Jak to vidí Václav Cílek - 11. října

11. říjen 2012

geolog a spisovatel Václav Cílek, který se vrátil z Budapešti. Prý se cítí zklamaný. Čím? Ptali jsme se společně se Zitou Senkovou. Zajímalo nás také, jak zahraniční studenti vidí Českou republiku a hovořili jsme i o zemědělství.

RNDr. Václav Cílek CSc.
Publikoval asi 300 odborných článků, kolem 400 esejí. Spolupracoval na zhruba třiceti knižních titulech, z nichž nejznámější jsou "Krajiny vnitřní a vnější" (Dokořán 2002). Přednášel na několika vysokých školách (FF UK, FHS UK, AVU, FAVU aj.).

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny.
(Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem geolog a spisovatel Václav Cílek. Dobrý den.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se, pane Cílku, právě vrátil z Budapešti, a to docela zklamán, jak jste mi prozradil. Zklamán, řekla bych, vývojem maďarské metropole. Čím pak?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte, já do té Budapešti jezdím, já nevím, možná 12 nebo 15 let zhruba tak jako dvakrát do roka a tu Budapešť vždycky jako vidím ta určitá místa, že jo, ne, že bych rozuměl přesně vývoji situace, nebo to sledoval, ale vidíte, jak se opravují budovy, jak se otevírají dvorky, jak se proměňují obchody. A letos, včera, předevčírem vlastně doopravdy jsem byl jako zklamán, protože ta Budapešť je furt taková jako šedá, jako kalná, tak jako trošku působí jako ta Praha před tím rokem 1989. Ale hodně obchodů se zavřelo, i takové ty některé velké pasáže jsou takové jako temné a společně s kolegy jsme měli podobný dojem, jakoby se lidi trošku přestali usmívat. Já vám nevím, jestli je to náhoda, nebo ne, ale tak jako kupujete chleba a paní se na vás jako zamračí. Já jsem doopravdy měl pocit, že se vracím jako trochu jako víc do té doby toho komunismu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte, nebo měl byste pro to nějaké vysvětlení?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, víte, asi hlavní vysvětlení je to, že jsem teďka možná právě mnohem víc citlivý na tu možnost návratu do minulých dob a vyplývá to z toho, že jsem měl několik rozhovorů se zástupci zahraničních firem, kteří z České republiky odcházejí. Oni odchází tak jako pomalu, jako zdvořile, jako tak jako se usmívají, nechtějí si jako zavřít dveře. Mezi čtyřma očima vám řeknou, že ta míra korupce, ono se o tom mluví furt, jo jako dlouho, že je vlastně stále hrozně velká, že se s tím nic moc neděje. A když s nima se bavíte delší dobu, tak oni řeknou, no víte, no my jsme se do Albánie jsme se vůbec nepustili. Pustili jsme se do Rumunska a do Bulharska, tam jsme se spálili, tak jsme se jako úplně stáhli. Poslední rok a půl se stahujeme z Maďarska a teďka jste na řadě vy. A já si říkám, ano, kdybych byl ruským analytikem, snažil bych se Prahu získat do nějaké sféry moci, ne, já bych prostě seděl v Moskvě a čekal bych, až ta Praha prostě uzraje a sama zase spadne na ten východ. Doopravdy jsem měl pocit v té Budapešti, jako citelnější než u nás, než v Praze, ale tady to je prostě proces, který teprve přichází, jakože v těch 90. letech ten západ jako přišel, začal tady cosi budovat, hodně toho vybudoval, a teďka zase, že odchází a my si myslíme, že odchází kvůli krizi, ale on odchází kvůli nám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tehdy jsme ostatně na počátku těch 90. let měli minimálně Česko takovou tu pozitivní nálepku, vzorný žák, že se nám říkalo?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte na druhou stranu se toho hodně změnilo. Zase když jsme teďka jeli s tím Honzou Stodolou, tak jsme si vlastně říkali, před těma 20 lety, když jsme překračovali hranice do toho Rakouska, jak najednou všechno bylo jako čisté, upravené, domy v pořádku, že jo, takový ty jako různý obchody a tak dále. Dneska, když překračujete hranici z České republiky třeba do toho Rakouska, ten rozdíl není tak velký. Jo, když se pořádně nedíváte, možná si ho ani jako nevšimnete. Takže jako tady není jenom ta hana, co byla skutečně za těch 20 let se toho jako hodně stalo a když se ještě na to podíváte teďka tím prizmatem té budapešťské zkušenosti, čím dál tím víc lidí v obchodech, v kavárnách se na vás usmívá. Jako řidič městské hromadné dopravy to byl symbol v podstatě hrubiána, to už jako dávno není pravda, jo, je mezi nima, že jo, já jezdím každý den, je mezi nima hodně takovejch jako naštvanejch lidí, většinou teda spíš z toho provozu, řekl bych, než z těch cestujících, ale jako doopravdy se udělal velkej kus dopředu. A pro mě myšlenka, kterou viděl jako v té Budapešti, že vlastně tohle celý by se tak jako mohlo zase vrátit, mi přišlo bejt skorem jako nesnesitelná. A když se podíváte na maďarskou historii, tak ještě někdy koncem 19. století a vlastně i později průměrný Maďar vydělával někde okolo třeba roku 1930 nějakej ekvivalent 120 dolarů, zatímco v Čechách to byl skoro trojnásobek a na západě skoro jako čtyřnásobek. Ono vlastně do toho hrozně chudého státu přišla teprve v těch posledních, já nevím, 20, 30 letech před 1. světovou válkou jako taková velká vlna prosperity a Maďaři dneska diskutují, jestli to nebyl jenom záblesk, jestli to bohatství nezazářilo na chviličku a jestli neuhaslo, jestli není normálním stavem Maďarska být takový polochudý stát. To jako není jako příjemná diskuse na tohle to téma. Já nechci, abychom ji za rok nebo za dva tady vedli spolu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zažil jste tam třeba i nějakou, nebo zaznamenal jste tam diskusi?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Maďaři jsou trošku takový jako smutný a rozpolcený národ, protože jsou sami v Evropě, nikdo jim nerozumí a hlavně, když se podíváte na tu maďarskou historii, že 1918 jako socialistická republika Rad, pak jako pravicový jako převrat, že jo, pak zase teda, pak se stávají spojenci Německa, protože skorem nikdo jinej jako nechce je, pak bojují proti tomu Německo, navzájem se zabíjejí, pak to zase se zhoupne na to maďarské povstání, pak zvítězí pravičáci. Takže maďarské, pro maďarskou společnost toho posledního skorem století je, jsou typické tyhle ty náhlé přechody. Takže jako žít Maďarem je velmi jako to je velmi obtížný osud. Ale na druhou stranu, když se podíváte, kolik Maďarů získalo Nobelovu cenu, nebo kolik je tam vynikajících básníků nebo spisovatelů, tak vidíte, jak ten vnitřní nějakej jako rozpor ten boj často v rámci jedný rodiny prostě vede k tomu, že si kladete skutečný otázky a snažíte se najít opravdové odpovědi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem nehovoří se jenom o odlivu firem, ale také o odlivu mozků nebo o odlivu elit. Zaznamenáváte něco takové i třeba ve vaší branži?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
V Čechách to nezaznamenávám, ale vnímám, že nadaní mladí lidé se snaží mít aspoň jako jazykové certifikáty mezinárodní a že část těhle těch lidí, pokud zrovna tady nemá hypotéku a já nevím leasing a bůh víc ještě dalšího, tak doopravdy uvažuje třeba jenom na 20 %, ale uvažuje o tom, že by odešli z České republiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste ale naopak byl v Budapešti se skupinou zahraničních studentů, studentů, kteří, se skupinou zahraničních studentů.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, já tam vodím, že jo, americké studenty v rámci takového programu, který jsem si říkal prostředí měst a je to takové srovnání, jede se, že jo, z Prahy do Českého Krumlova, pak se jede do Vídně, pak do té Pešti, pak do Bratislavy a pak se zase vracíme nazpátek do Prahy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak oni vnímají nebo vůbec vnímají, dovedou jaksi se přiblížit těm pocitům, které vy sdílíte, co se týče, jak Česko vypadalo třeba v těch 90. letech a nyní?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte, se studenty, i s americkými studenty je spjata celá řada problémů. A když se sejdou pedagogové, ať už jsou to pedagogové českých škol vysokých nebo středních nebo základních, tak jenom vlastně kroutí hlavami nad tím, všichni máme pocit, že to vzdělání upadá. Že to, co se dřív učilo na středních školách, se učí se na vysokých školách, že studentů vysokých škol je hodně, že jako nařeďují to množství a souvisí s tím takový jako další negativní jev, a to já bych řekl, že pro ty Čechy docela typické a to je nějaká ledabylost, jako že takový trošku jako švejkovství, ono to počká, jako nemusíme to udělat hned, nemusíme to jako udělat zase tak jako skvěle, takže doopravdy nejenom já, ale celá řada pedagogů máme pocit, že se právě jako blížíme té nové takové té chudší fázi nejenom kvůli těm makropolitickým poměrům, které jsme si teďka jako popsali, ale proto, že přestáváme mít chuť jako pracovat nebo jako poctivě pracovat, nebo investovat dostatek energie. Myslím si, že tohle, tyhle ty dvě věci vytvářejí předpoklady pro takovou jako chronickou krizi společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V posledních 10 letech opustilo české zemědělství 81 tisíc lidí, čímž stát přišel hypoteticky o 30 miliard korun a daních, jak prohlásil prezident Agrární komory Jan Veleba. Za poklesem stojí zejména propad živočišné výroby, která je výrazně náročnější na lidskou práci než výroba rostlinná. O čem, pane Cílku, tato informace vypovídá?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Já především všechny informace Agrární komory beru trochu s rezervou, protože si nejsem nikdy jist, nakolik je to nátlak na to, že mi zemědělství zase máme prostě hodně něčeho nebo málo něčeho. Takže to je jako první věc. Druhá věc je, že to je určitě věcně správně. A že doopravdy zatím co teda toho obilí na hlavu máme relativně dost, tak nám schází zvířata a pro mě to má spíš jako hlavní dopad není ani tak jako ekonomický, ale ty dopady jsou dva, pokud nemáme vlastní potraviny, jsme obětí nějakého mezinárodního trhu nebo nějakého mezinárodního případného nedostatku. To je první záležitost. Což o to, my si nakonec jako to maso zase můžeme trošku jako odvyknout, ale druhá věc je ta, že nám tady pak schází organická hnojiva na půdu. A já to zase vidím hodně přes tu půdu. My prostě potřebujeme, aby byla v dobrém stavu, aby nám dlouho vydržela, aby nasákla tu vodu správně tak, jak má, prostě aby ta krajina fungovala, včetně té zemědělské půdy a to bez zemědělských zvířat není možné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už delší dobu se potravinová soběstačnost Česka snižuje. Ten pokles se zrychlil po vstupu země do Evropské unie. Ty názory na důležitost potravinové soběstačnosti a její zdravou míru se liší. Jaký je ten váš názor, jak to vidíte vy, pane Cílku?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Tady jsou, v Evropě jsou nastaveny určité parametry a těžko můžeme prostě na lidech chtít, že jo, aby dělali, aby dělali něco, co se jim nevyplatí vlastně. A zemědělská politika do nedávna možná, že do teďka skorem vlastně jako nikoho nezajímala příliš. Prostě jakoby malé množství lidí, přece jenom se zdá, že potraviny můžeme kdykoliv dovézt. Víte, já jsem měl nedávno takový jako hrozně pěkný rozhovor s panem Václavem Bartuškou, který je zodpovědný za energetiku na ministerstvu zahraničních věcí a týkalo se to energetické bezpečnosti, za kterou on přímo jako zodpovídá a ptal jsem se ho, jaká je podle jeho názoru vlastně největší riziko energetické. Ono je to stejné pro ty potraviny. On říká, no, my jsme si za ty 4 generace zvykli, že ta energie prostě tady je a že to je samozřejmá záležitost. Jo a to, to odporuje takové té zkušenosti jako lidstva, že jo, celá ta staletí a tisíciletí před námi, že vlastně potraviny a ani dostatek energie nejsou samozřejmé a že je nutné se o to nějakým způsobem prostě starat a zajímat. A pokud máme nastaveno obecně evropskou politiku tak, že těch problémů je tolik, takže jako řešíme to, co se zrovna v té chvíli jako rozsype, že jo, tak vlastně neustále doháníme ty, ono se mi to jako dobře říká, ono se to dobře tady odsaď jako kritizuje, já vím, jak je obtížný tyhle ty věci jako realizovat, nicméně jako máme ty dlouhodobé perspektivy, že jo, já nevím, zdroje energetiky nebo infrastruktury, tak jako doopravdy jsou zapotřebí, jako řekl bych platné jako dlouhodobě platné principy rozvoje zemědělství.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste v jedné přednášce mimo jiné řekl, že zahrádky kdysi zachránily Kubu a Argentinu.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte, já když v Praze řeknu, že lidi by se neměli zbavovat zahrádek, tak se vždycky najde pár lidí, který se na mě sesypou, protože duševně neunesou tu představu, že by zase měli pracovat prostě jako na zahrádce. Takže já už to jako neříkám, ale máte-li zahrádku, tak si jenom proboha jako nezbavujte, přijde ještě k dobru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak v jednom rozhovoru jste také mimo jiné řekl, že si například budoucnost Facebooku představujete tak, že se babičky s jeho pomocí domluví na směně hlávek zelí za mrkev nebo cibuli.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte, k těmhle těm věcem už v podstatě dochází. A my doopravdy potřebujeme propojit ta nová velká moderní média s tím přirozeným světem, s tím prostě každodenním světem a když se podíváte na to, co ohrožuje ceny potravin nejvíc, tak to ani nemusí být ty zvyšující ceny potravin ale ten dlouhý řetězec mezi tím výrobcem těch potravin a tím konečným jako zákazníkem. To znamená, je nutný tyhle ty řetězce neustále jako zkracovat a zkracovat, aby ten zisk, pokud možno, plynul k tomu původnímu zemědělci a aby ten zákazník neplatil všechny ty zbytečné zprostředkovatele, který jsou mezi tím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy neustále putujete naší, nejenom naší krajinou. Nedávno jste se vydal z Chebu na Komorní Hůrku ve stopách Ghoeteho. Ten strávil v Čechách více času než v Itálii. Jak na něj a na další slavné poutníky a pochopitelně i na vás působila jedna z nejmladších sopek českého masivu?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Já jsem do Chebu jel proto, protože profesor Ludvig Zeller z /nesrozumitelné/ tady organizoval celý autobus německých geologů, kteří právě chtěli vidět významné geologické lokality západních a později i středních Čech a já jsem byl jedním z průvodců této exkurze a do hotelu jsem se nemohl pod Komorní Hůrkou dostat jinak než pěšky, že jo, a jak tak jako odpoledne navečer jdu, že přes ten Cheb, tak jsem si vlastně uvědomil, že jdu po staré cestě vzhledem k pozici hradu a mostu a potom pozici té cesty a pak si to najdete na mapách vojenského mapování, tak jako zjistíte, že doopravdy jdete po cestě, která je z nějaké pozdně barokní doby a že to je, že skorem jako na metr můžete říct, kudy ten Goethe šel. A on nechodil sám, že jo, on si ještě zastavil na chebským náměstí v domě číslo 28 u pana Grünera, to byl policejní rada a taky to byl kulturní antropolog, kterej sepisoval místní zvyky, že jo a básník. Pak se zastavil u dolní brány u kata Husa, Hus a to je takový jako zase zvláštní příběh člověka, že jo, když tuším to byl Josef II., který zrušil tresty smrti, takže kat měl mnohem víc jako volného času, takže kreslil různé erby, sbíral minerály, nadšeně do Goethovi ukazoval, ten chtěl vědět, kde to našel, Hus mu to nechtěl prozradit jo, takže kat a básník se vlastně dohadovali a tahle ta zvláštní trojice, že jo, putovávala právě na Komorní Hůrku, kde Goethe byl jako mnohokrát a když vlastně jdete po té cestě, tak můžete jít až k místu, které se jmenuje Chebská stráž, tam je takový jako výhled do údolí, pak je dál cesta zarostlá, ale kdysi pokračovala úvozem, který ústí do takového velkého kamenného kříže, který dneska bohužel za /nesrozumitelné/ jako zaniká v hromadě prostě nějakého rumu, jo a teďka úplně jako cejtíte, protože jako je, že jo, večer, krajina se moc nezměnila, asi přibylo stromů, přibyla přehrada, ale skály jsou podobné, takže najednou tu krajinu můžete vnímat těma Goethovýma očima.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A položil jste si otázku, která se přímo nabízí, co odtud Goethe viděl? Co jej zaujalo?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
On byl hrozně pozorný, jo, on se doopravdy jako díval kolem, takže on zaznamenával kameny ležící na cestě ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A povídal si s nimi.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
... povídal si, ano, je zaznamenám případ, kdy uviděl z dostavníku teda velký krystal živce ležet na cestě, poručil zastavit dostavník, vzal krystal živce do ruky a vlídně s ním hovořil a vyptával se ho, kde se tam vzal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Umíme ještě nebo víme, jak poznávat ten přirozený svět? O to nejspíš šlo i Goethemu a dalším.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte, to je právě to, já jsem vlastně šel po tý cestě a já jsem se pomohl, vždycky zkoušel číst ty Goethovy básně a většinou jsem měl pocit, že to je taková jako průměrná záležitost mezi tím jsou ty krásné věci jako Faust a teďka jsem viděl, že všichni ho považují za knížete básníků a mnoho generací. To znamená, že já se musím mýlit, že jo, nikoliv jako oni a přemýšlel jsem, co to je, čím, tím ten Goethe vlastně tak jako zaujal. A na té cestě to jako jasně vidíte. A on to taky tak jako napsal, on čerpal z té přírody. Ta příroda je nevyčerpatelná vlastně, ta je jako nezměřitelná, tam jsou ty propasti nejhlubší, tam jsou ty světla zakletý a my Goetha vnímáme jako básníka nebo jako spisovatele, který kromě toho byl mineralogem. Ale na té cestě jsem měl jako pocit úplně opačný, že to byl hlavně člověk, který studuje tu přírodu jako dotýká se jí, je v kontaktu s tím nějakým něčím jako těžko vyslovitelným a těžko vyčerpatelným, co je v té přírodě. A teďka to, že vlastně proniká do těch jeho básní. To znamená, že to co je pro mě jako silné nakonec v těch jeho básních nebo zřejmě i pro ostatní lidi, to je tech duch těch živců jo, těch, těch skal, těch sopečných výlevů a protože on tam má taky ty lidový balady, tak i ten kamenný kříž, který je prostě, on si ho musel všimnout, jo, tak i to jako taková ta jako, jako tragičnost, jo, nebo baladičnost tý krajiny, se takhle ty lidský osudy se propojí a najednou prostě máte toho jako velkýho ducha, který, který o těchto věcech vypráví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V české krajině se také zamiloval Goethe.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Goethe by se zamiloval v každé krajině.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Á, dobře. Byla to tedy právě příroda, čedič, kameny, díky kterým byl Goethe a jiní v kontaktu s tím přirozeným světem, po kterém si stýskáme?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Byla to hodně krajina. To jsou vždycky záznamy, jak Goethe jde z Výmaru a u toho Hazlova, místě zvaném Nebeský les, kde je taková jako velká zlomová linie českého křemenného valu, poručí zastavit a teďka jako by to byl ty vrata do tý český krajiny, že tam sedí a dívá se na to Chebsko a dívá se směrem k západočeským lázním a Karlovým Varům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, pane Cílku, že ten stesk po přirozeném světě je něčím novým nebo to tady bylo jaksi odjakživa?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Stesk po přirozeném světě tady byl odjakživa a my to známe od Seneci nebo od Cicera nebo to hodně známe z evropského romantismu nebo od Rusoa. Víte, ale oč se jako jedná? Když jsme tak jako začali vlastně nepěkně takovým tím srovnáním toho Maďarska a těch Čech. Já si myslím, že za polovinu problémů tohoto světa může právě ta ztráta kontaktu s tím přirozeným světem. Jo, přirozený svět vám říká, že prostě musíte něco vyrábět a že musíte něco pěstovat a že kráva je dobrá, jo, prostě tyhle ty samozřejmý věci. A teďka je otázka, proč jsme se tomu přirozenému světu vzdálili nebo jak jsme mu utekli. Asi první důvod je ten, že jak jsme rychle pádili dopředu, tak ten přirozený svět je takový jako hodně pomalý a zůstává za náma. Navíc toho v tom přirozeném světu my se učíme takovým jako rozvzpomínáním se, jo, protože my jsme, že jo, žili podobně jako ty indiáni v tom přirozeném světě, ty celé jako tisíce let, takže je to něco, co my důvěrně známe. A druhá věc je, asi ta globalizace, jo, pokud je součástí třeba na Novém Zélandě součástí přirozeného světa chovat ovce a vyvážet je do Austrálie, je přirozené vyvážet je i do Evropy, že jo, ale už pak jak na Slovensku není přirozené, když to jehněčí z toho Nového Zélandu stojí stejně tolik nebo míň, nebo někdy o trošku víc než to slovenské. Takže tady potom dojde k nějakému střetu několika přirozených světů a ta přirozenost se vlastně z toho úplně ztratí. Někdy, když posloucháte politiky nebo ekonomy, nebo právníky, tam je to docela taky jako hodně silné, tak doopravdy mám ten pocit, že to už s tím přirozeným světem vlastně nemá skoro jako nic společného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nakolik jsme se vzdálili od toho Goethovského ducha skutečnosti? Hodně? Jsme hodně vzdáleni?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Já si myslím, že ten přirozený svět není možné se ho naučit jinak, než zkušeností. To znamená, pokud se staráte, ono stačí o psa, jo, neřku-li o krávu, jo nebo o králíky, tak víte prostě, že králíci musejí žrát každej den, málo platný prostě, jo, když sedíte za tím počítačem, tak už tyhle ty věci vám jako uniknou spíš, jo, já tady nechci obhajovat něco, co bylo a co se možná vrátí a možná ne, i když si myslím, že se to vrací, ale, protože toho přirozeného světa my se doopravdy jako zmocňujeme jako rukama, jakože něco děláme, jakože v něm něco děláme, zaplať pánbůh možná za všechny ty chaty a chalupy, kde vlastně lidi do dneška okusují ten jako ten přírodní svět, i když, že jo, v práci už ho vlastně jako nemají, takže jakoby je možnost se ještě znova vrátit k těm základům, které tady byly, jak už znova říkám celá staletí, to znamená mají šanci tady být další celá staletí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Posluchač Jan se v e-mailu vrací k vašemu povídání v posledním Jak to vidí, to bylo o indiánském kmeni Navahů a ptá se, zda by někde nebyl kalumet míru, neboli dýmky míru vhodný nástroj i v politice?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Určitě byl. On ten kalumet míru totiž nemá takový to Vinetouovský ražení, že s někým vykouříte kalumet míru a tím je jako, tím je ten mír, ale je to smlouva mezi váma a Bohem, že ten mír, nebo bohy, neporušíte. Jo, to znamená, tady by se nejednalo jenom o to, které strany na sebe jako, které si přestanou, že jo, házet klacky pod nohy, ale tady se, tady se to provazuje s něčím, co je nad těma stranama.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co si, pane Cílku, myslíte i Mayském kalendáři v souvislosti s 21. prosincem 2012? Za odpověď děkuje Vladimír z Liberce.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Je hrozně zvláštní, že vlastně takové jako poměrně malé etnikum jako ty Mayové takhle jako hýbají světem. Já osobně si myslím, že ten Mayský kalendář možná vůbec takhle neplatí, že platí nějakým prostě přibližným způsobem, nečekám konec světa. Ale já už jsem o tom mluvil víckrát, nebo mluvím o tom systematicky mnoho let, čekám nějakou transformaci. To znamená konec světa může být konec, někdy to říkáme myšlenkový nebo konceptuální svět, jo, prostě něco se přežije. Jo, jako v tom roce 1989, to byl konec určitého typu světa, že jo a nějaké nové pokračování. A myslím si, že přesně teďka se dostáváme, jako tehdy jsme byli v tom reálném socialismu, že teďka se dostáváme do nějaké sféry reálného kapitalismu a že to musí být něčím nahraženo. Ale čím, co nevím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste byl ostatně jedním z duchovních otců projektu Krize, kolaps a regenerace. Podle vás, všechny jevy, které byly vlastní starověkému Egyptu před jeho kolapsem, probíhaly také v ostatních zaniklých civilizacích. Mnohé z nich charakterizují i naši společnost. Vy už jste ale pojmenoval teď v jaké fázi se nacházíme.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte, ono není důležité mluvit o tom kolapsu a o krizi. To teďka bude o tom mluvit každej, protože ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O té regeneraci.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
... ano o té regeneraci, jo, tím, jak jsme naštvaný a máme strach, tak jako volíme ty temný stránky tohohlenctoho světa, ale zároveň, já jsem vlastně v kontaktu s celou řadou lidí a skupin, tak jako jasně vnímám, že ten novej svět se doopravdy už jako rodí, ale ty nositelé toho světa novýho jsou neznámý, nebo jsou tichý, nebo jsou si nejistý, nebo něco takovýho, ale, že stačí poměrně málo, aby tady byl nastartovanej prostě nějakej ozdravující proces. Ale ten pravděpodobně nebude nastartován v politice, ale právě jenom v těch lokálních komunitách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání Jak to vidí geolog, spisovatel a klimatolog Václav Cílek. Děkuji za váš čas.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Také děkuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra přivítáme hudebníka a pedagoga profesora Jiřího Hlaváče. Zita Senková přeje všem příjemný den. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Václav Cílek
Spustit audio