Jak to vidí Tomáš Halík - 10. října

Stačí napsat na náš e-mail: jaktovidi@rozhlas.cz.

Tomáš Halík se po roce 1989 aktivně účastní veřejného života, vystupuje v médiích a angažuje se v občanských iniciativách. Vystupuje na veřejnosti proti rasové, národnostní, náboženské a politické nesnášenlivosti a násilí, angažuje se na poli česko-německého usmíření a ekumenického sblížení různých církví, vyjadřuje se k otázkám politické a hospodářské etiky. Pravidelně koná na českém a moravském venkově přednášky a besedy s občany na různá témata, zejména z oblasti etiky.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem je dnes teolog a sociolog profesor Tomáš Halík. Vítejte v pořadu Jak to vidí. Dobrý den.

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog
--------------------
Dobré ráno.

Vladimír KROC, moderátorc
--------------------
Prakticky celý měsíc jste přednášel v zahraničí, mimo jiné i v Římě. Předpokládám, že jste byl i ve Vatikánu. Zajímal jste se o proces s papežovým komorníkem Paolem Gabrielem?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog
--------------------
Ano. Já mám za sebou skutečně šňůru přednášek v Německu, v Polsku, na Ukrajině a také v Římě, kde jsem byl na pozvání Papežské univerzity Angelicum. A navštívil jsem také Vatikán a sice Papežskou Akademii věd, jenom než se dostanu k přímo odpovědi na vaši otázku, možná může zajímat posluchače, ta Papežská Akademie věd, která má sídlo přímo ve vatikánských zahradách, je neobyčejně prestižní a vědecká instituce založená v roce 36, jejímiž členy bylo přes 80 nositelů Nobelových cen v přírodních vědách a také dva nositelé Tempeltonovy ceny. Papež Jan Pavel II. rozšířil tuhle tu akademii ještě o její sestru Akademii společenských věd a já jsem tam měl možnost hovořit s jedním z lidí, kteří vlastně byli přímo papežem pověřeni, aby vyšetřovali tuto otázku a také, aby připravili jakýsi, jakousi právní expertízu, jak ten případ řešit. On mi samozřejmě, ani mi nemohl říci některé věci, které jsou kryty služebním tajemstvím, ale řekl mi v podstatě dvě věci. Že skutečně média tu věc nafukují, zkreslují, že tam nejde o nějaké skandální supertajné dokumenty, že šlo prostě o úřední korespondenci, kterou papež má s těmi římskými dikastéry, která ale samozřejmě prostě se nevynáší ven. A zadruhé, že bylo zřejmé, že ten člověk konal na určitou objednávku a že se vlastně nepodařilo ještě úplně rozkrýt na jakou objednávku. Jestli to chtěl prodat skutečně tomu novináři, který připravuje nějaké skandální knížky a které v tom hledal prostě nějaký důl informací. Nebo jestli to svědčí o nějakém napětí v papežské kurii, což samozřejmě možné. Víte, ono v dějinách byli papežové, kteří vzešli přímo z těch úřadů papežské kurie, jako byl Pius XII., nebo Pavel VI. A potom byli papežové, kteří přišli takříkajíc zvenku a kteří se příliš o tu papežskou kurii nestarali. Ta papežská kurie je vlastně olbřímý aparát, který má na starosti nejrůznější církevní iniciativy po celém světě, když se Jana XXIII. ptali, kolik lidí pracuje ve Vatikáně, tak on řekl asi polovina a takže za Jana Pavla II. trošku ta kurie zbytněla, protože on Jan Pavel II. byl přesně tím člověkem, který přišel zvnějšku a který byl neustále na svých pastoračních cestách, které tedy přinesly jemu a církvi obrovskou morální prestiž, ale prostě tu kurii příliš nezvládal. A očekávalo se, že kardinál Ratzinger, který léta pracoval uvnitř té kurie, je trochu více nasadí uzdu a to se moc neděje. Možná, že už papež na to nemá síly, především on se zaměřuje na tu intelektuální činnost, je to prostě profesor, že jo, který rád přednáší, píše knihy a tak možná se v té kurii dějou některé věci, které jsou poněkud znepokojivé, už byla celá řada vlastně takových případů, kdy se ukázalo, že zejména ta práce s informacemi tam není dokonalá. No, je patrné, že církev, jak vždycky říkám, není továrna na velkovýrobna na svaté, že církev není společenství andělů, že církev je prostě společenství lidí, kteří o sobě vědí a vyznávají, že jsou hříšníci a potřebují obrácení a potřebují kultivovat tím duchem evangelia, no a za ta všechna staletí a za ty miliardy lidí, kteří prošli církví a byli jejími členy, tak pár tisíc jaksi udělalo takovou tu skutečnou proměnu a že se z nich stali světci a František Assisi a Matka Marie, Matka Terezie z Kalkaty a jiní, jedni z nejlepších lidí, kteří chodili po této zemi. Ale samozřejmě potom je tam celé velké množství lidí, kteří se prostě stali jenom slušnými lidmi, kteří se snaží žít podle desatera a podle zásady: Nečiň druhému, co nechceš, aby oni činili tobě. A potom jaksi v tom ohromném množství lidí se vždycky najde určité procento, kterým se tedy to obrácení příliš nezdařilo, nebo kteří se o ně moc nesnažili. Takže já už jsem tady jednou citoval ten můj oblíbený citát Sinclair Lewise, že ze všech zlých lidí jsou nejhorší zbožní zlí lidé. A já už to mám taky svoje, svoje zkušenosti.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná ještě, jestli dovolíte v té souvislosti poslal zvídavý dotaz posluchač Petr, on se ptá, co říkáte na funkci papežova komorníka, píše, že papež je přece zástupcem Krista na zemi a ptá se, jestli by měl Ježíš taky komorníka?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog
--------------------
No, možná kdyby Ježíšovi bylo 83 a musel by splňovat tolik z aktivit po světě, tak by asi potřeboval někoho, kdo by mu nepomohl se ráno obléci a takové tyhle ty věci, které ten starý člověk, má-li být takto nesmírně výkonný, potřebuje. V tom já bych neviděl nějaké zvláštní pohoršení. Ono na té věci je ještě zajímavé to, jak si kdo vlastně toho člověka soudí. Církev má svůj církevní soud, který soudí podle paragrafu církevního práva, ovšem to nejsou kriminální věci, to jsou většinou třeba ten, ta římská rota vyřizuje různé žádosti a prohlášení nulity církevního manželství a podobně věci. A vedle toho je tam také vlastně soud, který tvoří laici, nekněží, kteří soudí podle vlastně práva trestního a tenhle ten soud vatikánský vlastně řeší takové věci, jako jsou kapesní krádeže na Náměstí svatého Petra, vlastně největší kauzu, kterou měli v posledních dobách, byla ta kauza té ženy, která se pokusila napadnout papeže o půlnoční mši před 3 lety, ale tam se ukázalo, že byla psychiatricky nemocná, takže žádný soud neproběhl. No a tady ten soud tedy proběhl, uvidíme, jestli papež omilostní toho člověka, protože Vatikán nemá žádné vězení. Církev vlastně nemá žádnou represivní moc. To si lidé moc neuvědomují, že církev a papež od roku, při nejmenším od roku 1870, když zanikl ten klasický papežský stát, tak nemá žádnou jinou moc, než je moc slova. Papež nemůže nikoho přinutit, aby se řídil jeho učením. Stejně jako když já ve své farnosti mohu jistě svým farníkům mluvit o zásadách, kterými by se měli řídit ve svém životě, ale nemám žádnou moc, žádné právo prostě je přinutit, aby takhle se chovali. A stejně tak papež globálně. Takže vždycky, když jaksi vidím ty demonstrace proti papeži, tak si říkám, bože můj, tak to řešte tím, že prostě ho nebudete poslouchat. Vždyť jaksi to je to, co papež dává a podobu rady a výzvy, ale nemá žádnou represivní moc, nemůže nikoho přinutit, aby konal to, k čemu církev vyzývá.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy už jste mluvil o tom, že ten skandál je trochu posunut médii, ale prolétl vlastně celým světem. Jak to chápou ve Vatikánu, uvědomují si, že to katolickou církev možná opět nechci říkat vzdaluje obyčejným lidem, ale při nejmenším budí určité ne pochybnosti, ale otazníky?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog
--------------------
Tak určitě ano. Protože prostě takové věci se nemají dít a skandál to svým způsobem je. Není to tak skandál tak strašný, že se opravdu nejedná o nějaké supertajné dokumenty, no ale je to prostě lidsky řečeno průšvih a pro každou instituci je to nedobré a pro instituci, která jaksi je takto starobylá a velebná, tak, tak je to ostuda.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Loni jste rozvířil bouřlivou debatu kvůli svému postoji k proslovu Václava Klause na svatováclavské mši ve Staré Boleslavi. Letos tam prezident vystoupil znovu a žádný váš komentář jsem k tomu nezaznamenal. Rezignoval a nebo jste si na proslovy hlavy státu na svatováclavské mši zvykl?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog
--------------------
Tak já jsem si předem řekl, Václav Klaus má 160 dní do penze, na svatého Václava dneska už jenom 148 dní, tak ať si to užije naposled, ať se nadýchá kadidla, ať tam si prostě ozkouší tu roli toho poutního kazatele. Já už to zvlášť nějak komentovat nebudu. I když jsem se potom zase dočetl v sobotních Lidových novinách, kde pan prezident nám trošičku vyhrožuje, že když nebudeme hodní a budeme ho kritizovat, takže on nás potrestá tím, že do té penze nepůjde a v té politice zůstane. Trošku mě to připomnělo ten výrok Járy Cimrmana: Neplačte děti, samy jste si to zavinily. Takže to je taky motivace, proč bych tuhle tu věc nenafukoval. Ale teď vážně. Já jsem skutečně se zdržel nějakého komentáře v médiích, ale hovořili jsme o tom se studenty v akademické farnosti a já jsem jim řekl svůj názor na ten proslov, chtěl jsem slyšet jejich názor. Pan prezident tam tak jaksi proléval slzy nad tou zkaženou společností, samozřejmě se otřel o Evropskou unii, to se čeká, o všechny ty možné modernisty a progresisty a naříkal nad tím, že se lidé nedrží těch starých dobrých osvědčených hodnot. No, není prostě v mé kompetenci rozhodnout, jestli on skutečně propadl takovému stařeckému vidění svět a nebo, jestli to bylo účelové, jestli se domnívá, že prostě tímto klišé bude vždycky bodovat mezi křesťany, že křesťané jsou ti lidé, kteří jsou prostě vyděšeni z toho moderního světa, nerozumí mu a strašně rádi, když slyší, že ten svět je zkažený a jenom oni jsou dobří. Víte, mně to trošku připomnělo některá kázání, která bohužel je možné slyšet z našich kazatele, kazatelen i různých církví, když se pan farář je příliš líný nebo není dost schopný, aby si připravil pořádné kázání, tak prostě spustí podobnou, podobné klišé na ten zkažený svět a na to moralizování a na zkažená sexuální morálka a potraty a tak dále, prostě ty věci, které všichni znají a ty řeči, které nic nezmění. Tenhle ten typ takového toho, toho kazatelnicového klišé pro vyděšené babky, ten prostě vyhnal z kostelů mnoho inteligentních lidí. Ne proto, že by byli bezbožní, ne proto, že by byli materialističtí, ne, proto, že by byli duchovně hluší, ale přestali chodit do kostela proto, že prostě nebyli schopni poslouchat tyhle ty laciné řeči, které zároveň jsou pravda a zároveň nejsou pravda, protože jaksi jsou neseny jakousi nostalgií po světě, který není, který nebude a který vlastně nikdy nebyl, když se člověk podívá do historie, tak prostě to, na co se ti konzervativci odvolávají, je vlastně romantická představa o středověku. Ten středověk byl úplně jiný. Já mám jinou zkušenost, než má pan prezident, nebo než tam prezentoval s hodnotou orientací naší společnosti. Já trávím většinu svého života mezi mladými lidmi, mezi studenty, ať už na univerzitě nebo v té univerzitní farnosti a já vůbec nemám pocit, že to by byli lidé, kteří se nějak odvracejí od etických hodnot. Naopak, myslím si, že jsou morálnější v mnohém ohledu, než byla ta naše generace, která byla těžce postižena těmi léty normalizace. Já se domnívám, že ta současná mladá generace je velmi citlivá především k těm mravním hodnotám, které pan prezident Klaus nevidí nebo je dokonce démonizuje. To znamená, že oni mají smysl pro ochranu přírodního prostředí, pro to, aby to stvoření nebylo lidskou mocí poškozováno, oni mají smysl pro lidská práva, i pro práva menšin, pro toleranci ve společnosti, to všechno jsou prostě veliké, veliké a významné hodnoty. A když jsem slyšel kdysi od pana prezidenta, že jaksi všechno zlo už povstalo z francouzské revoluce, no my se nemůžeme vracet do světa před osvícenstvím, před francouzskou revolucí. Takže jistě, v tom dnešním světě i v té sjednocené Evropě jsou také síly toho extrémního sekularismu, které skutečně nezodpovědně pohrdají těmi mnohými tradičními hodnotami, včetně rodinného života a jsou militantně naladěné zejména proti všemu, co souvisí s křesťanstvím, jakoby z oka vypadli právě tomu svému protipólu, tomu pravicovému fundamentalismu, který dělá z křesťanství konzervativní politickou ideologií. Já myslím, že tyhle ty dva extrémy se prostě vzájemně přitahují a já myslím, že proti tomu, co ti konzervativci právem kritizují a něco na té kritice Klausově je také pravda, ovšem není možné stavět primitivní reakci typu Ligy polských rodin nebo tady té skupiny Dost a podobných seskupení, kdyby ten katolicismus a křesťanství měl být jenom takto primitivně reprezentován v tom Evropském parlamentu a tak dále, tak se nedivím, že ta většina evropských politikům potom spíš naslouchá té opačné straně. Čili já myslím, že komu záleží na té duchovní a morální kultivaci sjednocující se Evropy, tak se prostě nemůže držet jenom stranou, jenom jednostranně tu Unii pomlouvat a házet písek do soukolí a nepřinášet vůbec nic pozitivního. Já bych byl rád, aby zvlášť ta naše mladá generace, ti lidé, kteří už jsou Evropany, za které cítím pedagogickou a pastorační, duchovní odpovědnost, aby nacházela cestu, zdravou cestu mezi těmito dvěma extrémy. Protože myslím, že křesťanství, které by se chtělo otočit zády k celé té tradici evropské moderny, liberality, laického sekulárního humanismu, tak by se stalo skutečně bigotní, neplodnou ideologií. Ale stejně tak ten sekulární humanismus, kdyby chtěl provést jakousi kulturní sebekastraci a zbavit se toho duchovního rozměru a toho křesťanského dědictví, tak by se samo stalo takovým intolerantním pseudonáboženstvím. Tak já myslím to, co zdůrazňuje současný papež, že tyto dvě tradice musí spolu určitým způsobem vést dialog, spolupracovat, vzájemně se obohacovat, aniž by se zbavili své vlastní totožnosti. Na tomhle tom základě myslím, že ta evropská jednota může, může, může růst a má růst.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Těžko bychom se mohli vyhnout události v Chrastavě. Ostatně anonymní posluchač, který vás na našem webu familiérně oslovuje: Milý profesore, tak se ptá, cituji: "Co říkáte na Klausovo prohlášení, že střelba ze špuntovky na jeho osobu, byl atentát?" Teda nebyla to špuntovka, byla to vzduchovka, ale co na to říkáte?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog
--------------------
Jo, tak já si myslím, že starého člověka se nemá strašit ani prostě dětskou pistolkou a já když jsem dostal SMS v tom Polsku, že tady někdo postřelil Klause, tak první, co jsem udělal, tak jsem za něj vyslal krátkou modlitbu, té se v křesťanské tradici říká střelná modlitba, takže to je jediná střela, kterou já mám ve svém zásobníku, protože víte, i když s Klausem nesouhlasím filosoficky, politicky a je mi protivný ten jeho způsob sebeprezentace, tak přesto mu nikdy v tom osobním životě nepřál naprosto nic zlého. A když bych byl u něho v té chvíli, kdy na něho někdo vztáhne ruku, tak možná bych ho chránil lépe než jeho vlastní ochranka. Čili já si, a to není protože je to prezident, to není proto, že je to Klaus, ale je to můj bližní, i můj prostě politický protivník je můj bližní, za kterého mám určitou zodpovědnost, můžu se prát do poslední kapky inkoustu, ale ne, ne, ne, krve. Takže já myslím, že i ta kritika je vlastně lepší službou, než to pochlebování. Víte, mně, já jsem si to několikrát přehrál ten záznam téhle té celé akce. No, tak bylo patrné, že pan prezident si ničeho nevšiml, lidi okolo, nebo se tam zaškaredil na toho člověka, ale pak pokračoval dál, později to interpretoval jaksi, že tam hrdinně zůstával. Já myslím, že si prostě neuvědomoval, o co jde a že ta jeho první reakce byly vlastně velmi lidská a velmi rozumná, kdy řeknu, no tak za takovou klukovinu člověk by zasloužil pár pohlavků a tak dále. Kdyby tím to skončilo - skvělé, že jo. Bohužel ho potom napadlo, že by to mohl využívat vlastně politicky a využívat vlastně jako takový klacek na ty své ideové protivníky, takže začal mluvit o tom, že vlastně ti, kdo ho kritizují, tak za to nesou zodpovědnost a že nechce jmenovat, ale hned se objevily prostě takoví ti rektální alpinisté, kteří okamžitě přinesli ten seznam těch lidí, kteří ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No já jsem četl, že i výslovně jmenovali vás mezi těmi, kteří za podobné události nesou zodpovědnost, protože tedy dlouhodobě prezidenta kritizují. Jak to vidíte vy?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog
--------------------
Ano, mě by samozřejmě mrzelo, kdyby pan Knížák, nebo pan Semín mě vynechali z toho seznamu, kde bylo tolik slušných lidí. Jistě, že je to nesmysl. Protože právě naopak, že kdyby tady nebyla ta kritika a kdyby v tom veřejném životě prostě dominovala jenom ta ideologie Václava Klause a těch lidí okolo něho, Petra Hájka a tak dále, neozval by se žádný jiný hlas, tak bych psychologicky zcela chápal, že by se mnohým lidem otevírala kudla v kapse. Ale právě proto, že jsou svobodná média, že tady takhle já mohu hovořit a zase za pár hodin tady někde bude hovořit pan Jakl a říkat něco úplně jiného, že je tady tato svoboda názorů, tak to znamená, že můžeme určitým způsobem ta přirozená napětí provětrat a sublimovat. Od toho je také politická satira, která vlastně uvolňuje ta napětí a ukazuje lidem, že není třeba sahat po zbrani, že je možné prostě, že humor a ta kritika je vlastně tou adekvátní zbraní. Proto si myslím, že také u nás naštěstí i v takových těch atentátech sarajevský atentát a chrastavský atentát, vlastně se prolilo mnoho inkoustu, ale, ale, ale naštěstí ne, ne, ne krve. Víte, já si myslím ale, že je tam ještě jedna věc, kterou bychom neměli podceňovat. Ono se v té souvislosti mluví o roli ochranky a potom o těch, o roli těch, kteří jsou kritici Klause, ale já myslím, že bychom především si měli uvědomit, že jsou tady určití lidé a ty představoval ten mladík z té Chrastavy, kteří mají pocit, že politici vůbec jim nenaslouchají. Já samozřejmě tím nechci ospravedlňovat tu jeho akci, já taky nechci podepisovat prostě ten jeho pohled na svět, můj pohled na svět a tuto společnost je jiný, ale on to vidí takhle a má pocit a určitě v tom není sám, že politici s lidmi, kteří mají tenhle ten pocit z té naší společnosti, že s nimi vůbec nehovoří. A taky slyšíme prostě zavřít je do blázince, že jo, jsou to blázni, jsou to chudáci a tak dále, zločinci, teroristi, ale, že politici prostě do toho terénu přicházejí před volbami, aby sbírali hlasy, ale aby s těmito lidmi vedli nějaký dialog, protože ten člověk zřetelně nebyl blázen a dívá se prostě z určitého úhlu své situace s těmito lidmi také je třeba nějakým způsobem hovořit a to, že ti politici se víc starají prostě o ty, ty své posty, než aby naslouchali hlasům lidí, to je bohužel pravda.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pane profesore, už na poslední téma nám zbývá několik málo minut, asi by si zasloužilo větší prostor, ale přece jenom se zeptám. V Lidových novinách proběhla poměrně ostrá polemika mezi představiteli krajních táborů v českém katolictví, Martin Putna označil iniciativu Dost a její spojence za české fašisty a Michal Semín za fašisty zas označil ten protipól, tedy řekněme příznivce postmoderny a multikulturalismu. Co si o těch polemikách myslíte vy?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog
--------------------
Já si myslím, že ta analýza Martina Putny byla mnohem velmi přesná, že skutečně tady okolo té skupiny Dost a prostě ti její příznivci tohohle, tohohle křídla v mnohém se podobají tomu českému fašismu za druhé republiky. Ovšem je tam jedna věc, kde bych trošičku s Martinem Putnou polemizoval, protože víte, ti katoličtí intelektuálové, kteří se v těch 30. letech nechali uhranout tím, těmi autoritativními režimy, zejména tím španělským, španělským Frankovým fašismem, tak ti jistě psali hrozné politické články, účastnili se toho ošklivého tažení proti Karlu Čapkovi, ale na druhé straně to byli přece jenom tvůrci, ti lidé jako Durych, Deml, Zahradníček, Renčín, Renč a mnozí jiní, to byli lidé, kteří zároveň vytvářeli díla, která patří ke zlatému fondu české literatury. A když tohle to je v politickém pomýlení vyvětralo, naštěstí se nikdo z nich vlastně nezdiskreditoval s německým nacismem, to je asi veliký rozdíl mezi tím Frankovním fašismem a mezi Hitlerovským nacismem, od toho měli skutečně daleko, ale tito lidé prostě po nich něco zůstává, zůstává po nich nějaké dílo. Martin Putna, ať můžeme s ním souhlasit nebo nesouhlasit, tak za ním také je dneska už určité badatelské, literární dílo, ale co je za těmi lidmi z toho druhého tábora, za panem Bahníkem, Červenkou, Semínem a tak dále? Tam se mi zdá, že je jenom prostě taková ta ostřelovácí polemika, ale mezi nimi tam nevidím žádnou intelektuální profilovanou postavu, která by prostě napsala nějakou zajímavou knihu, která by předložila nějakou pozitivní vizi. Ti lidé se prostě vyžívají v těch polemikách. Samozřejmě všichni jsme četli starého Chestertona, mezi katolickými intelektuály je prostě takový sport se vzájemně vstupovat do ostrých polemik, to já také se tomu samozřejmě nevyhýbám. Ale to nesmí být to jediné. Je třeba, aby po lidech také něco pozitivního zůstalo. Já se bojím, že tihle ti křiklouni tam okolo toho Dost, že prostě jenom produkují to ano, tak my nejsme fašisté, vy jste fašisté a tak dále, ale že nenabízejí nějakou skutečnou alternativu. A já si myslím, že dneska je strašně třeba hledat tu pozitivní alternativu. Bible říká, jsou doby shromažďování kamení, rozmetání kamení, jsou doby boření a doby budování a já si myslím, že dneska je třeba také budovat, budovat tu demokracii, budovat tu společnost a že prostě nemůžeme tady pěstovat jenom stesk po středověku, po tradiční premoderní společnosti. Je třeba hledat to, co v té, dívat se kriticky na tu společnost, ve které žijeme, samozřejmě, ale hledat spíše to pozitivní, na co můžeme navázat a rozvíjet. Já myslím, že toho je poměrně dost.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byl v pořadu Jak to vidí profesor Tomáš Halík. Děkuju a na shledanou.

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog
--------------------
Na shledanou. Hezký den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem tohoto pořadu geolog a spisovatel Václav Cílek. Vladimír Kroc děkuje za pozornost a přeje dobrý poslech dalších pořadů.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.