Jak to vidí Tomáš Halík - 25. dubna

25. duben 2013

S prezidentem České křesťanské akademie jsme si připomínali některé významné osobnosti, např. číhošťského faráře Josefa Toufara či významného teologa Josefa Zvěřinu. Zmínili jsme také 100. výročí narození břevnovského arciopata Anastáze Opaska.

V letech 1966-71 vystudoval sociologii a filosofii na FF UK (žák prof. Patočky), titul PhDr. získal 1972; na podzim 1968 absolvoval trimestr sociologie a filozofie náboženství na University of Wales v Bangoru ve Velké Britanii. V roce 1984 atestoval z klinické psychologie. Teologii studoval tajně v Praze (žák J. Zvěřiny) a po roce 1989 postgraduálně (se zaměřením na religionistiku) na Papežské Lateránské univerzitě v Římě, kde v r. 1992 získal akademickou hodnost Th.Lic. (nostrifikováno MŠMT ČR "dr. v oboru teologie"). Na podzim 1992 se habilitoval pro obor sociologie na FSV UK v Praze a pro obor praktické teologie na Papežské teologické fakultě ve Wroclavi (Dr. hab. v oboru teologie). V roce 1997 byl jmenován profesorem UK pro obor sociologie.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý a dobrý poslech u pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Dnes je naším hostem teolog, sociolog a spisovatel, profesor Tomáš Halík, prezident České křesťanské akademie. Já vás vítám. Dobrý den.

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Dobré jitro.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes jsme vybrali témata, která mají společného jmenovatele, dalo by se říct charakter. Ani pronásledování, ani věznění nezlomilo velkého ducha. Připomeneme několik významných osobností. Podle informací Mladé fronty Dnes by Josef Toufar, číhošťský farář, mohl být blahořečen. Připomenu, že komunisté pátera Toufara ve vazebním vězení ubili k smrti v roce 1950, když odmítal křivě svědčit proti církvi. Čím vás, pane profesore, pan Toufar jako člověk zaujal?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já myslím, že nejdřív je třeba říci, když se řekne slovo svatořečení nebo blahořečení, co to vlastně znamená. Protože mnoho lidí si představuje, že to blahořečení je něco, jako Masarykův řád za zásluhy. Ale tomu tak není. Ta úcta ke svatým v katolické církvi, ale i třeba v anglikánské nebo pravoslavné, znamená představit křesťanství nejenom jako instituci, nejenom jako dogmata, ale křesťanství vtělené do určitého životního příběhu. Do příběhu osobností, které odpověděly na výzvu své doby. A tak jistě je více těch kandidátů oltáře i z Českých zemí. Je to třeba velký arcibiskup Beran, nebo já sám jsem studoval akta některých sudetských, sudetoněmeckých kněží z českého pohraničí, kteří trpěli v nacistických lágrech, koncentračních táborech a nejenom trpěli, ale přihlásili se dobrovolně k péči o spoluvězně, nemocné úplavicí a tam zemřeli, vydali tam velké svědectví. Takže je třeba vidět, že i mezi těmi sudetskými Němci byly světecké postavy, které stály proti nacismu a nebyli to jenom socialisté, byli to i katolíci a katoličtí kněží. No a Josef Toufar je takovým symbolem lidí, kteří v těch 50. letech odmítli hrát tu hru s komunisty, hrát tu hru, kterou komunisté chtěli do povědomí českého národa dát falešný obraz o církvi, jako podvodnici, která tady dělá nějaké falešné zázraky a tak dále. Tahle ta věc byla, do toho měl být Toufar vtažen a on prostě odmítl a byl bestiálně umučen. Já myslím, že ta jeho oběť je vlastně takovým připomenutím tisíců křesťanů, kněží, řeholníků, laiků, kteří byli strašným způsobem postiženi tím komunistickým režimem a že je třeba, abychom si tyto lidi připomínali. Zvláště v téhle té době, kdy se vede řada zápasů o to, aby ta komunistická minulost nebyla překryta. Víme, že komunisté zase v krajích zdvihají hlavu, že by byli strašně rádi, aby na tyhle ty věci se zapomínalo a my jistě máme odpouštět, odpouštět je ctnost, ale zapomínat je zločin.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vězněm nacistického i komunistického režimu byl významný český teolog, otec Josef Zvěřina. Od jeho narození uplyne 100 let. Jeho život se téměř kryje s dějinami Československého státu. Co u této osobnosti našich dějin byste vyzdvihl, pane profesore?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tady to je člověk, kterého jsem velice dobře osobně znal a který patřil k mým velkým učitelům. Učitelům nejenom ve smyslu intelektuálním, ale také ve smyslu mravním. To byl kněz, vynikající intelektuál, člověk, který od samého počátku byl takovým velikým příslibem. Mnozí už během jeho římských studií říkali: Ty budeš příští arcibiskup pražský. Ta jeho cesta byla pak jiná. On už za nacismu byl intervenován a potom za komunismu byl odsouzen na 22 let těžkého žaláře a 11 let v těch těžkých kriminálech strávil. A když se vrátil, tak byl člověk jenom nezlomený, ale člověk, v němž se prohloubilo takové zářivé lidství. A o to byl člověk báječného humoru a veliké, veliké vzdělanosti, ale nesmírné osobní statečnosti. To se projevilo ve všech vlastně těch momentech našich moderních dějin. Za pražského jara, potom byl dále persekuován, že nesměl, byl jen kratičce na teologické fakultě, zase byl z ní vyloučen, byl na vesnické faře, i odtamtud vlastně byl, jak se říká, odejit a potom tu další část svého života strávil jednak tím, že neustále objížděl ty různé skupiny křesťanů, ale i lidí duchovně hledajících a učil, skutečně od Tater pro Šumavu a vždycky v těch rozhodujících místech byl na prvním, v těch rozhodujících okamžicích byl v předních řadách. Ať se jedná o Chartu 77, byl jeden z prvních signatářů, ať se jednalo o manifest Několik vět, ať se jednalo potom o Občanské fórum, on promluvil také na Letné a nebyla to nějaká gesta, bylo to vždycky kryto jeho velikou statečností a já si pamatuju, jak on chodil na ty výslechy, nám to bylo samozřejmě tenkrát nepříjemné, hodně jsme byli sklíčeni, když jsme byli povoláváni k těm výslechům, jeho to nějakým způsobem téměř bavilo, protože on samozřejmě měl za sebou ta 50. léta a i ti komunističtí vyšetřovatelé věděli, že tenhle člověk se nebojí. A takže tam byla ta veliká moudrost, ohromná lidskost a veliká občanská statečnost, tenhle ten člověk skutečně odkázal té katolické církvi velký příklad. A mně právě, když dneska slyším zase nebo čtu třeba kdekoliv se někde píše o církvi, tak strašlivé útoky a takovou nenávist, tak já říkám, ano, samozřejmě bylo tady spoustu těch temných stránek minulosti, ale jestliže máme být trochu objektivní, tak přece nesmíme zapomínat na příklad těchto lidí. A těch byla veliká spousta, kteří statečně stáli na straně národa, kteří jim dali velký příklad, zaplatili to svým životem a jestliže já proti těm útokům hájím katolickou církev, tak ne z toho, že bych chtěl prosazovat nějaký jednostranný pohled, ale já se cítím morálně zavázán příkladem těchto lidí, aby se na ně nezapomnělo. Protože oni skutečně zdvihali hlavy v době, kdy mnozí křivili páteř.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekla bych, pane profesore, že do dnes je platná mimo jiné myšlenka pana Josefa Zvěřiny: Strach a lež jsou nejmocnějšími spojenci všech diktatur.

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
A zároveň nenávist. To on říkal i v těch žalářích. Já jsem věděl, že oni nás nesmí nikdy donutit k jedné věci, abychom je nenáviděli. On skutečně byl ideovým odpůrcem komunismu, ale nebyl člověkem, který by nenáviděl lidi jiného přesvědčení. A to si myslím, že je strašně důležité. Dneska vidíme zase tolik té nevraživosti, nenávisti. Ano, je třeba ideově se jasně vymezit, ale nesmíme propadat, nesmíme propad osobní nenávisti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde jsou kořeny nebo původ té nenávisti, kterou vy sám pociťujete ve společnosti?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tak samozřejmě to je součást lidské přirozenosti, kdy v člověku jsou prostě určité agresivní síly a ty etické, kulturně a zejména náboženské kultury jsou vlastně školami, jak pracovat s vlastní agresivitou a když se díváme na dějiny náboženství a to je věc, kterou já studuju i z toho sociologického hlediska, tak vidíme, že nemůžeme o náboženství mluvit černobíle, prostě jenom dobré, jenom špatné, prostě je tam ohromný potenciál dobra a je tam ovšem také potenciál možnosti zneužití vlastně těch náboženských symbolů a náboženské rétoriky. To prostě jsme viděli například u toho radikálního islámu. Jsou miliony lidí, kteří z islámu čerpají právě to pozitivní, tu každodenní kázeň, solidaritu s chudými a tak dále, ale jsou lidé, kteří dokážou zneužít některá místa v těch svatých knihách, že si je vykládají tak, že vlastně ospravedlní tu jejich nenávist. A samozřejmě tohle to bylo v dějinách církve také a já myslím, že to vidíme docela zřetelně dneska. I třeba ve vztahu k tomu novému papeži, možná se také ještě k němu ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě.

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
... dostaneme. Tak já myslím, že on je takovým znamením jakéhosi nového jara v křesťanství, ale instinktivně ho začínají nenávidět lidé, kteří by i z katolicismu chtěli udělat takovou ideologii politické reakce. Tohle to v dějinách bylo, takové ten katolicismus bez evangelia, bez křesťanství, jenom jako prostě zdůvodnění nějakých kompilitativních režimů, takoví lidé jsou také i u nás, no a samozřejmě tito lidé tohoto papeže, z kterého září ten duch evangelia, nenávidí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná v souvislosti s novým papežem vás inspirovalo i motto konference, která se bude věnovat, jsou to takzvané Dny Josefa Zvěřiny v květnu, Odvaha být církví dnes. Odráží to, pane profesore, ty aktuální výzvy, kterým čelí církev?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
To bude ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
/nesrozumitelné/ tu jste, promiňte, určitě připravoval podstatně dřív.

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
... konference, kterou organizuje naše Česká křesťanská akademie, protože Josef Zvěřina byl vlastně prvním prezidentem nebo tenkrát se říkalo předsedou České křesťanské akademie, protože logicky, on byl takovým živým symbolem toho mravního, té mravní a intelektuální obrody českého katolictví a ztělesňoval toho ducha ekumenismu, druhého vatikánského konsilu, vstřícností vůči lidem i jiných přesvědčení. Zároveň té veliké odvahy a té autentičnosti křesťanství. Takže bylo zcela logické, že on stanul v čele té České křesťanské akademie, když se vytvořila vlastně z toho podzemí, z těch všech kroužků, které pracovaly v době komunismu, tak se vytvořila vlastně jako jedna z prvních občanských institucí a zvolili jsme si ho do čela. Bohužel jaksi během několika měsíců on zemřel, v roce 1990 na samém prahu svobody a já potom jsem byl zvolen na jeho místo a od té doby tu Českou křesťanskou akademii vedu a snažím se vlastně udržovat toho ducha, který symbolizoval on a také proto jsem přišel před řadou let s tou myšlenkou, že budeme dělat každý rok ty Dny Josefa Zvěřiny, kde budeme nejenom vzpomínat na tuto osobnost, ale kde se budeme snažit jaksi v jeho duchu reflektovat ty problémy církve a společnosti dnes. Takže dnes jsme tomu dali, to byl jeho článek, Odvaha být církví. A provokativní název samozřejmě. To mělo určitý význam v době pronásledování církve v 70. letech, ale co to znamená ta odvaha být církví dnes? Co to znamená postavit se na jedné straně proti samozřejmě všem těm předsudkům a nenávistem a na druhé straně pozitivně vyzdvihnout z toho, z té křesťanské tradice to, co může dnes sloužit společnosti a lidem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co přispěje podle vás k tomu ne černobílému vidění světa? O kterém jste hovořil.

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já myslím, že například to, že když se skutečně budeme zabývat těmito osobnostmi a tady možná nejde jenom o to blahořečení, svatořečení, to je věc, která víceméně má smysl interní v katolické církvi, i když je to také takový signál toho, jakých osobností si církev váží a ke kterým se hlásí a na které by chtěla nějakým způsobem navázat, ale je to připomenutí samozřejmě i těhle těch myšlenkově a osobnostně inspirujících lidí, kteří třeba nebudou nést nějakou aureolu svatořečení, ale jsou to postavy, na které prostě nesmíme zapomínat. To by bylo strašně, strašně nevděčné. Ti lidé udělali něco pro tento národ a nějakým způsobem nás zavazují. Tyhle ty osobnosti jsou vždycky vízou a závazkem. Nejde o to, abychom se jimi jenom chlubili a vzpomínali na ně a říkali takoví byli, ale co to vlastně znamená dnes pro nás. Co to znamená dnes pro nás být těmi lidmi pro druhé, co to znamená dnes prokázat občanskou statečnost. To je samozřejmě něco jiného v kontext totalitní represivní společnosti, něco jiného v pluralitní společnosti dneška. Co to znamená nazývat dobro dobrem a zlo zlem. Co to znamená zastat se lidí, kteří přicházejí zkrátka a tak dále. To jsou ty otázky, na které je třeba si prostě, kdy je vlastně třeba si klást a je třeba, aby naše svědomí a náš rozum prostě neustále těmito otázkami byly zneklidňovány, abysme hledali poctivou životní odpověď.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
20. dubna uplynulo 100 let od narození břevnovského arciopata Anastáze Opaska. Proslul jako laskavý mistr dialogu a celým svým životem sdílel osud své země. Jak vy na tuto osobnost, pane profesore Halíku, vzpomínáte?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tak to je další člověk tohoto typu a další člověk, které smím počítat k mým inspirujícím učitelům. To byl muž, který byl vlastně velmi záhy pověřen významným církevním úřadem opata kláštera, nejstaršího kláštera v Čechách, břevnovského kláštera, bylo mu 34 let, když stanul na tomto místě posvěceném tradicí od svatého Vojtěcha a byl to člověk, který záhy, že jo, po tom, co se ujal tohohle úřadu, on už se velmi angažoval také proti nacismu, byl také vyznamenán po 2. světové válce za účast v odboji, ale to nebylo nic platné v očích komunistů, kteří ho okamžitě vlastně po, kratičce po převratu uvěznili, dostal doživotí v naprosto vykonstruovaném procesu, kde byl také velmi tvrdě mučen jako tisíce dalších a on potom byl propuštěn až v 60. letech a opět to byl člověk, který byl absolutně nezlomen, on byl pověstný svým báječným humorem a svým ohromným smyslem pro umění a zároveň moderní umění. Tenhle ten opat byl velkým přítelem Suchého a Šlitra, častým návštěvníkem divadla Semafor, divadla těch novým forem, té kultury 60. let. Pak odešel do exilu a ale v exilu udělal úžasnou práci, protože v tom klášteře, ve kterém působil, vlastně vytvořil takový stůl, kde se mohli setkávat lidé, kteří do té doby byli političtí protivníci, kde zval ty lidi, kteří pracovali na té politické pravici a na druhé straně i na ty, ty eurokomunisty, kteří emigrovali po roce 68 a tyhle ty dva světy měly vůči sobě obrovské předsudky. A prostě opat s tou benediktýnskou pohostinností je zval a vytvořil prostor dialogu. Z toho dialogu vznikla jedna organizace Opus bonum a tam jednak také byl jeden z prvních, který navázal styk s těmi vyhnanými Němci a způsobil, že i v nich jaksi vyhasla taková ta, ten resentiment a že viděli, že přece jenom Češi nejsou jenom ti, kteří prostě je vyhnali ze země, ale jsou ti, kteří také dovedou reflektovat tu svoji minulost. Čili i oni začali reflektovat velmi sebekriticky tu svoji minulost, to byl veliký počin. A potom to, že umožnil i těm eurokomunistům a těm, kteří vystřízlivěli z toho komunismu po roce 68, najít i vztah ke křesťanství a velkou úctu, všichni si téhle té postavy vážili. On, když potom přišel do Prahy a ujal se vlastně toho, že ten klášter, který tady církev přes tisíc let udržovala ve velice dobrém stavu, to bylo vynikající hospodářství, tak komunisté stačili z toho udělat ruinu za 40 let a byl tam archiv StB a tak dále. No a on prostě dostal tento, to byl taky ten vrácený majetek a byl vrácený s tím, že to byla naprostá ruina a on musel prostě všude prosit o nějaké příspěvky, aby ty věci se prostě dostaly do nějakého obyvatelného stavu. Dnes je to velmi krásné místo, je tam poměrně mladá komunita benediktýnů a on také tam vlastně dělal stále takovou tu práci smíření, navštěvovali ho i třeba dnešní prezident Zeman si ho velice vážil a /nesrozumitelné/ z toho pravicového spektra a on vždycky se snažil dávat lidi dohromady. Ale říkali mu opat chuligáne, že jo, protože on byl velmi, velmi nonkonformní, takže prostě ten typ katolíků, o kterých on říkal, to jsou kožení patroni, tak ty ho samozřejmě nesnášeli. Protože on ze sebe vyzařoval velikou vnitřní svobodu a to si myslím, že tyhle ty velké postavy, ti lidé, kteří skutečně mnoho vytrpěli, vydali velké svědectví věrnosti evangeliu, své víře, zároveň byli lidmi dialogu, lidmi humoru, lidmi veliké laskavosti, lidmi veliké tolerance. To je tak úžasné, úžasné zavazující svědectví. A já bych strašně rád, aby prostě především ten proud toho českého křesťanství, za které já tady nesu určitou zodpovědnost, ať už v té akademické farnosti nebo v té České křesťanské akademii na toto navazoval, tuto tvář církve ukazoval.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také se píše vlastně, že největší silou Jana Anastáze Opaska byla schopnost získat si důvěru i u těch, kdo se ke křesťanské víře nehlásí ...

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Jednoznačně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... vy jste, pane profesore, už několikrát zmínil archivy StB, nebo svazky. Nyní probíhá údajně boj o klíče od archivu bezpečnostních složek, je za údajně těmi radikálními zásahy v Ústavu pro studium totalitních režimů. Spekuluje se o tom, do jaké míry jde o politický boj. Co vy o tom soudíte? Odhlédnout od možná těch personálií. Jakou bitvu tady bojujeme?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já bych se nechtěl vyjadřovat k těm personálním, to je věc sama o sobě, ale já se skutečně obávám, že za tím je tlak z určitých míst té politické levice, jaksi vyjít vstříc té komunistické snaze zapomenout na tyhle ty zločiny, namalovat to nějakým způsobem narůžovo. Já jsem pro, aby ty věci se zkoumaly skutečně bez ideologických brýlí, ale a nejsem pro nějakou, nějaký primitivní obraz, nebo primitivní antikomunismus, ale přece jenom je vidět, že ten komunismus způsobil obrovské zlo a ty věci nelze bagatelizovat a já se skutečně bojím toho, že je tady část té sociální demokracie dneska tvrdě selhává. Musíme si uvědomit, že když se díváme do dějin, tak okolo toho roku 48 tady byla celá řada velmi poctivých sociálních demokratů, kteří potom trpěli v těch komunistických lágrech, jako před tím nacistických, ale část té sociální demokracie prostě zradila demokracii a přispěla k tomu, že se sociální demokracie sloučila s komunistickou stranou a díky tomu, této zradě těch sociálních demokratů mohli komunisté dobýt takového vítězství a mohli dělat ty zločiny, které dělali. A já se bojím, že dneska část těch sociálních demokratů se blíží k tomuto dědictví. Že někdy, když slyším ty velice demagogické věty z úst pana Zaorálka nebo pana Sobotky, tak si rozvzpomínám prostě na tohle to strašné selhání té sociální demokracie a zdá se mi, že tady je pošpiněna ta demokratická tradice sociálních demokratů a že jsou tady zase takové pikle, které se snaží spolu s tou komunistickou stranou za každou cenu se dostat k moci. A kdyby tito lidé se dostali k moci, tak tedy běda, běda České zemi. Já ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jako, promiňte, omlouvám se, zásadní otázku bychom si, co se týče vůbec zkoumání dějin historie, měli položit?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
No, především to, že je třeba tyhle ty věci skutečně připomínat, že je třeba, aby ty dokumenty tady byly, že je třeba, aby se k tomu lidé vraceli a vraceli samozřejmě způsobem věrohodným. Jaksi není možné z toho udělat jenom nějaký ideologický nástroj, protože to by třeba té mladé generaci určitý způsob připomínání minulosti tu minulost prostě zprotivil. Ale není možné ty věci bagatelizovat. Prostě ten komunismus tady stále, stále, stále je, stále jsou tady komunisté, kteří se nepoučili, kteří se a dneska zase zdvihají hlavu. Já si myslím, že tady je třeba se mít velmi na pozoru. Já jsem člověk, který nekope za nějakou politickou stranu, já jsem člověk, který se snaží kriticky se dívat na pravici i na levici, já jsem velice zklamán z toho, co tady ta politická pravice předváděla a dosud v mnohém předvádí. Já si myslím, že ta ODS skutečně selhává, zdiskreditovala tu pravici a nepodařilo se jí se odstřihnout od té modrovské minulosti, ale na druhé straně bohužel nevidím alternativu. Já se dneska na celé to naše politické spektrum těch velkých stran dívám tedy s velikým znepokojením, protože samozřejmě to potom nahrává takovým těm radikálním populistickým směrům jak je ta Holešovická výzva a tak dále. Tohle je skutečně něco tedy, kde se člověku zdvihá žaludek, když vidí prostě tu tvrdou demagogii. Na to mu ale samozřejmě nahrává to, že ty velké strany, které by měly reprezentovat skutečně věrohodnou demokratickou levici a pravici, tuto úlohu z velké části neplní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkan Filosofické fakulty Univerzity Karlovy Michal Stehlík si mimo jiné v souvislosti s debatou, které se tedy věnujeme, položil otázku, zda by ta energie věnovaná bouři v Ústavu pro studium totalitních režimů neměla, když parafrázuji jeho slova, se věnovat nebo vyústit v řešení mnohem palčivějších témat současné společnosti?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
To jist tomu tak je, že palčivých témat je celá řada. Ale ta odpovědnost za vztah k minulosti, to je něco, prostě musíme na sebe vzít tuhle tu odpovědnost, protože ten, kdo zapomíná na minulost, poškozuje budoucnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co pro vás, pane profesore, znamená vůbec možná osobně vyrovnat se s minulostí?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
No, vyrovnat se s minulostí, to znamená především ty věci zasvěceně studovat a uvědomit si, že přece jenom minulost není něco, co, co jaksi jednou bylo a není. K minulosti se vracíme také tím, že ji nějakým způsobem interpretujeme, že my vždycky se snažíme pochopit tu minulost nejenom, nebo bychom se měli snažit, nejenom jako nějaký uzavřený svazek, ale jako drama. Drama, do kterého i my nějak vstupujeme tím, že na něco navazujeme a máme vědět, na co chceme navázat a co je ale zase to, co je třeba, čemu je třeba říci ne, poučit se z těch chyb, i z těch chyb jaksi vlastní minulosti. Já myslím, že třeba pro církev bylo strašně důležité, že papež Jan Pavel II. na prahu roku 2000 nazval všechny ty temné stránky církve, svolal vlastně vynikající vědecké konference, které se tím zabývaly, otevřel archivy, že je třeba prostě nazvat ty temné stránky i vlastní minulosti, ale právě proto je třeba věrohodně se podívat na věci nejenom těmi ideologickými brýlemi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Tomáš Halík, prezident České křesťanské akademie v dnešním vydání pořadu Jak to vidí. Děkuji a přeji vám příjemný den.

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra bude čas od půl deváté patřit názorům spisovatele Pavla Kosatíka. Hezký den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.

autor: Tomáš Halík
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.