Jak to vidí Václav Cílek - 30. ledna

RNDr. Václav Cílek CSc.
Publikoval asi 300 odborných článků, kolem 400 esejí. Spolupracoval na zhruba třiceti knižních titulech, z nichž nejznámější jsou "Krajiny vnitřní a vnější" (Dokořán 2002). Přednášel na několika vysokých školách (FF UK, FHS UK, AVU, FAVU aj.).

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny.
(Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je pan Václav Cílek, geolog a spisovatel. Dobrý den.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve vás, pane Cílku, jak jste mi prozradil, doznívají ještě zážitky z prosincové návštěvy Florencie. V 15. století kolébka renesance, kulturní centrum severní Itálie, historické centrum je na seznamu světového dědictví UNESCO. Platí něco o Florencii, jak se říká o Neapoli: Vidět a umřít?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, víte, do Florencie my jsme vyrazili s ženou tak, že na Štědrý večer, spíš jsme si udělali štědrý oběd a po obědě jsme vyrazili za kamarádem vlakem normálně do Jindřichova Hradce, tam jsme si chvíli odpočinuli a jeli jsme přes noc, štědrovečerní noc je velmi hezká na dálnici přes Alpy, musím říct o Florencii, kam jsme dorazili druhý den vlastně před polednem ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To byla asi ta dálnice docela vylidněná, bych si tipla, ze 24. na 25.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
... no, no a nazpátek my jsme jeli vlastně na Silvestra, teda jako pravda dopoledne, v noci a dopoledne, tak to taky byla pěkně vylidněná. Docela se takhle jako dá cestovat, je to, i když byla mlha a takový jako ty Alpy byly takový jako zvláštní, mělo to velmi pěknej charakter, musím teda říct, i tahle ta jako noční cesta. A my jsme s ženou si řekli, tak jako, co si máme dát jako dárek, stejně máme byt zakrámovanej, že jo, tak si prostě dáme Florencii, stejně se tam chceme vypravit. A v létě tam není k hnutí, protože se tam prostě ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je pravda.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
... nacpe půlka Evropy, ono teda i v zimě tam bylo poměrně dost lidí, ale většinou jenom Italové. Teda Italové a Japonci. A tady je docela jako docela pěkná věc, kterou řeknu zrovna na začátku, že Italové začínají čím dál tím víc cestovat, Severoitalové tedy, to znamená Italové na sever od Říma, po vlastních památkách. Já myslím, že to je proces, který čeká Českou republiku, respektive někde už k němu dochází, tak to jenom tak jako na okraj ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Promiňte, právě jste mi úplně mi čtete myšlenky, pane Cílku, protože jsem se chtěla zeptat, často známe lépe cizinu než vlastní krásy, památky v rodné vlasti.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Já to vidím tak, že neznáme ani vlastní zemi, ani tu cizinu, jo, jako ale je to tak, já nevím, jestli to souvisí s tou jako novou definicí, že se potřebujeme prostě zjistit, kdo jsme zase my Češi v tomhle tom proměňujícím se prostě světě, nebo kdo jsou oni Italové, respektive já bych furt rozděloval ty jiho a severoitaly, jako dvě téměř různá etnika, tak jsem byl jako překvapenej a zaraženej tím, kolik Italů cestuje po vlastní zemi a s jakým velkým zájmem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V kapitole o Středočeské krajině píšete, že duch místa je důvod, který neumíme pojmenovat, ale kvůli kterému se na to místo vracíme. Jak je právě v té Florencii cítit ten genius loci?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Florencie je podle mě jako nemocné město, které je plné krásných věcí a ty krásné věci jsou taky napůl nemocné. A stojí za to, ji vidět. Jo, já vám řeknu pár údajů, já teda nechci moc jako historizovat, ale ono to možná vyplyne samo. Okolo roku 1200 ta Florencie je jedno z mnoha desítek menších míst. Ale získává na síle a ona do sebe nasává řemeslníky z celého okolí, z měst jako, já nevím Luca, jo, nebo Giminano, který tehdy byly zhruba stejně velký, o něco menší než jako samotná Florencie. A dospěje to tak daleko, že ona do sebe nasaje řemeslníky a rozvine v celém regionu obrovský obchod s textilem. Ten textil je velmi jako ušlechtilý, v tý Florencii úplně vidíte, jak ta řemeslná znalost tý Itálie vychází z antiky. Že vlastně o kousek dál tam třeba tam je Voltera etruská, kde se zpracovávaly náhrobky, někdy v 1., 2. století, jo, takže lodní kapitáni měli katalogy, nakreslený prostě náhrobků z alabastru, ty vozili po celém Středomoří a lidi si zaškrtávali prostě, co jako chtěli, že jo, oni to vozili nazpátek, pak jako později ten průmysl byl několikrát vzřísen během těch posledních 500 let, takže tam ta návaznost na tu antiku je jasná. A okolo toho roku 1250 Florenťani vymyslí zlatou minci, která má v podstatě charakter zlatýho standardu pro Evropu. Ono to není daleko od Kutné Hory v roce 1300, kdy zase italští bankéři, dílem teda Florenťané pomohou při peněžní reformě. Ten starý svět je vždycky jako překvapivě moderní teda a v něčem zase překvapivě archaický. A po tom roce 1250 se začíná rozvíjet bankovnictví v obrovském měřítko. A je to proto, že když vyvážíte ty látky doopravdy daleko, tak musí fungovat nějaká pojišťovna, pojištění lodního materiálu fungovalo třeba v helénské době, v 2., 3. století přesně stanovený taxy, prostě pomalu jako u nás, žádný velký jako rozdíl a zároveň ono to chvíli trvá, než dostanete zaplaceno za ty látky, takže se rozvíjí soustava půjček. Tehdy ti florentští okolo už roku 1250 florentští bankéři se o nich píše, že se častěji zdržovali více v Londýně, protože oni zadlužovali, předlužovali postupně prostě celé anglické království, což pak skončilo krachem pro ně anebo v Levantě, prostě v pásu mezi Alexandrií a Tarzem, prostě jak dnešní Sýrie a Svatá Země, to byly takový dvě hlavní centra, kde se oni objevovali. A dochází k obrovskýmu rozvoji peněžnictví. To vám úplně jako paralelu vlastně v téhle té době. Okolo toho roku 1340 dochází jednak ke krachu, protože Angličané přestávají mít schopnost zaplatit vlastně ty dluhy, takže celej tenhle ten systém se hroutí, ale v té době má Florencie 120 tisíc obyvatel. Praha měla tak něco mezi 30-40, to bylo hodně velký město, Řím má něco přes 20 tisíc, Londýn má 60 tisíc. Tam s jenom uvědomíte jednak, že ta Florencie byla jedna z hlavních, ne-li prostě hlavní město světa téměř, co se týče finančnictví, obchodu a tak dále, Benátky už jim šlapaly na paty, jak ty italský města velký a bohatý a zároveň jsem si jako uvědomil, že doopravdy ta Praha toho Karla IV., i v evropském měřítku byla jedním z těch hodně jako důležitých, slavných a jako velkých měst tohohle toho světa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je na tom, pane Cílku, Florencie dnes? Já jsem zaznamenala takovou debatu mezi generálním ředitelem známé automobilky a florentským starostou a právě ten generální ředitel se nechal slyšet, že jeho město, tedy Florencie je malé a chudé.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Florencie, proto jsem říkal, že to je jako nemocné město. V tomhle tom období, já se zase vrátím do toho 14. století, jednak do školy v téhle té době chodilo ve Florencii 8-10 tisíc žáků, což je situace, kterou jako proporcionální, když se to vezme, Itálie dosáhla opět v roce 1920, takže se jednalo o pokus, o vybudování té vzdělanostní společnosti. Pak přichází černý mor, smrt, že jo, okolo roku 1360 se mění atmosféra ve městě. Já se dostanu k tomu, nač jste se ptala, náboženství se stává prostředkem jako sebereprezentace, to znamená vždycky před tím máte obraz a tam je nějaký ten donátor, ale je to ve smyslu: Pamatujte na mě a modlete se za mě. Ale někdy, jo, v tý poslední třetině toho 14. století už vznikají nádherný výzdoby kaplí, ze kterým prostě člověk stojí, prostě v němým úžasu, ale tam už je to jenom hlavně o tom: Podívejte se, jak jsme bohatý. To umění se stává tímhle tím prostředkem. Po tom roce 1500 dochází k dalšímu takovýmu rozvoji města, který ale už nemá tak velký ekonomický význam, to je ta doba, že jo Michelangela, takovej jako poslední velký záchvěv Florencie třeba mezi lety 1560-80, je to město ekonomicky upadne, ale Medicejové, ale i na základě rad lidí jako Michelangelo, se snaží z té Florencie vybudovat kulturní centrum. Takže založí akademii, udělají obrovské sbírky, a to je model, který potom kopíruje třeba Mnichov v 19. století, i když už prostě nemůžete ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mecenáš Ludvík II., například?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, no, když už jako nemůžete ekonomicky, jo, nebo když už nemáte vlastně tu kreativitu, tak aspoň vytváříte to město muzeum. No a dneska, jak to dopadlo? Ono se jim to celkem podařilo, pak je takový ten úpadek toho 18., větší úpadek 19. století, ta Itálie prostě zchudne, ale během té doby, toho rozmachu města, třeba 1250-1500 v tom městě přibylo desetkrát tolik lidí. Ulice jsou úzké, domy jsou vysoké. Tím, jak se to stalo takovou jako městem ikonou a Meckou, tak toho 19. století se do Florencie míří několik tisíc až desítek tisíc Angličanů a vytváří město, kde všechno je hrozně drahé, byty jako zejména. Víte, ten náš kamarád Saša má zase své americké přátele, kteří jsou relativně bohatí, a ty si koupili kousek paláce v centru Florencie. Takže my jsme spali skutečně v ložnici, já nevím kolik, 12 krát 12 metrů, freska na stropě, nedalo se tam spát, protože ulička je úzká ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Budil vás, promiňte, genius loci?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
... ne, ne, lidi, co jezdí na motorce, jo, takže já naštěstí jsem měl s sebou spacák, tak jsem se odebíral spát na chodbu prostě, protože to je malý obraz, malý vzorek tohohle toho města, prostě jste kousíček od středu, jste prostě v paláci a není to k životu. Další věc je taková, že nezaparkujete auto, jako cizinec, když nemáte rezidenční kartu, tak se dneska se třeba jezdí parkovat na letiště, což je autobusem 25 minut, stojí to ale 20 euro, garáže ve městě stojí 3 euro na hodinu a neexistuje sazba na den. Takže to město podobně jako Praha, ale ještě v jako mnohem menší míře je doopravdy jako úplně cejtíte, jak je nemocný, je přelidněný, schází místní lidé, ty místní obchůdky jsou takový ty orientální, turecký, občas tu a tam nějakej italskej, nic moc, všechno je předražený, v centru města prakticky není ani strom, protože už by se tam od toho vrcholného středověku nevešel ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vnímají to i Florenťané, takhle tu situaci, kladou si podobné otázky, jak to vidíte vy, jako cizinec?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Já myslím, že si, že si ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už si zvykli.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
... že si no, jednak si zvykli, jednak jako z těch turistů oni jako, jako žít musí, ale pak když odjedete do Sieny, ta Siena je na kopci jako většina teda toskánských měst, má větší prostory, kafe dostanete, já nevím 0,80 euro, líp se tam žije, obdivujete ten systém těch malinkatejch autobusů, naprosto miniaturních, aby se vešly do těch uliček, že jo, takže z hlediska jako života jasně cítíte, že ta Florencie se stala takovou jako velmi nádhernou jako zapáchající mrtvolou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Krajinách vnitřních a vnějších jste, pane Cílku, mimo jiné psal o tom, že až v Benaresu člověk pochopí, že se narodil v Libni. K jakému poznání či pochopení jste došel třeba ve Florencii:

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
K tomu, že do těchto míst je doopravdy nutné jezdit, že doopravdy je to jeden z těch velkých záblesků, největších evropské kultury vůbec, zároveň jako vidíte, jak je čím dál tím obtížnější jezdit na jedinečná místa, jak zahrady Bobole, které byly zadarmo, dneska zaplatíte 10 euro, do každého kostela zaplatíte vstupné 4-7 euro, všechno se zdražuje, je ve větším stresu, do tří hlavních muzeí florentských se normálně vůbec jako nedostanete, tam je nutná prostě nějaká rezervace, stojí tam dlouhé fronty lidí, zase na druhou stranu ta menší muzea jsou otevřena, to vypadá tak, že cestování je rok od roku náročnější. Ne do těch míst, které si konkurují, turecká riviéra a egyptská přímořská centra při Rudém moři, tam si myslím, že to bude, že se to změní v ten turistický průmysl a furt to bude snadné, ale tady je to dražší, náročnější na nervy, na čas, na parkování, pomalu na jídlo a na všechno. Takže, kdo může cestovat, ať proboha prostě cestuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste ve Florencii narazil na českou stopu, bychom mohli říct.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ano, česká stopa je poměrně významná a týká se kamenů. Víte, v českém prostředí se hodně vypráví legendy o vlašských hledačích drahokamů, kteří měli procházet zejména teda do Obřího Dolu v Krkonoších a měli za sebou zanechávat značky, jako v česko-saském Švýcarsku například, jo, vypadá to tak na to 15., 16. století a měli odvážet drahokamy z Čech do Florencie. Dokonce údajně tam někde měl být dům, na kterém bylo napsáno: Zbohatl jsem na kamenech z Čech, nebo prostě něco takového a my si s tím trošku jako nevíme rady, a protože nějaké rukopisy jsou zachované, nějaké značky vlastně existují, ale je hrozně málo hmotných dokladů nebo prakticky nejsou. A Florencie je jednak teda mineralogické a geologické muzeum a jednak druhé muzeum Pietra dura, o kterém bych možná taky měl popovídat. A v tomhle tom mineralogickém muzeu je překvapivě několik misek údajně z vlastnictví Lorenza Medicejského, dokonce je tam jeho monogram. Jedna z těch tří vystavených misek je tvořena krásnou horninou složenou z fialového ametystu lemovanou červeným jaspisem a to celé je zasazeno do takové šedozelené, spíš šedavé krystalické hmoty a, jsem to konzultoval s Michalem Filipim a s Martinem Bohatým, je to jasný Ciboušov, to znamená lokalita, která poskytla drahokamy nebo polodrahokamy pro výzdobu karlštejnských kaplí a pro výzdobu Svatováclavské kaple. Takže tohle to vypadá, že jeden z prvních hmotných důkazů toho, že okolo toho roku 1500 probíhal aspoň nějaký omezený dovoz kamenů nebo polodrahokamů z Čech do Florencie a přitom ten Lorenzo Medicejský těch kamenných misek neměl mnoho, to znamená ten kámen, protože ty další dvě misky, jedna z nich je z nějakého čínského jadaitu nebo nefritu, ten kámen doopravdy jako musel být jako velice ceněný, to bylo jako hezký narazit na český materiál v tomhle tom jako renesančním jako skvělým provedení, jako ještě zářím u teda u toho, u toho Lorenza. Ale já bych vám ještě pověděl o tý Pietre dura. Pietra dura je kamenná intarzie a Florenťani někde od toho 15. století vzali třeba černý mramor, to je to nerogaliko, kámen těžený od antiky v Belgii a ve Francii a vyřezávali do něj ornamenty a ty vykládali dalšími kameny. Pak to přešlo tak, že třeba někdo namaloval olej a podle toho oleje byl vyskládán obraz. V tomhle tom malinkatém muzeu jsou vystaveny vedle sebe ty originály, ty oleje a ty kamenné varianty a je hrozně pěkný, jak ten kámen, z toho kamene je to živější, působí to mnohem, jak ten kámen má vnitřní strukturu, jiný světlo, působí to úplně prostě nádherně a i v tomhle tom muzeu mají české materiály. Ale tady není jasné, z které doby. Protože takový ten poslední řekl bych strojový rozmach je v tom 19. století a těch českých materiálů tam mají kozákovské jaspisy. A jsou to jednak teda zelené jaspisy anebo taková mléčná hmota, ve které jsou, já nevím, jak to mám, takové jako destičky, nebo takový struktury, něco podobného jako mechové acháty se tomu říkávalo, jako kdybyste mech zalila mlékem a pak ho jako řízla, takže těhle těch materiálů kozákovského původu je tam celá řada.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To jste si přišel na své, úplně to z vás sálá.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Já mám jednak hrozně rád jako materiály, jednak jako dlouhodobě sleduju ty importy a exporty materiálů a jednak doopravdy mezi českými sběrateli achátů se vypráví legendy o těch vlašských hledačích drahokamů. Některé ty stoly toho typu Pietra dura jsou uloženy ve Vídni, takže my známe řadu z nich, ale přímo jako do té Florencie, aby se vydávali sběratelé kamenů, to není jako běžné. Takže tady jsou naprosto jasné důkazy sahající pravděpodobně přes několik století aktivního vyhledávání českých drahokamů italskými hledači.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokračujeme v rozhovoru s geologem, spisovatelem i filosofem Václavem Cílkem. Ve města Lance na severu Francie v někdejším průmyslovém regionu vznikla nová galerie. Je to jakási pobočka Louvre. Jednak to souvisí s decentralizací světoznámé galerie v Paříži a expanzí mimo metropoli, ale ještě víc s tou snahou prostřednictvím kultury a umění pozvednout místní ekonomiku. Ostatně takový ten koncept kultura místo uhlí není novinkou. Jak se vám jeví?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte je to pozitivní, ale země nebo město unese omezený počet kulturních podniků, kdybysme zase měli zůstat u té paralely Florencie, tak úplně cítíte, jak městský rozpočet je zatížen vlastně tou starostí o to obrovské vlastně bohatství, které je doopravdy jako světového charakteru a jak se to stává jako přítěží. A teda zase díky Bohu, že v posledních letech byla tak jako, takový jako velký ekonomický rozmach, protože i v té Florencii si opravili prostě neuvěřitelné množství památek. Tady fungují několik věcí, který se navzájem vlastně střetávají. Důležitý je, aby v místě bylo něco jako doopravdy místního, typickýho. Čím dál tím víc lidí se jde třeba radši podívat, já nevím, na výrobu skla, nebo železa, ty rukodělný věci lidí lákají, lákají památky třeba bunkry z 2. světové války, to znamená takový to ukázání toho jako běžnýho třeba industriálního života je vždycky přitáhne to dneska pomalu víc lidí než barokní zámek. Je to vidět na číslech, které to vlastně všude ve světě. Takže já si myslím, že místa by měla mít svá místní muzea. Ono si taky vemte vývoj koncem 19. století, kdy ta místní kultura byla součástí vlastně takové té lokální pýchy a to zaprvé mezi tím jako vymizelo, ale zadruhé, pokud se doopravdy, jak já věřím, rozšíří to cestování po těch Čechách nebo prostě v tom místním jako měřítku, tak tyhle ty věci pravděpodobně budou jako zapotřebí. A potom ona je tady taky psychologie. Všimněte si, že jsou města, kde mají mladí lidé pocit - tady nic není, jo, tady chcípnul pes, jo, tady máme dva bary na náměstí a to je všecko a tak se stěhujou za lepším nebo někdy říkají za kulturou, do nějakého vlastně většího města, kde pak stejně nemají čas té kultury využívat, že jo ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak je otázka, co si pod tím představují vlastně, že jo?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
... ano, ano, já myslím, jako víc možností, tím chci jenom říct, že je pěkné, když to místo třeba menší něčím žije. A ono dneska už nestačí, všichni to pomalu vědí, dělat ty stabilní prostě muzejní expozice, ale je nutné to doprovodit, přednášky, koncerty, třeba recitace, jo nebo něčeho, prostě nějaké autorské čtení, to znamená směřuje to k tomu nejenom vytvořit ten hardware, tu hmotnou strukturu nějakých vitrín, strojů, ale oživit ji buďto nějakými novými médii, některá jsou velmi krásná, ale potom zejména zase nazpátek lidmi. To znamená vytvořit instituci nikoliv věcí, ale věcí a lidí společně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Snad se nepletu, pane Cílku, ale když jste putoval s paní Květou Fialovou za paměti a tajemstvím našich kultovních hor, tak jste se vypravili do Jičína a ten se měl podle Valdštejna podobně jako Florencie stát centrem evropské politiky a umění. Jaké město by mohlo být pro nás inspirativní?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Mně se to těžko říká, protože z venkovního pohledu třeba hrozně dobře vypadá Litomyšl, když ale mluvíte v Litomyšli s lidma, tak jsou velmi rezervovaní, protože Češi vždycky nadávají prostě a vždycky jak si vidí do toho talíře, tak vždycky vědí, co kdo udělal prostě na tom jako malém městě. Já si myslím, že je to proces, který teprve začíná, který bude nějakým způsobem jako pokračovat a tím, jak bude zřejmě trvat nějaká ta ekonomická nejistota, tak jako doufám, že magistráty se maloučko jako poučí. Ono se nejedná o to, nějak mnoho peněz vlastně do toho dát, jo, ale něco jako nastartovat a udržet. Já jsem teďka nedávno byl v Českých Budějovicích a vlastně uvědomil jsem si, jak je pěkné, jak mají pěknou hvězdárnu, jo, jak je dobře, že prostě několik málo lidí může mít pozorovatelnu na Kleti a že tam najednou jako z té Kletě objevují komety a já nevím vlastně co všecko, to znamená, že vytvářejí jakoby ty malé České Budějovice, ony zase nejsou tak malé, dokázaly propojit díky těmhle těm věcem s celým světem, ba s celým vesmírem, jo. To znamená, že součástí doopravdy toho života není jenom nějakej rohlík za korunu čtyřicet místo koruny šedesát, nebo kolik se to počítá, já nevím, asi víc, že jo, ale že to jako vytváření takových těch jako institucí, které nás propojují se zbytkem světa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Do čeho je tedy dobré investovat, když vezmeme, že se nacházíme v nějakém přechodovém období?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Dobře. Člověk osobně by měl investovat do zdraví, do vzdělávání, měl by investovat do nějakého plného života, což jako nejsou jenom ty požitky, to je právě prostě vidět, poznat, prostě někde být, mít dobrou hudbu, mít dobré knížky, chodit na výstavy, do divadla, na koncerty prostě. To znamená žít ještě jinak než jenom v té finanční sféře, na kterou dáváme jako neúměrně jako velký důraz. A z hlediska magistrátu je to vždycky investice do prostředí. A to prostředí má jednak charakter životního prostředí a já nevím, voda, vzduch, stromy, sociálního prostředí a tam je důležitá součást to kulturní prostředí. Ono se to takhle pěkně mluví, ono je to poměrně jako docela jako těžké, ale vždycky jako je výborné se ta historická zkušenost z té Itálie, že co vytvořilo Florencii, tak skvělým městem, že se tam sešlo pár lidí, který pro to město žili, byli pro to město jako zapálený a byli zároveň nadaný. Takže tenhle ten proces začíná často tím, že patrioti se scházejí třeba okolo divadla, nebo okolo místního muzea, nebo se vydává místní časopis, který zkoncentruje takové ty jako nadané a zajímavé lidi z celého okolí. To znamená existuje celá řada technik, jak relativně lacino udělat kvalitnější život osobní i komunitní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se nám toto daří, co jste teď právě, pane Cílku, vyjmenoval, u nás v Česku?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte, někde se to daří docela pěkně, jo, jenom ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo je to, máme jaksi nakročeno dobrým směrem, cítíte tady ten pozitivní trend?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Máme nakročeno špatným i dobrým směrem vždycky. A ten pozitivní trend je naprosto jasně patrný, protože, když přijedete do menších nebo malých měst, velmi často se potkáváte se skupinami právě těch jako nadaných, zapálených lidí nebo odhodlaných udělat prostě něco pro sebe a pro své okolí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání pořadu Jak to vidí geolog a spisovatel Václav Cílek. Děkuji a už teď se těším na naše další setkání.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Příjemný den všem přeje Zita Senková.