Jak to vidí Tomáš Halík - 20. března

Řeč byla samozřejmě i o prvním zázraku nového papeže Františka a nahlédli jsme také do historie jezuitského řádu.

V letech 1966-71 vystudoval sociologii a filosofii na FF UK (žák prof. Patočky), titul PhDr. získal 1972; na podzim 1968 absolvoval trimestr sociologie a filozofie náboženství na University of Wales v Bangoru ve Velké Britanii. V roce 1984 atestoval z klinické psychologie. Teologii studoval tajně v Praze (žák J. Zvěřiny) a po roce 1989 postgraduálně (se zaměřením na religionistiku) na Papežské Lateránské univerzitě v Římě, kde v r. 1992 získal akademickou hodnost Th.Lic. (nostrifikováno MŠMT ČR "dr. v oboru teologie"). Na podzim 1992 se habilitoval pro obor sociologie na FSV UK v Praze a pro obor praktické teologie na Papežské teologické fakultě ve Wroclavi (Dr. hab. v oboru teologie). V roce 1997 byl jmenován profesorem UK pro obor sociologie.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Naším dnešním hostem je teolog, sociolog a spisovatel, profesor Tomáš Halík, prezident České křesťanské akademie. Já vás vítám, dobrý den.

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V pražském kostele Nejsvětějšího Salvatora se v pondělí rodina i veřejnost rozloučila s doktorem Slavomilem Hubálkem, předním českým psychologem a soudním znalcem, tvůrcem českého modelu ústavní léčby sexuálních deviantů. Vy jste, pane profesore, sloužil pohřební obřad. Jak budete vzpomínat na tuto výraznou osobnost, na muže, který vám, jak vím, byl blízký nejen osobně, vy jste byli jak spolužáci, tak i přátelé, ale i profesně a názorově.

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ano, my jsme byli blízcí přátelé po téměř půl století od studentských let. Já jsem si ho velmi vážil jednak jako odborníka, jednak jako typ toho občansky angažovaného intelektuála a pak také jako člověka, křesťana, přítele, manžela a otce velmi hezké rodiny. Víte, on byl skutečně velice dobrým odborníkem ve své oblasti, ale byl také dobrým učitelem v té oblasti. On vlastně vychoval v těch psychoterapeutických trénincích celou řadu psychologů a lidí, kteří se zabývají těmi pomáhajícími profesemi. Ten psychoterapeutický výcvik je velice dobrá příležitost poznat sebe sama. Já také bych zdaleka nemohl vykonávat svoji pastorační práci a pravděpodobně ani nemohl psát mnohé věci, kdybych neprošel také touto zkušeností, kde se člověk setkává i s těmi problematickými a stinnými stránkami své osobnosti. Pak to byl člověk, který byl typem toho angažovaného intelektuála public intelektuales, jak se tomu říká v anglosaském světě. To jsou lidé, kteří nejsou jen takovými učenci ve slonové kosti, uzavřenými pouze do té své odborné práce, ale z té své odborné práce čerpají i určité impulsy pro to, aby se snažili kriticky komentovat veřejný život, aby také byli jakousi kritickou oponenturou vůči lidem, kteří v té politické sféře tu moc nějakým způsobem zneužívají. Čili my jsme spolu měli samozřejmě ten cech pravdo a láskařů, protože jsme se stavěli proti lidem, pro které ty pojmy pravda a láska se staly nadávkou a my jsme ty pojmy brali velmi vážně. A pak to byl také skutečně velmi čestný člověk a hluboce věřící křesťan, pro kterého křesťanství nebylo jen nějaké moralizování, nějaká ideologie, ale osvobodivá zvěst. Mě zaskočilo to, že zemřel tak náhle a uprostřed práce, uprostřed sil, takže jsem na to také reagoval při tom pohřebním kázání, protože tuhle tu otázku si kladli, mnozí se tak vnitřně hádali s Hospodinem, proč nám ho odvolal. Já jsem si uvědomil, vzpomněl jsem si na jeden zážitek s panem profesorem Patočkou, naším společným učitelem, který kdysi odcházel z pohřbu jednoho profesora Nového zákona a rozmlouval s těmi teology. A ti říkali, co ještě on mohl napsat, co ještě mohl udělat a Patočka se zastavil a tím svým typickým hlasem říkal: To mi říká teolog, to mi říká teolog? Vždyť naplnil svůj úkol a byl odvolán. Tak jsem říkal, víte, ten Slávek Hubálek prostě naplnil svůj úkol. On už má takříkajíc uzavřený index, on už má v těch kolonkách ono výborně podle ve všech různých oblastech, kdežto my se tady toho musíme ještě tolik učit. My musíme asi dělat ještě tolik reparátů. My jsme tady prostě ponecháni a na závěr jsem připomněl takovou větu, kterou řekl filosof Huserl, že ti které jsme milovali, ti vlastně neumírají, cítíme, jak se nám dívají přes rameno a vnímáme zda schvalují nebo neschvalují naše jednání. A tak jsem říkal: Slávku, příteli z nejbližších, my ti slibujeme, že tu káru, kterou jsme táhli od toho disentu, budeme táhnout dál. My ti slibujeme, že se budeme snažit pracovat, milovat, žít tak, aby když se nám z té věčnosti budeš dívat přes rameno, aby ses za nás nikdy nemusel stydět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve své knize zpovědník vrahů Slavomil Hubálek, o sobě píše, píše také o době, a sám sebe označil, vy už jste ten termín použil za pravdoláskaře, eurohujer a příslušníka pražské kavárny, jemu rozhodně nechyběl ani smysl pro humor. Snad to nebude příliš osobní dotaz, pane profesore, o čem jste spolu s doktorem Hubálkem rádi a často debatovali?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Mluvili jsme o spoustě věcech, o těch věcech veřejného života, ale také jsme se radili o těch nejtěžších případech své praxe. Já sám jsem pracoval léta jako psychoterapeut. Nyní především mám tu zpovědní praxi, takže skrze tu svátost mohu nahlížet do často velmi složitých problémů už tisíců lidí za těch 23 let veřejné služby a za těch víc než 30 let té kněžské služby, nejprve v podzemí, takže mně se já jsem konfrontován s řadou velmi složitých lidských problémů. Já samozřejmě o těch věcech nemohu mluvit nějak jmenovitě. To je chráněno tím nejpřísnějším možným tajemstvím, tajemstvím zpovědím, ale přeci jen o těch věcech jaksi odborně mohu konzultovat s odborníkem a zase on věděl, že řada těch otázek, se kterým on je konfrontován, protože nikdo v téhle té společnosti nebyl tak blízce konfrontován s lidmi, které skutečně posedlo zlo, s těmi nejtěžšími vrahy, s těmi pachateli těch sexuálních deliktů nejtěžšího kalibru, také s tím heparinovým vrahem, s vrahem té Aničky a tak dále. S nimi on prostě pracoval. To byla věc, která byla strašně psychicky a morálně náročná. Víte, trávit hodiny s člověkem, který spáchal něco takového a přesto jaksi aby člověku nenaskočil takový ten stereotyp toho apriorního odporu, aby se snažil i tomu člověku nějakým způsobem rozumět, a to je něco strašně těžkého, takže tyhle ty morálně psychologické problémy, a to jak jim čelíme a jak bychom je měli řešit, o tom jsme také mnohokrát spolu mluvili a o tom ty věci, o kterých jsem prakticky nemohl mluvit s nikým jiným.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, vy jste pana Hubálka označil za angažovaného intelektuála. Jak silný je hlas takových lidí?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
My jsme několikrát dlouze přemýšleli, ještě s řadou dalších lidí, ale Slávek byl vždycky v téhle té skupině, jakým způsobem bychom mohli této společnosti prospět a jakým způsobem bychom mohli být takovou kritickou oponenturou vůči těm lidem, kteří velmi arogantně opanovali ten veřejný prostor a říkali: Tady prostě má právo mluvit jen politická strana a jen na základě vítězství ve volbách a tak dále a my jsme říkali: Ne, přece tou biosférou demokracie je velmi věcný, otevřený, svobodný dialog, ten veřejný prostor má být otevřen lidem, kteří mají co říct a právě intelektuálové, lidé kteří strávili tolik času studiem přemýšlení, přeci jen mají nejen právo, ale povinnost také určitým způsobem komentovat ten veřejný život, nechtějí přicházet jako ti, kteří mají jakýsi patent na pravdu, ale je to jeden hlas, který prostě v tom mnohohlasu nesmí chybět, takže jsme hledali nějakou platformu, jednou takovou platformou byl například Impuls 99, který měl být a chtěl být takovou oponenturou politiky tenkrát především v té době opoziční smlouvy, ale tuhle tu iniciativu zahubily vlastně dvě věci, jedna ohromný zájem občanů, my jsme vůbec nečekali, my jsme se domnívali, že to bude prostě taková platforma, která se občas ozve a řekne něco do toho veřejného prostoru, bude prostě rozvíjet ten veřejný dialog, ale spousta lidí to pochopilo jako zárodek nějaké politické síly a my jsme během několika týdnů měli několik tisíc lidí, kteří se k tomu hlásili a kteří prostě že půjdou za námi a tak dále, teďka bylo strašně obtížné s tím nějakým způsobem pracovat, na to jsme skutečně připraveni nebyli a na druhé straně prostě se ozval ten hlas politiků, tak to jsou ti, kteří se ucházejí nějakým způsobem o tu moc, nám vůbec nešlo o nějakou moc. Nám šlo o tu veřejnou debatu, takže prostě tenhle ten pokus intelektuálů, vstoupit do toho veřejného prostoru vlastně zanikl jednak na tu příliš velký pozitivní ohlas, na který jsme nebyli připraveni a je to naše chyba, měli jsme o tom přemýšlet a potom na prostě ten hlas politiků a mnohých médií, které tenkrát prostě byly spíše ozvukem hlasu těch politických stran než skutečně tím svobodným prostorem diskuse. Takže tenhle ten jeden pokus byl spíše špatnou zkušeností a pak jsme se dost varovali toho, abychom nevzbuzovali nějaké přílišné naděje, protože vzbudit naději a pa ji frustrovat, to by nebylo zodpovědné, takže pak jsme spíše za sebe vystupovali, komentovali jsme i v rozhlasových pořadech jako je tento nebo další prostě ten veřejný život a snažili jsme se mluvit tak, abychom za tím mohli stát svým svědomím, svým srdcem a svým vzděláním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nový papež František sloužil včera inaugurační mši, převzal také nejdůležitější symboly papežského úřadu, rybářský prsten a palium. Přichází se skromným jezuitou, který místo limuzíny se šoférem jezdil po Buenos Aires metrem, nová naděje, pane profesore?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já si myslím, že ano. A jsem rád, že to zaznamenala i média, to je takový první zázrak tohoto papeže, jestli se budou sčítat zázraky na možné svatořečení, tak to je první zázrak, že narušil ten mediální stereotyp. V mnohých médiích a to nejen českých, když prostě reportér jde dělat něco o církvi, předtím mluvil o politice, pak o sportu, teďka o církvi, tak mu naskočí ten, tak církev to jsou ti co jsou proti homosexuálům, proti potratům proti antikoncepci, mají ty pedofilní skandály, jsou strašně reakční a teďka mají prostě tenhle ten rastr a nějakou ti církevní událost, vnímají skrze tuhle tu mřížku a to co vybočuje z té mřížky, většinou neregistrují. Já si pamatuji, jak jsem teď po nástupu papeže, tak jedna komerční televize mě třičtvrtě hodiny vozila po Praze, abychom našli to hezké místo na filmování a pak mi řekli: Tak prosím vás, teď řekněte něco o tom novém papeži, o té situaci církve, hlavně prosím vás, zdůrazněte ty pedofilní skandály. Na třičtvrtě minuty je to a pak bude ta druhá otázka, co naše diváky nejvíc zajímá, to je pro ten papež chodí v tom bílém a jestli někdy uvidíme papeže v teplácích. Tak jsem si říkal: No, Miloši Zemane, jak jsi mluvil o těch médiích, tak nevím, nevím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem papež nový František poděkoval médiím za tvrdou práci doslova na tom setkání.

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Právě, a víte, z něho prostě něco vyzařuje a já si myslím, že lidé a to i ti novináři, kterých já si také vážím trošku víc než náš pan prezident, i když mám někdy také trošku komické zkušenosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Stejně má výhrady k části médií.

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ano, ano, samozřejmě. Ale prostě že i tito lidé zaregistrovali, že z toho papeže vyzařuje něco, co je v tom veřejném životě vzácné, víte, ono je někdy dobré neposlouchat jenom to, co ti lidé říkají, ale co vyzařuje z jejich osobnosti, z jejich nonverbálního chování nebo z tónu jejich hlasu, z jejich dikce. To někdy o člověku vypovídá velmi mnoho a já si myslím, že taková ta skromnost a taková hluboká autentičnost z tohoto papeže je patrná všem, kdo jsou schopni člověka vnímat mimo ty ideologické brýle. Takže prostě tyhle ty stereotypy, musí samozřejmě říct také něco negativního, tak hned přidají, ano, on je proti těm homosexuálům a má na homosexuály tu středověké názory, tak to je další z mnoha hloupostí. On několikrát řekl: Ano, musíme se učit respektu k těm homosexuálně orientovaným lidem. To jediné, co řekl a s čím naprosto souhlasím, že je něco jiného, prostě registrované partnerství a něco jiného je manželství, že pojem manželství bychom měli lidsky a právně uchovat skutečně pro ten svazek muže a ženy otevřený prostě novému životu. Tady myslím, že vyjadřuje něco, co ne mnozí křesťané a mnozí lidé zdravého rozumu také hájit, takže tady bych stál za nimi a nemyslím si, že ten odpor proti představě, že homosexuální pár je totéž, co manželství je něco středověkého.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, omlouvám se, pane profesore, myslíte že by nový papež mohl otevřít některá z dogmat například celibát?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Dovolím si opravit. Celibát není dogma, celibát je určité opatření, které se vyvinulo v církvi na počátku druhého tisíciletí a je to opatření, které samozřejmě může církev kdykoliv zmínit právě proto, že to žádné dogma není a dneska už je vlastně i v katolické církvi řada ženatých kněží, ať už jsou to kněží východního obřadu katolické církve anebo třeba ti, kteří přestoupili od anglikánů. Takže já si myslím že na tohle je vlastně psychologicky katolická církve připravená. Já si nemyslím, že by tento papež s ním zahajoval pontifikát a dovoluji si představit, že pro určité oblasti církve, kde je velký nedostatek kněží a to je zejména právě ta Latinská Amerika, může určitý krok třeba k tomu svěcení těch ženatých mužů nastat. Ale je to prostě dohad. Víte, on ten každý papež přináší přeci jen nějaký důraz, který odpovídá i jeho odbornosti. Jan Pavel II. byl profesorem morální teologie a napsal ještě jako profesor řadu knih o sexuální etice, takže on se samozřejmě těmhle těm tématům hodně věnoval, už jsme tohle to neslyšeli u Benedikta XVI., který se zabýval spíše těmi otázkami vztahu rozumu a víry, vědy a teologie a asi to neuslyšíme tolik od tohoto papeže. Já si pamatuji i v době Jana Pavla II. jsem hovořil s jedním významným představitelem argentinské církve to byl generální představený celého dominikánského řádu a ten mi řekl: my toho už máme dost, že z toho Vatikánu se stále mluví o těch problémech sexuální morálky, to nejsou ty problémy, které nás v Latinské Americe pálí. Máme my se prostě stále míchat do těch intimních otázek sexuálního života lidí, nechme tohle to jejich svědomí a věnujme se tomu, kde církev především má zasáhnout prostě u nás umírají lidé hlady, teče krev, jsou tam diktátorské pravicové režimy a zase různé komunistické gerily. Tady církev musí být věrná tomu, co v Latinské Americe mnohdy dělala, že stála statečně na straně chudých. To je to, co se od nás čeká, ne prostě poučování ve věci sexuality. Takže já si myslím, že i tento papež má vlastně podobný postoj. Pro mě je velice inspirativní to, že je to jezuita. Víte, pro mě jezuiti jsou odedávna moji velikou láskou, protože pro mě jeden z impulsů, že jsem se stal katolíkem, bylo to, že jsem byl překvapen, co jsou skutečně jezuité. Já jsem prožil takové velmi husitské mládí, byl jsem nadšený husita, úctu k Janu Husovi jsem si zachoval do dneška, ale na to husitské hnutí se přeci jen dívám trošku diferencovaněji, ne tím černobílým pohledem komunistické školy, ale tenkrát jsem také doma rozvěšoval takové, na knihovně jsem psal českých knížek hubitelé lítí, plesnivina, moli, jezoviti a viděl jsem ty jezuity prostě těma očima té propagandy a těch epigramů havlíčkovských. Dneska se za to hluboce stydím, ale chápu lidi, kteří píšou ty strašlivé věci o církvi do těch internetových, protože nedostali to vzdělání, ví o církvi jen tyhle ty hloupé stereotypy. A mě to narušilo, když jsem jednou viděl drama o angažovanosti jezuitů v té koloniální době a začal jsem ty věci studovat a byl jsem naprosto okouzlen tím obrovským rozdílem mezi tím stereotypem o jezuitském řádu, který byl v té komunistické propagandě, ale nejen v ní, a mezi tou historickou realitou. Zjistil jsem, že jezuity si lidé tady spojovali s inkvizicí, což je pitomost, protože dokonce zakladatel jezuitů měl velké problém s inkvizicí, svatý Ignác a jeden z jezuitů, básník a teolog Fridrich von Spee byl ten muž, který se zasloužil o zrušení čarodějnických procesů a jezuité zejména v té Latinské Americe vytvořili jeden z nejzajímavějších a nejfantastičtějších sociálních experimentů v dějinách lidstva, vytvořit ten takzvaný jezuitský stát, který zrušil otroctví, který zrušil trest smrti, který dal vzdělání Indiánům, který využil to jejich veliké umělecké nadání, že s nimi nacvičili renesanční opery a jezdili s nimi po světě. O tomhle tom nádherně a velice pravdivě referoval ten krásný film The Mission - Mise, který tady kdysi běžel. A tenhle ten sociální experiment, kdy se jezuité skutečně velmi zasloužili o lidská práva těch Indiánů, tak byl zničen po více než sto letech tím, že tenhle ten stát převálcovali ty koloniální mocnosti Portugalci a Španělé a ti jezuité, kteří tam zůstali a bránili ty indiány, tak byli zmasakrováni nebo odvezeni do olověných dolů a tak dále. Čili z jezuitského řádu u nás samozřejmě ta kapitola je komplikovanější. Jezuité u nás začali tím, že postavili fantastickou školu v Klementinu. Z ní byli nejprve oni vyhnáni protestanty v roce 1618, ale pak se vrátili po Bílé hoře a tenkrát představovali skutečně takový ten radikálnější směr té katolické reformace oproti tomu mírnějšímu, který reprezentoval třeba /nesrozumitelné/ Harrach a tak dále. Nicméně i z těch českých jezuitů vzešli lidé, kteří se velmi zasloužili o český národ a českou kulturu. Bedřich Bridel, jeden z největších básníků před Máchou, českých básníků, který obětoval svůj život ve službě nemocným morem, kdy tenkrát jezuité za velkého moru šli ošetřovat nemocné a prakticky celá ta elita řádu tam zemřela při téhle té službě patřil jsem Bohuslav Balbín jeden velký historik a vlastenec, jezuita. Dalším jezuitou byl Dobrovský, jeden z největších učenců v oblasti jazykovědy. Prostě z jezuitského řádu vyšly geniální vědecké osobnosti, vzešli tam jaksi ti nejpokrokovější, chceme-li použít toto slovo, myslitelé teologičtí jako byl Teilhard de Chardin, ten velký teolog evoluce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Omlouvám se, mohla by tedy volba papeže jezuity jaksi podnítit k zájmu o tu jezuitskou tradici, o které hovoříte?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ano, já myslím, že ano, protože to je fantastická kapitola dějin lidstva a člověk tam zažije takové to krásné překvapení, že všechno je jinak, všechno je jinak, než nás učili v té škole, takže já si myslím, že určitě. Mnozí se podívají a budou velmi překvapeni a zastydí se, jakým hloupostem o těch jezuitech věřili. Ale samozřejmě v té Latinské Americe tam jezuité především byli na té straně chudých socilální spravedlnosti a to nejen v té dávné době, ale i v té době nedávné, kdy řada jezuitů byla například zavražděna v Salvadoru nedávno tou juntou a tak dále, takže já si myslím, že ten jezuita si nese v sobě odvahu, otevřenost a velký smysl pro věci sociální. Zároveň tento papež přijal to jméno František, které reprezentuje další nesmírně sympatický rys katolické církve svatého Františka, milují lidé přes všechny názorové hranice, dokonce si ho velmi váži i muslimové, což je důležité a už to zaznamenali, protože svatý František v době těch křižáckých válek šel beze zbraně k sultánovi a s ním vedl rozhovor. Od té doby muslimové ctí františkánský řád, i tam kde muslimové vyhnali prostě všechny křesťanské symboly, například v Palestině, tak ponechali jezuitský řád a v řadě dalších zemí, které ovládli muslimové, tak tam vůbec nebyla nějaká svoboda pro katolíky, ale františkáni měli jakousi doložku nejvyšších výhod, protože muslimové si svatého Františka velmi váží.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Naznačuje, pane profesore, už výběr toho jména František jakési směřování filosofie nového papeže. Ostatně když si připomeneme i ten jeho včerejší inaugurační projev, kdy zdůraznil vlastně apel, nutnost věnovat se těm nejslabším, nejchudším i cizincům.

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
A zároveň k přírodě. On také řekl, co mu imponuje na té postavě svatého Františka a řekl, za prvé je to člověk míru. A míru a smíření, to znamená i toho vstřícného dialogu vůči těm ostatním náboženstvím. Za druhé je to člověk, který zdůrazňoval chudobu a prostotu a to je něco, za čím ten papež stojí nejen slovy, ale celým svým životem a životným stylem a to mnohé překvapilo a to mnohým právem imponuje. A za třetí, že je to patron ekologů a člověk, který miloval přírodu a učil vlastně křesťany z té povinnosti chránit přírodu, takže on říká, prostě my se musíme jinak chovat k přírodě a tenhle ten ekologický aspekt je něco, co papež už v těch prvních dnech několikrát opakovaně zdůrazňoval i při tom inauguračním kázání, tak si myslím, že i tohle to bude možná větší důraz tohoto papeže než třeba na ty otázky sexuální etiky a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání pořadu jak to vidí profesor Tomáš Halík, katolický kněz a také sociolog a spisovatel. Děkuji za vaši návštěvu a těším se na tu další. Mějte se hezky.

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, spisovatel, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Přeji hezký den a pěkné velikonoční svátky.