být podle předpovědí, ale je chladnějš, tak má snad být na dně oceánu, proč zrovna teď v tomto desetiletí se vydalo teplo na dno oceánu, to mi není jasné. Takže bohužel tady si myslím, že je to trošku moc důvěra ve vědu, která tak až vědecká není, protože celá ta klimatologie je vlastně o předpovídání, o předpovídání neuvěřitelně komplexních a neuvěřitelně složitých dějů, na který má vliv x věcí, počínaje slunečním zářením, přes, co já vím, tloušťku atmosféry, po výbuchy sopek. A do toho my trošku s těmi motory pravděpodobně, ale to taky zatím nikdo moc pořádně neprokázal. A teď ty matematické modely, které oni vytvoří, tak co jsem aspoň viděl od toho IPCC, to je ten panel OSN, tak to je vždycky vějíř těch grafů v těch předpovědích. A logicky čím delší je časově, tak ten vějíř se víc rozevírá. Takže pak pro toho, kdo dělá nějakou závěrečnou zprávu, jde jenom o to si z toho vějíře vybrat tu určitou křivku. Obvykle tu, která nejvíc konvenuje mému přesvědčení. A pak samozřejmě může přijít do toho složitého, asi tím pádem i velmi citlivého a fragilního modelu jakýkoliv nový faktor, typu třeba výbuchu té sopky, který to zcela rozhodí. Takže v tomhle tom předvídání tak gigantických dějů bych byl za prvé velmi opatrný a za druhý, já si pořád myslím, že je to trošku taková lidská arogance. Že vůbec do tohohle jsme schopni, nebo jsme schopni, že máme tu drzost do toho mluvit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak já se vás nechci dotknout, ale z mého pohledu je to podobné i s mozkem, abych neurazil.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Určitě, to jako má do určité míry je z naší strany arogance, že ho operujeme, to máte pravdu. To s vámi souhlasím.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To říká přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice, profesor Vladimír Beneš. Vás vlastně se teď ty předpovědi tolik netýkají, protože se chystáte na vlastně jiný kontinent. Takže přeji šťastnou cestu, šťastný návrat. A určitě bude po prázdninách, kdy se budeme v tomto pořadu věnovat spíš cestování, důvod se znovu sejít, protože nám můžete o své výpravě do Mexika povyprávět. Tak šťastnou cestu a my zřejmě si tady užijeme nejenom deštivého května, ale jak jsem slyšeli, asi i června. Ještě jednou děkuji za to, že jste přišel a mějte se hezky, na shledanou.
Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Já taky děkuju, na shledanou.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Vladimír Beneš
Spustit audio