Jak to vidí Václav Cílek - 28. března

28. březen 2012

Návrat z objevitelské výpravy po stopách starých Slovanů, starověký římský legionářský tábor Carnuntum, kult Mitry či návraty do míst předků. To byla témata, kterým jsme se mj. věnovali v rozhovoru se známým geologem, ekologem a klimatologem.

Václav Cílek publikoval asi 300 odborných článků, kolem 400 esejí. Spolupracoval na zhruba třiceti knižních titulech, z nichž nejznámější jsou "Krajiny vnitřní a vnější" (Dokořán 2002). Přednášel na několika vysokých školách (FF UK, FHS UK, AVU, FAVU aj.).

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes geolog, spisovatel Václav Cílek. Dobrý den.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste se vrátil z objevitelské výpravy po stopách starých Slovanů a v telefonu bylo znát nadšení ve vašem hlase. Co bylo účelem té cesty?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, byla to jednak cesta po starých cestách, jednak to byla cesta vlastně s filmaři, kteří chtějí udělat jakýsi pořad prostě o Slovanské říši tak, jak byla, dejme tomu v tom 7. - 9. století.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže vy jste se vypravili po takové trase, nebo linii Limes sorabicus. Co to je?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, víte, jako já jsem vlastně v poslední době byl nucen trošku si naštudovat takové ty novější prameny k dějinám českého státu a vůbec jako ke Slovanům. To znamená takový Petr Charvát, Michal Lutovský, vynikající práce Jana Steinhibela, ze slovenského historika práce vyšla, ale v Krakově jako překvapivě, že jo, a vlastně ... slovensky, slovensky, měla vyjít Čechách, no, no, já si myslím, že ho ti Slováci nemají moc rádi, protože on trošku nevěří na praslováky, ale to je prostě, to už je jako jiná záležitost. A to je jenom moje interpretace teda, a uvědomil jsem si zaprvé, jak moc se proměnilo naše chápání těch několika prvních staletí okolo příchodu Slovanů a druhá věc, jak moc toho nevíme vlastně. Jo, třeba o té Sámově říši je jenom jedna zmínka, že jo a z tý jsou dedukovány, já nevím možná bych řekl tisíce stran interpretací. Nicméně co to je ten Limes sorabicus? To je, to sorabicus znamená srbský, jo, ale tím se rozumí lužičtí Srbové a byla to linie, která prochází zhruba údolím Mohanu a Regnice, to znamená u Bamberka. Bamberk leží tak 120 kilometrů západně do Chebu a je to vlastně taková ta oblast, kam se v té druhé polovině 6., ale zejména v 7. století přelila ta slovanská vlna. Jo, protože to ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Čili germány ...
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No to je právě ta nacionalistická interpretace, do který my se jako vlastně moc nechceme pouštět, jo. Ty pohyby pravděpodobně začaly někdy už v prvním, druhém, třetím století a později ve střední Asii, kdy taková ta turkomongolská plemena, všelijací Hunové, později Avaři, že jo a tak dále, tlačili na slovanské kmeny, ale nejenom slovanské, ale i germánské, protože Ghóti sídlili u Černého moře, že jo, takže to je vlastně taková jako, první mé poučení bylo takové, že germánská jako germánská kolonizace může přijít od východu, od Černého moře a slovanská může přijít od západu, jako se pravděpodobně stávalo při těch, v té, v té pozdější době, že se vlastně vraceli Slované z toho, z toho jako Německa. No, a tenhle ten, abysme dopovídali aspoň jednu věc teda, jo a ten lužický val v 9. a v 10. století, tak to byla taková jako linie, která právě oddělovala slovanskou oblast od franků. A s těma Slovanama to spíš bylo tak, že oni přicházeli do poměrně vyprázdněné krajiny. My dneska tušíme, že tady museli být potomci Keltů, potomci Germánů, potomci Langobardů, že jo, a dalších jako vlastně plemen, ale zdá se, že ten substrát tady je tak, dejme tomu z 60 % slovanský.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Četl jsem, že se Bamberk nápadně podobá Praze. Ostatně Praha je partnerské město. To úplně nesouvisí s tím, co jste teď řekl, ale zachovaly se tam nějaké památky na dobu těch Slovanů?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Přímo na Dómském náměstí, tam, kde je ten slavný bamberský jezdec jo a kde je taková ta nádherná románskogotická bazilika, teda katedrálního typu, bylo poměrně husté slovanské osídlení. A ten Bamberk leží vlastně na pokraji takového jako hrozně širokého, mělkého údolí, kudy procházela právě ta cesta nebelungu a ta cesta nebelungu, já nevím, jestli to má cenu teďka jako povídat, jo, protože se k tomu jako dostaneme, v podstatě sledovala Dunaj, ale v Regensburku, v Řeznu se stočila jako nahoru směrem k Rýnu a právě procházela vlastně tím Bamberkem. Ale nicméně, když teda jezdíte po okolí toho Bamberku, tak vidíte slovanské názvy obcí, Česlice, jo, přijedete do obce a tam je velký kostel svatého Václava, jo, je to najednou jako cejtíte, že kus z toho slovanského nebo západoslovanského tady zůstalo zachováno. A jinak ten Limes sora, limes obecně znamená něco jako val, jako ten, limes sorabicus můžeme překládat jako lužický val, nebo jako srbský val, protože odděloval germánské etnikum od slovanského a původně to byla linie, za kterou bylo germánům, frankům zakázáno vyvážet zbraně. Takže takové jako, jako dneska proti Íránu jo embargo, taková jako demilitarizovaná zóna. A Karel Veliký podél tohohle toho, podél této linie, která asi neměla charakter nějaké zdi nebo valu, ale právě jenom zóny, postavil 14 malinkatých kostelíčků vlastně a vytváří tam takovou jako hráz, jednak jako křesťanství proti pohanství a jednak teda hranici v podstatě etnickou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě dávno před tím existovala jiná hranice limes romanus, tedy hranice Říše římské. Mělo to nějakou souvislost nebo kopírovala někde třeba podobně tu trasu?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ten římský val, to je jako hrozně vzrušující jako záležitost, ale neméně vzrušující je také to, že ta říše Karla Velikého a později jeho nástupci vlastně přebírali těch myšlenku těch valů a že teďka já to vidím tak, jakože ten velký přínos vlastně germánů a Karla Velikýho je právě v tom zachování a přetvoření toho antickýho dědictví. Nicméně teda římský limes se nejblíž našeho území dotýká právě na Dunaji, na slovenském Děvíně, to znamená tam, kde ústí řeka Morava do Dunaje, tam byl velký přechod přes řeku. Tam se křížila ta dunajská cesta, které se teď říká, ta cesta nibelungů, že jo, která tady v tomto úseku vedla po jižní straně Dunaje, zhruba východozápadní cesta, jež se pak stáčí na sever k tomu Rýnu, nebo na severozápad. S takovou cestou od Baltského moře do Akilee, to znamená někam do toho Terstu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jantarová stezka?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
To byla jantarová stezka. Ano. A Jan Steinhibel říká docela jako pěkně, že pokud jako Sámo měl rozum, jakože ho měl, tak právě pokud něco kontroloval, tak musel kontrolovat tyhle, tohlecto hlavní rozhraní těch dvou hlavních jako středoevropských cest. A víte, ono když vylezete na ten Děvín u Bratislavy, to samo jako, vlastně jako doopravdy jako úžasný místo, to jako ve střední Evropě je málo vlastně takhle krásných míst. Tak ono to má jednak jako ten nejmladší význam je takovej jako, jako Vyšehrad je pro nás, to znamená skalisko nad velkou řekou, pravěký osídlení, chodí tam národovci v tom 19. století, tam se jako ten národ, jako oživí. Ta paralela s tím Vyšehradem je tady jako velice přesná. A když jdete do minulosti, tak narazíte pochopitelně na Velkej hrad, že jo, ale narazíte taky na kus limesu. Ten limes nikde v této části nepřechází Dunaj, ale tady jo, jo to znamená, že na Slovensku, Slovensko bylo, a to není kilometr čtvereční, to je půl kilometru čtvereční, jako už to nebylo barbarikum, ale už tam jádro prostě toho vlastně impéria. A na Děvíně taky je kostelík křesťanský nebo svatyňka ze 4. století Ariánská, co tam ještě měli vlastně římští vojáci. Takže tem limes je někdy branej jako hranice pěstování vína například jo, jako hranice doopravdy civilizace. Hrozně zvláštní je to, že když překročíte od Děvína sotva pár kilometrů jak na jih, že jo, do toho Rakouska, tak se najednou ocitáte v jiném světě. A já vás tady dneska nepustím k řeči, ale hned já vás pustím ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já vás napjatě poslouchám.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
... jo, a tam leželo vlastně to římské carnuntum. Carnuntum bylo město, které mělo populaci pravděpodobně až 50 tisíc lidí, táhlo se v délce, já nevím, 5 nebo 6 kilometrů, do dneška tam jsou zachovány hydentor, prostě brána římská, nějaký dva amfiteátry, ale to co teda jako doopravdy jako vzrušující je, že to cernuntum jednak bylo centrum teda toho Marka Aurelia, centrum odkud byl podporován Vídeň a Budapešť, čili to je doopravdy jako, jako klíčový místo a ono to leží v krajině, která mi připadá hrozně jako posvátná a hrozně krásná. Jmenuje se to tam, jsou to teda Haindberské vrchy, ale často se používá Porta Hungarica. Jako máme v Čechách Portu Bohemicu u Litoměřic, tak tohlecto je brána do Uher. A tam ten Dunaj protéká takovým pohoříčkem, který vypadá trošku jako Pálava a všude jsou románský kostelíky, jo a podél těch pravěkejch cest třeba je, jsou mohyly. Takže přímo takhle nad Dunajem je najednou jako keltská mohyla, "tyrkl heekel" tomu říkají, Tureckej vrch, která je 18 metrů vysoká, 70 metrů v průměru, vypadá to jako malá pyramida, jo vždycky to tak jako chytalo pozornost těch lidí tím způsobem, že prostě Maďaři se domnívali, že tam je pohřebenej Arpád, tak to jako vykopávali. A teďka, já už, já už to dořeknu, už nebudu povídat jo, ale ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nespěchejte.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ale v tom carnuntu jsou tři velké svatyně toho podzemního býka, toho Mitry a nejenom, ono jak tam bylo minimálně 10 vojáků, nebo ještě víc a z nápisů víme, že ty vojáci byli třeba ze Sýrie, že byli ze severní Afriky, že byli z Iberskýho poloostrova, tak oni tam taky přinesli uctívaní egyptských bojů. Takže najednou prostě jako na dohled Velké Moravě, nebo prostě na dohled naší hranici pár století před tím tady máte jako doklady velkého uctívání egyptských bohů. Kdyby jenom to. Ono je taky v muzeu soška z mramoru, takového chlapce, která má ty rysy budhovské, jo a to jsou takový ty helenský rysy, to je taková, to helenský umění, který jde z Gandáry, který jde z povodí Indů, jak byla bacteria sobdiána, doopravdy jako na hranicích antického světa teda a jako indického, takže najednou prostě jakoby přichází kus jako buddhovského, egyptského, teďka to podzemní náboženství, ten mitraismus, kterej se pak ale odrazí u Slovanů taky a takže to místo je jako nádherný a vzrušující.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Člověk jenom žasne, co všechno se nachází kousek od našich hranic. Vy jste popsal ten, nejprve to byl vlastně bylo to keltské sídliště, potom starověký římský legionářský tábor Carnuntum. Dneska je to na území dolního Rakouska, myslím, že se to jmenuje Petronel, jak jsem si našel ...
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Petronela Hainburg, vždyť je to 10 kilometrů za Bratislavou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak jsou ty ruiny zachovalé?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, to město se nedá vykopat, protože prostě je 6 kilometrů dlouhý a dejme tomu 700 metrů široký, ale je tam velmi pěkné muzeum, jsou tam ty dva amfiteátry, je kus římskýho fóra je zrekonstruováno způsobem, kterej jako velice jako ilustrativní, velice jako krásnej.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Prý do jednoho z těch amfiteátrů se mohlo vejít až 15 tisíc lidí.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Já nevím, jak se tyhlecty věci počítají, jo, ale prostě jeden z těch amfiteátrů je poměrně velkej. Ale kdo zná antický amfiteátry, je to jako ještě větší. Mě spíš jako tady vzrušuje takový to duchovní dotýkání Isis. Jo a to ho Mitry, jako s naším územím, když to normálně člověk prostě strká někam prostě, já nevím, ke Káhiře, že jo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono je zajímavé, že prý ty cihly vyrobené v Carnontu byly později použity právě ve velkomoravských stavbách ve Starém Městě a také v Uherském Hradišti, prý se to doložilo.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ano, je to pravda. Dokonce i právě na Děvíně myslím, že i na Bratislavském hradě, což bylo jako mimochodem to byla Akropolis také velkého keltského sídliště a také velkomoravská lokalita a dokonce některé z těhle těch staveb původně byly považovány za římské, protože právě v sobě obsahovaly takové jako jsou to tenké, ostře pálené cihly, které většinou mají kolek, to znamená razítko legie.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já bych se ještě možná vrátil na chviličku k tomu mitraismu, o kterém jste mluvil, protože ono to vypadá, že má některé nápadně shodné rysy s křesťanstvím. Třeba narození Mitrise v římské říši slavilo 25. prosince během svátku nepřemožitelného Slunce.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
To je právě to, ten mitraismus je dneska, nebo byl dlouhou dobu potlačován, protože hrozně připomínal křesťanství. Mistraismus je takové jako náboženství, nebo kult, zejména druhého až třetího století v římské říši a je to kult často vojenských elit, někdy i samotných jako vojáků. Odehrává se v podzemí, týká se zabití býka a z toho býka nakonec raší klasy. A ono dokonce v těch svátcích Mitri, to znamená okolo těch Vánoc, se chodilo se soškou dítěte, jako s koledou jo, a to dítě představovalo to Slunce, které právě na ty Vánoce se začíná rozvíjet a růst, jo, takže tam je doopravdy ten kontakt je jako velice silnej. Ale to, co je důležitý a na co ukazuje, nebo co poukazuje Petr Charvát a vlastně i Dušan Třeštík, bylo to, že ta slovo mitra je íránského původu, ono vůbec jako v té staré slovanštině se objevují slova íránského původu ale goltského, jo, což jako ukazuje, že část Slovanů sídlila někde plus minus dejme tomu u toho Černého moře, teda, kde sídlili ty gótové. A ten Mitra má taky jako další podoba je Mihra a z toho vzniká to slovo mír, mir, jako svět. A v tom, aspoň podle Petra Charváta, ten původní význam je taky Slunce, světlo, smlouva. Jo a je právě takový jako docela jako zvláštní a krásný, že tak blízko vlastně centrum uctívání jako Mitri se objevují na té prostě v té, na té Velké Moravě, že ta píseň to Gospodine pomiluj ny, kde se používá to slovo mir, právě v tom významu, který by byl srozumitelný ještě i těm, i těm jako mitraistům. Takže tady do toho slovanství jako o slovanském náboženství se toho dá říct totiž poměrně jako hodně málo univerzálního, protože to byly různé kmeny a bylo jiné náboženství elita, jiné náboženství lidí, že jo, trošku, ale ty elity zdá se, že tam doopravdy měli silný vztah ke Slunci a k ohni taky.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A čím to, že právě kult Mitri byl tak populární římské armádě?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte, já myslím, že to je taková jako trošku jako aktuální otázka. A to znamená v okamžiku, kdy jakoby selhává ten svět jo, když už jako podobně jako dneska nebo jako v renesanci v 16. století jako cejtíte, že ten starej svět se nějak jako rozkližuje, nějakým způsobem jako rozpadá, tak přestáváte věřit většinou v ten velkej oficiální panteon, to je ten úprk od organizovaných církví všude v Evropě, u nás, že jo taky a díváte se po nějaké alternativě. A tu alternativu vám nabídne buďto nějaké reformní hnutí a nebo vám to nabídne nějaký, my tomu říkáme kulty, ale ono to není, ono to zní tak jako priorativně, ale za tím je doopravdy jako upřímná snaha těch lidí dobrat se nějaké prostě, něčeho vyššího, nějaké duchovní jistoty. Takže právě, že jo, Řím třetího století, že jo, nebo římská říše najednou tam prostě, ne najednou, postupně přestávají platit ty oficiální velké kulty nebo stávají se divadlem a lidi se tak jako niterně obracejí právě tu k Izis, že jo, tu k Mitrovi, nebo k mysterijním náboženstvím.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste se zmínil o Langobardech. Kdo to vlastně byli, to jméno prý znamená dlouhovousý.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, lango a berdyd, že jo, long bedyd people. Jo, to jsou, jsou seveřani. To jsou jako někdo, jako Germáni, my totiž jako Germány označujeme v podstatě teda myslím si, že jsou to Němci, ale oni jsou to tehdy Skotové, Frízové, Holanďani, Langobardi a tak dále. Jsou to severští Germáni, kteří sídlejí někde, já nevím, na jih od dnešního Dánska a oni procházejí v tom pátém století přes Čechy. A když se, a přes jižní Moravu, tady se zdrží možná jedno století zhruba, moc o nich vlastně nevíme, jo, oni toho moc po sobě zase nezanechali, i když třeba, že jo, za Brnem, Slavskovská mohyla, odkud Napoleon řídí, že jo, to své, tu svoji slavnou bitvu, to je královský mauzeloum Langobardů, to je taky, to jsou takový jako věci, který jsou dneska nedoceněný možná, že tím, jak jako věrni té romantické tady to národní obrození stále ještě odmítáme cokoliv jako Germánského, že jo, byť jsme svým způsobem jak říkají ekonomové teda, že jo, ta delší spolková země teda, no, nic nebudeme se do tohohle toho pouštět. A takže Langobardi procházejí přes Čechy a přes Moravu, směřují dál na jih do Itálie, tam se z nich stávají ty Lombarďané, že jo, já jsem si pak uvědomil, jo a ještě takhle, ve starých kronikách je záznam, jak se Lombarďané, Langobardi někdy v 9. století s vojskem Karla Velikého vrací do Čech a jak jako s dojetí a jako se zájmem vzpomínají na svoji domovinu. Já jsem si vzpomněl na celou řadu Italů z Milána a z okolí, který prostě tak rádi jezdili do Čech a úplně jako mám pocit, že tak jako nevědomky ožívá vzpomínka na zemi, vlastně ke který doopravdy mají ten vztah jako niternej, jo, protože jejich předci tady přeci jenom to jedno století žili. Ale znamená to i to, že ono to vypadá tak, že Češi je národ doopravdy, i když má ten silný slovanský kořen, tak tady naráží na různé zajatce, zbytky, utečence, jako a jako všechny národy se vytváří tím postupným srůstáním. Steinglihl krásně píše, že národ je skupina lidí, kterou, která sdílí společnou bolest, jo, ty traumata jako historický jako husitský a tak dále. Teprve v tom traumatu zdá se, že ten národ jako hodně jako sroste a v okamžicích nějakýho vítězství třeba v hokeji si uvědomí kým je, jako to potvrdí vlastně. Takže je pravděpodobný, že prostě v nás je kus té Langobardské krve, kdybychom chtěli jít do těhle těch detailů. Víte, ale to, co je jako hodně důležitý, co já jsem si teprve uvědomil při téhle té cestě, je doopravdy původ Slovanů. Jo, on se hledá jako různě. A právě Steinhübel vlastně hrozně pěkně píše jako jak je možné, že na tomto území máme Moravu, ale, že taky Morava je plus minus v Řecku, nebo na Balkáně. Že u nás byli ti Srbové a Charváti a že tam jsou Srbové a Charváti. A ta paralela je poměrně jako jednoduchá, jo, představte si, když Angličané někdy třeba v tom 19. století opouštějí Anglii a jedou třeba z Yorku, že jo a jedou do Ameriky a tam si založí prostě, tam si založí Nový York, tedy New York vlastně. Jo, takže podle Steinhübela je to tak, že ty kmeny, které doopravdy jsou původem jako balkánské, sedí někde v té Panonii, která tehdy byla mnohem širší, protože ještě tady jako nebyli Maďaři, že jo v té chvíli, takže vlastně odštěpuje ze sebe kusy a ty vysílá prostě na cesty a tam se ty lidi, že jo, nějakým způsobem usadí, mají stále ještě tu starou identitu, takže já jsem si doopravdy uvědomil, že značná část českých kořenů je doopravdy na Balkáně. Jako v tom 19. století ty obrozenci to jako ještě hrozně dobře cítili, bratři Jihoslovani, že jo a pak další část, že jo těch Slovanů, zřejmě v tom 7. století je pravděpodobně víc, přichází přes to Polsko a dejme tomu z toho, z té oblasti, já nevím, severně od Černého moře, nebo, nebo odtamtud. Takže takový jako jsem si zase uvědomil, že i s těma Srbama, jak je třeba teďka nemáme moc rádi, nebo jako Charvátama a Makedoncema a Trákama, jak doopravdy sdílíme i kus společný historie.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Četl jsem, že polabští Slované mluvili polabštinou. Co to bylo za jazyk?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ta velká slovanská invaze toho 6. a zejména 7. století byla doopravdy obrovitá. To znamená třeba na většině území bývalé NDR naleznete ta slovanská sídla. Ta slovanská expanze, já teda musím jako říct, teďka jako varovat, aby jsme to nebrali jako nacionalisticky, protože, kdybysme to brali nacionalisticky, tak si řekneme, ano, Čechy to je stará germánská země, do nějakýho toho pátýho nebo šestýho století, kde dokonce jako je to jeden z center germánský říše, jo, ale tahle ta expanze pozdější, toho šestého a sedmého století doopravdy se přelila přes celé Čechy, obsadila kus území severně od Čech, zasáhla hodně na jih vlastně, až jako k Dunaji, že jo a až k tomu Bamberku a minimálně od toho desátého století probíhá v Německu germánských zemích jakési kulturní hnutí, kterému se říká "ostciglung" nebo "ostkoloninacion", jo. My to nemáme rádi, protože nám to zavání tím Hitlerem, těžko se vlastně o tomhle tom mluví. Už v desátém století dochází k poněmčení Burgundlandu. To znamená v oblasti zhruba mezi Dunajem a jižní Moravou a Slovenskem jo a tak dále. A zdá se, že jako vlastně nejvíc tragický osud je právě těch osud těch polabských Slovanů. Jinak ještě, oni to mají Němci lépe vymapované než my, protože pro ně "ostciglung" je součást kultury trvající jako tisíc let. Takže třeba v oblasti toho Bamberka jsou doloženy třeba slovanské osady, vedle toho vzniká osada německá, tý se říká Kleine a něco, že jo, většina těch slovanských osad končí buďto na -in, jako Berlín například, že jo, nebo -itz, případně -vitz, nebo -of, jo jako, takže to je, to je jako jasně jako zachovaný, ale součástí té jako toho ostsidlungu jsou třeba i ty západní Slované, kteří se jako vrací nazpátek do slovanského prostředí. To znamená, jsme hodně promícháni. Jo, vemte si Bavory, Bavoři jsou Bajuváriové a to jsou válečníci, to jsou ti variors, že jo z toho bojohéma, jo, takže to jsou doopravdy jako Germáni, který zhruba v době příchodů Slovanů či krátce, pár desetiletí před tím prostě opouštějí Čechy a směřují do Bavorska. A tak je to jasně cejtíte, že jo, jste v jižních Čechách a jedete prostě, přejedete hranice, jste v Bavorsku, zjistíte že ty lidi jsou tam prostě úplně stejný, jenom holt mluvějí německy. Jo, takže jenomže ty naše kořeny, minimálně ty středoevropský doopravdy jsou tady propletený a že pro mě cosi jako Evropská unie existuje, ale je mnohem menší, pro mě by se tak jako spíš kryla s tou svatou říší římskou a ničím kolem.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná ještě pár slov o lokalitách, které jste navštívili na území někdejší Velké Moravy, ale na to by asi zase chtělo ten další pořad, než se sejdeme příště.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
To by chtělo, ano, ale jako doopravdy doporučil bych pohansko, Mikulčice, na druhé straně Mikulčic, že jo jsou ty, a už na slovenské straně jsou ty Kopčany. V těch Kopčanech stojí takhle osamoceně prostě v loukách kostelík z 9. století, ví se to teprve od roku 2000 a je to taková jako jediná velkomoravská stavba, která stojí vlastně tady. Jako nádherný je ten Děvín a doopravdy hrozně zvláštní je přejet ten Dunaj jenom, ten kousek jako přes to Moravský pole, že jo, z toho Přemysla Otakara II., k tomu Carnuntu a tam si toho všímat a nebo doopravdy další takový místo, který doopravdy stojí za viděnou je kousíček severně od Bamberku, je místo Stafel Stein, obrovské keltské hradiště, kde stával hrad Nibelingů a římská hraniční pevnůstka a je to prostě větší jak závist a je tam zase další obrovská keltská mohyla a jsou to věci, já jsem přesvědčenej, že to, co Češi znají nejmíň ze všech zemí světa, je prostě Německo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže díky za to, že jste nám alespoň naznačil, kam se vydat třeba na jarní nebo letní výpravy, výlety. To byl pro dnešek geolog a spisovatel Václav Cílek. Děkuju, na shledanou.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů vám přeje Vladimír Kroc. Dobrý poslech.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: vlk
Spustit audio