Jak to vidí Ivan Kraus - 9. května

9. květen 2012

Proč náš dnešní host, spisovatel Ivan Kraus, nazval svoji knižní novinku „Mezinárodní polibky“ a jaká jsou jeho setkávání se čtenáři? Zajímali nás také jeho vzpomínky na rodiče a na osvobození naší vlasti od nacismu.

První povídkové knihy Ivana Krause vyšly v exilovém nakladatelství Konfrontace v Curichu a povídky z nich ve Westermann's Monatshoefte", kde dostal cenu za nejlepší povídku roku 1976. Po návratu vycházejí v Praze. Zde také obnovil svou spolupráci s medii.
V poslednií době píše pravidelně i pro časopis Rozhlas, internetového vulgo.net, do Pozitivních novin a má svůj blog.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes herec a spisovatel Ivan Kraus. Dobrý den.

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Proč jste svoji knižní novinku nazval Mezinárodní polibky?

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
Aha. To je podle jednoho textu, který se tak jmenuje, který je tam v té knížce uvedenej, a týká se to přítele fotografa, tuším, v Paříži, od něhož vyzvídám, jak to je, když fotí, fotografuje mezinárodní přijíždějící, odjíždějící, odlétající delegace a velká politická setkání na nejvyšší úrovni, jak se kdo kdy líbe koho, jo, jaká, jakej je ten proces toho, zda ministerský předseda smí políbit nižší funkci a naopak a atd., a atd., a on mně to vysvětlí. A mezinárodní proto, že to je knížka vlastně trošku mezinárodní, no, taky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže je to vlastně sbírka povídek?

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
No, povídky bych neřekl, řekl bych takový úvahy, respektive spíš fejetony, ale je to tak v tom mým stylu, že si to tak lehce dramatizuju, že to nejsou jaksi eseje, jo, úvahy chraň bůh, analýzy. Bude to snad knížečka pro někoho, kdo, kdo rád čte mezi řádky a bere politiku s úsměvem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jsou tady takové zajímavé myšlenky, třeba světlo budoucnost lze pěkně vytmavit.

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
Ano, to tak funguje, když se to řekne stručně a je to zase, myslím, všeobecnej poznatek. Neplatí jenom pro zdejško.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Některé stránky působí, jakoby byly psány za trest. Tak to vypadá, že to je aktuální text, ale vy jste vybíral i ze starších věcí.

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
Já jsem vybíral i ze starších věcí. Ta geneze je jednoduchá. To jsou texty, který jsem si psal venku v zahraničí během toho života tam, pobytu tam, a pak k tomu přibyly ty, které vznikly, když jsem se sem zase pomalu vracel, až jsem se vrátil. Pak jsem to všelijak pomíchal a povybíral. Je to tedy z mnohem delšího časového úseku. Ale jak tam říkám v úvodu, ono někdo chytrej kdysi řekl, že satira zavírá v sobotu a o víkendu, ale já se domnívám, že je ještě dost těch pět dní na to, aby bylo otevřeno. A já bych to vůbec nevydával a ani bych je nevybíral tyhle texty, kdybych nebyl přesvědčen o tom, že jsou stále aktuální. Ať už je to, já nevím, dopis Nicolae Ceaušescovi o tom, jak ideálně zařídit cenzuru, kterej jsem pak vydal, když žili v Anglii, ať se to, je to text týkající se, já nevím, administrativy Françoisa Mitterranda, který pozve, jak se jmenoval ten arabský vůdce, Arafat, Arafata jako šéfa státu, ovšem neexistujícího do Paříže, a já mu píšu dopisy a píšeme si tedy v kanceláři pana prezidenta, že mě Češi zvolili prezidentem československého zahraničí a že mám taky nárok, abych byl pozván. Ovšem končí to tím, že mně vezmou málem řidičák, jestli ještě se opovážím napsat a zákaz parkování.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tady jsem nalistoval úplně namátkou další myšlenku - z moci lze onemocnět. Svěrací kazajky nikdy nevyjdou z módy. Tak to je knížka Mezinárodní polibky. Vy teď vlastně s ní vyjíždíte za svými čtenáři. Jaké to pro vás bývá to setkávání?

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
Ale to je, to je docela pěkná záležitost potkat čtenáře. Já to beru tak jako takovej svůj úkol, takovej morální úkol, řekněme, úlohu, protože si říkám, musíš, nesmíš se tomu příliš vyhýbat, ba naopak, protože jim vděčíš za to, že vůbec mají o to, od tebe něco číst. A tak jako teď bývá to něco mezi. Autogramiádou, obvykle autorským čtením, lidi to mají nějak rádi a rády, páni a dámové a tak se čte, tak se podepisuje, se debatuje, se beseduje. No, a teď to bude taky kolem 10 dnů. Pohybuje se to, jsou to tu školy, knihovna, muzeum, knihkupectví, literární kavárna, jakýsi klub támhle ve Světavách, takže jsou to různá prostředí a je to, je to taková poměrně zajímavá záležitost ještě taky z toho důvodu, že ten psavec, člověk sedí a něco furt píše nebo pořád, anebo občas, ale je sám. Kdežto tam ty lidičky přicházejí a pak třeba kladou nějaký otázky nebo se bavíme o něčem úplně jiným, utečeme od tý literatury a je to příjemný je vidět.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A když se začtete do vlastního textu už staršího data, pobaví vás někdy třeba ten mladší Ivan Kraus?

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
Já zrovna včera jsem se díval do jedný knížky, která, pak jsem se koukal, kdy vyšla, páč už to taky nevím, žena všechno ví, byla z roku 2008 a já říkám, podívej, člověče, tohle není úplně, tohle není úplně vadný, co? A ona se smála. Já se k tomu moc nevracím. Já mám takovej návyk, zvyk, třeba když tahle knížka vyšla, tak se na ní podívám první den, prolistuju, nakouknu, stejně vím, oč jde v jednotlivých textech, že jo, sem tam se zahledím hloubš, pak ještě druhý ten tak dvakrát a potřetí je konec. Pak už ne, pak je žena zastrčí do řádky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přiznejte, je pro vás psaní stále ještě nutnost?

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
To je dobrá otázka. No, já jsem říkal kdysi, že až mě bude -sát, konkrétně sedmdesát, tak jsem vyhrožoval ženě, že toho nechám, a ona říkala, co blázníš, proč vždycky budeš mít. A já povídám ne, to už je riskantní věk, kdo ví, co bych napsal a ty mě nezadržíš, a ona řekla, to já bych tě zadržela. No, ale teď ještě pořád stále mám takový plány. Mám jednu knížku, kterou jsem začal před 20 lety nebo 25 a nebyl jsem s ní nikdy hotov a teďka se snažím ji nějakým způsobem dodělat. Nutnost, já nevím, jestli je to nutnost. Je to něco mezi občasnou potřebou a spíš nutností trochu něco dokončit, co si člověk předsevzal.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A baví vás, když mezi řádky čtenáři najdou něco, o čem jste jako autor třeba ani nevěděl?

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
Ano, určitě, určitě. Stalo se mi to právě při setkání se čtenáři, když se jednalo o tu jednu řadu mých knížek těch rodinnejch, že jo, Číslo do nebe, To na tobě doschne a tak dále, a pak mě některé čtenářky přišly s knížečkou a podepisovalo se někde mimo Prahu a asi dvě dámy, dvě ženy mně řekly, no, a pozdravujte taky ostatní v rodině a pak mně sdělily, a mně se líbí, že tak držíte přes všechno dohromady jako famílie. A já na ní zůstal málem s otevřenou pusou koukat. Já to, já jsem říkal, a jak vy jste, ale prosím vás, vždyť to tam je. Tak jsem si říkal, no, tak ona ví víc než já. To se stává určitě, určitě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Aktuálně se knihkupci snaží podpořit prodej knih akcí Knihománie. Jak se na podobné marketingové aktivity jako spisovatel díváte?

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
No, tak ono je to kvůli světovému dnu knihy a tak jsem byl taky vyzván, abych šel na tiskovou konferenci, které jsem se zúčastnil asi před 14 dny a konkrétně ono je to tady, nahlížím, ono je to celkem 15 nakladatelů se dalo dohromady a přišli s 20 knižními novinkami, s 20 knížkami a tyto knížky by měly být šířeny snad ne ohněm a mečem asi ve 300 knihkupectví po republice. No, je to taková akce, já to vidím realisticky. Já jsem si tam ovšem povšiml se vší úctou vůči mým nakladatelům, že mnozí z nich vybrali detektivky skandinávský, což jsou, lidově řečeno, tutovky podle mýho. To jsou knížky, tam tito autoři teďka jsou velmi populární, je jich několik, ale nakladatelství, kde já vycházím tedy v uvozovkách mé Academia, bylo kurážný, to jsem taky panu řediteli řekl, protože tam dává Ivana Klímu a knížku jeho posledních taky fejetonů a tuhle mou knížku, no, že to jaksi jde tak skoro proti proudu. No, ta akce, víte, já mám dojem, že ta situace pro knížky není snadná. Jednak jsou dražší, neustále jsou ty hry s tou DPH a tak dále, nevím, přesně jak a co, a, no, jsou dražší pro lidi. Češi byli vždycky dobrý čtenáři, ale teďka už to znamená sáhnout hlouběji do kapsy a nešíří se tolik ty paperbacky, ty laciný v měkkých deskách. A co považuju za právě nerozumný je, že v některých zemích, teda odhlédnu-li od Norska, od Anglie a jiných, tak ty nemají, ty mají nula daní. Ale pak jsou i Poláci, Maďaři a dávají víc na kulturu, že my prostě, mně nejde o beletrii, mně jde spíš o všeobecný vzdělání, že si říkám, že, vždyť my se celej život, jsme-li trošku rozumní, dovzděláváme četbou, že jo, a že toto by, na tohle bychom měli být opatrní. Tak si myslím, že celá tedy ta akce, tahle ta, kniho co, Knihománie je takovou, takovým pokusem o injekci v uvozovkách, jo, aby se trošku s tím pohnulo, no.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A čím pro vás bývá každoroční Svět knihy, který už vlastně za týden začíná? To je možná povzbudivé, protože tam bývá nabyto. Doufejme, že to bude platit i letos.

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
Ale asi ano. To je dvojí. Jednak je to taková morální povinnost tam jít, podepisovat knížky, posedět, je to ohlášeno, přijdou čtenáři, čtenářky, to je vždycky fajn, to je jako ty zájezdy. A pak je tam takový druhej aspekt, ten je taky dobrej, že si můžete prohlídnout knížky, že jo. Já si tam rád vandruju, dám si kafe a teď se rozhlížím, co zase lidi bez varování zničilo lesů,aby vznikly knihy, ať už jsou to autoři zahraniční nebo zdejší, to je jedno, no. A pak je takovej moment únavy, kdy to na vás padne a rozhlížíte se a říkáte si, teď už ale potřebuju opravdu to kafe, protože je moc knih a ty jseš, si říkáte v duchu, taky jeden z nich teda a kdo to má všechno zvládnout? Tam je nesmírný množství knih. Tam si člověk uvědomí, co je, a teďka, když se na to podíváte z hlubší perspektivy, tak jsou literatura faktu, je beletrie, je poezie, knihy pro děti, ale pak máte, pak máte odborný knihy, že jo, a pak máte knížky generálů, diktátorů, bývalých diktátorů, jo, knížky sportovců, dobrých fotbalistů, ty co dali nejvíc knockoutů, boxerů, a jste v této rodině pseudo a literátů, jo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy si můžete být jist, že ti poslední jmenovaní to asi nepsali sami.

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
Asi ne, no, tak ty mají na to takzvaný /nesrozumitelné/, že jo, ty pohostinský autory, ale, no, asi ne, nicméně se to taky prodává. No, to se čeká, že jo, je to součást toho obrovskýho trhu. Ale musím k tomu říct, že ten Frankfurt je ještě horší než ten pražský, že jsem jako vděčnej za ten pražskej, protože v tom Frankfurtě je to enormně ještě větší a v prvním patře sedí takoví podivní lidé, každý u jednoho stolku, a to jsou agenti, tam se dělají obchody a z různých zemí a tak si jako prohlížejí ty ploužící se spisovatele, z nichž nemohou nic odhadnout, že jo, takže tam je to komerční, to v Čechách to není, je to více pro čtenáře, bych řekl.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Povídáme si 9. května. Jaké máte vzpomínky na osvobození? V roce 1945 vám bylo 6 let.

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
6 let, 45 šest, 46 sedm, ano. Mám přímou nepřímou. Jak bych to řekl, my jsme, musím k tomu říct, za války s maminkou byli, bydleli v Libčicích nad Vltavou, odkud ona dojížděla pracovat do Prahy. Otec byl už celou tu válku v koncentračních táborech.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
On byl odvlečen, když vám bylo malinko, vy jste.

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
No, mně byl nějakej ten měsíc, protože 1. března jsem se narodil, 15. března přišli Němci a byl zatčen a potom v Pečkárně byl už asi dva, tři měsíce potom mně bylo po příchodu teda německej armády v 40, 39. No, a tak co se stalo, bylo následující, skončila válka, to už mezitím táta se vrátil, přežil a stěhovali jsme se do Prahy. A rodiče sháněli v Praze byt na Letné. A tak, když ho našli, tak otec šel na úřad o ten byt požádat a tam mu položil pan úředník otázku, kde jaksi bydlel za války. To se otce malinko dotklo, no, ale říkal, no, to kde já jsem bydlel, no, pokud jste nebydlel v Praze, nemáte nárok. Říkal, já jsem nemohl bydlet samozřejmě v Praze, protože jsem byl na jiných místech a no, dobře, tak v tom případě bylo by možno udělat výjimku, kdybyste o tom měl potvrzení. Otec říkal, potvrzení o čem? No, o utrpení, že jste trpěl. Otec říkal, potvrzení o utrpení, toto pěkně začíná v duchu, no, nicméně, jak to v životě chodí, tak se sebral, šel na jinej úřad, tam přinesl odtamtud doklad s jakýmsi razítkem, předložil ho tomuto úředníkovi, ten to, na něj se podívat, pak se prohrábl v papírech, prý, tak to bylo vyprávěno nám, a pravil, bohužel, ale tu výjimku ta stejně není možná, ten byt nemůžete dostat. Proč? No, protože se něco zjistilo. Co, ptal se otec. No, na něco se přišlo. No, na co? Že se, to je důležitý to se, mluvilo příliš německy. No, realita byla taková, že maminka uměla německy těsnopis, psaní na stroji jak česky, německy, že naštěstí ji německá firma v Praze zaměstnala přesto, že prokazatelně věděli, že má manžela v koncentráku, zatímco mnohé české firmy ji rovnou odmítly právě proto, že má manžela tam, kde ho má. A matka, jak vyprávěla po válce samozřejmě, byla vyzvána, aby šla taky svědčit o těchto dvou německých podnikatelích, tuším, že se jmenovali Schope & Schultze, a dalo dobrozdání. A ona ho dala a tam si asi někdo povšiml toho, že není dostatečně revoluční maminka, že jo. Ale příběh má pointu, má hezkej konec, když to tatínkovi prošlo všechno hlavou, co se mělo a co se nemělo a co se musí a potvrzení o utrpení a nároky a co člověk může a co nemůže, protože si představoval samozřejmě svobodu trošičku jinak než takhle ty první chvíle, tak ještě oponoval, úředník však byl zatvrzelej, otec se dopálil, byl už v docela dobrý fyzický formě a v přízemním domku, víc pater to nemělo, ho honil krátce podél stolu a po dvou kolečkách ho dostihl, popadl a vyhodil ho z okna a volal - já ti dám se, ty uličníku.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vaši čtenáři se to mohou dočíst v knížce Číslo do nebe. To souvisí právě s tím vytetovaným číslem, který měl tatínek na paži.

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
Ano, ano, ano. Sedmičkou to začínalo, už si ho tedy nepamatuju, ale to číslo mě fascinovalo, ještě vám řeknu jednou, když už směli rodiče se vydat za náma ven do zahraničí, když už byli v penzi, tak přijeli do německého městečka Baden - Badenu a já jsem šel s tátou do lázní. A tam jsme plavali spolu, kouřilo se z těch, dobrý lázeňský vody a já jsem najednou koukal na to jeho číslo, jak se mu leskne ta ruka a pak jsme přišli domů a já mu říkám, tak podívej, ty máš tohle číslo a podívej, já mám německej pas a já mám taky číslo. Jak se ta historie s náma, s náma pohnula. A říkal jsem mu, no, když to nezažiješ, tak to nepochopíš, dalo by se někomu říct. A otec říká, já tě opravím, když to nepřežiješ. Každej jsme získali jiný, jo, ta historie si s náma zahrála takovou roli a mně naopak, pak jsem sice žil ve Francii, no, ale to byl můj doklad.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jaké to bylo, když se vrátil z koncentráku, spíš by mě zajímalo to sbližování, protože vy jste se teprve začali poznávat, když vy už jste byl dítě školou povinné?

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
No, chtělo to čas. Táta zpětně, bych řekl, si představoval, že najde tam takovýho čilýho kluka, který s jeho ženou mladou tam pobyl přes tu válku, jak jistě na něj dbala, to všechno ano, jenže já žil na mnoha místech, maminka mě převážela sem a tam, protože ty zákony se zhoršovaly a ona byla nejistá, ten strach vládnul v té zemi, a taky mě různě, takže jsem byl různě posouván, ale neutrpěl jsem žádnou škodu, ale byl jsem spíš takovej, držel jsem se zpátky, nebyl jsem žádnej kurážista, a tak si myslím, jak jsme k sobě i tak jsme hledali jako, dívali jsme se na sebe a já zase jsem si nedovedl představit, že bych měl takovýhle toho velikýho živýho tátu, protože maminka mi o něm stále vyprávěla večer místo pohádek a já jsem si ho představoval jako prince ze sedmerých hor a x kterými řekami a najednou ta pohádková bytost byl takovej docela úplně jinej pán, kterej se vynořil v uniformě americký armády. To mu dali v Buchenwaldu. Takže to sbližování nějaký ten čas trvalo, ale nebylo to však tak, že, že bychom k sobě nebyli kamarádský, ale já, já myslím takový malej ostych, jo, ze strany toho kluka mi ze strany toho otce, toho dospělýho chlapíka a muže. Ale je to jak se starým vínem, jak běžela léta, tím to bylo lepší a lepší, jakoby to, jakoby to bylo skoro nutný, jo, že si člověk oceňoval jeden druhýho víc a víc, až když taky pak viděl, jestli je ten kluk k něčemu, když už to není kluk, začíná být mužskej, že jo, nebo je k ničemu, že jo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je něco, já nevím, jestli se to dá takhle dá zjednodušit, nějaká rada, kterou, která vám utkvěla, kterou vám táta dal, nebo situace, kdy si na něj vždycky vzpomenete?

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
Jo, těch situací je víc. Takhle je asi nevysypu z kapsičky, z kapsy, ale těch situací je víc. Tak samozřejmě on měl takový zásady, který uplatňoval na mně i všechny sourozence, to jest mýt se do půl těla studenou vodou. To považoval za zásadní a principielní, říkal, a dokonce to tady potkává-li pak redaktory, potkal jsem jednu paní redaktorku, starší dámu, která říkala, od té doby, co jsem znala jako přispěvatele vašeho tatínka, se meju do půl těly studenou vodou. Dále měl rád, když jsem se učesali pořádně, jo, tedy jaksi vlasy přes uši, to nebyl jeho svět, ale pak přišly ty jeho pravdy. Jedna z nich byla, že zásadní je jíst dost cibule a česneku, protože to umožní tomu tělu se bránit chorobám, nemocem, jo, to byly tyhle ty věci. No, pak měl taky takový velmi zvláštní, dokázal říct, no, když se narodí právník, tak někdy je nejlépe mu stoupnout na krk. A já jsem zůstal úplně paf, páč to velmi zestručnil, ale on tím myslel obojetnost práva. Že totiž, když po válce byly procesy a on tam jel svědčit a v jednom případě svědčil a bylo to prokazatelný, že tam kdosi doslova vraždil a teď už byl majitelem německého hostince a prosperoval, penzionu, tak ten soudce pak šel za otcem a říkal, Herr Kraus, musíte si uvědomit jednu věc, já věřím, že to bylo, jak vy říkáte, my s tím ale nic neuděláme. A otec říkal, proč ne? On říkal, protože to se stalo za jiného zákona, v období, kdy platil jiný zákon a teď taky, takže otec říkal, aha, takže mezi dvěma zákony zahynul člověk. A to už se nedá, jak říkal, bohužel. Jo, čili k tomuhle tématu bylo, já je takhle nevím, ale nosíme je v sobě všichni.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším hostem je dnes spisovatel Ivan Kraus. Pojďme od vzpomínání zase k současnosti. V neděli si Francouzi zvolili prezidenta. Dopadlo to velmi těsně ve prospěch socialisty Francoise Hollanda. Jak vám osobně se ta volba líbí?

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
Já, já jsem nestrannej, já to neumím posoudit. Dopadlo to, jak říkáte, velmi těsně. Překvapilo mě, že byla velká volební účast přes 80 %, což je tedy hodně i na Francii.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Oni mu prý říkají Pan normální.

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
No, normální mu říkají, no. Je to asi, jak my říkáme, pan Nečas pan čistý, tady stojí často v novinách, tak je pan normální, no, a pan, pan Sarkozy zas byl ten euforik, že jo, to, to byl takovej dynamit, rozbuška. No, já, já jsem z toho nabyl, měl jeden pocit. Byl vysoce postavený kandidát Dominique Strauss-Kahn. Ten měl malér s nějakou dámou nebo neměl, to nikdo neví, to je nepodstatný, kandidovat už nemohl. A byl by kandidoval za socialisty, ale byl by to ten socialista takovýho typu jako býval Helmut Schmidt v Německu, pravej sociální demokrat, který to umí jak s odbory na straně levé, tak s podnikateli na straně pravé. Francois Hollande, jistě elitní škola a tak dále, jak to u francouzských politiků je, ale jak si.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dokonce tři elitní školy.

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
Tři elitní, no, tak to je trojnásobný laureát ze škol, ale teďka se bude, teď to bude velmi zajímavý, protože on už, jsem četl před čtvrt rokem, nebo před pár měsíci, ano, říkal, no, kdybych vyhrál, tak změníme celej ten fiskální paket v té EU, v Evropě a je to bez problémů, protože bez Francie si nikdo v Evropě nehne. Což mě zaujalo. To znamená, změny v těch, v těch, v těch dohodách. No, jinak on tvrdí, že se příliš šetří a málo se investuje, aby byla zaměstnanost. Francie má dnes 10 % nezaměstnanost, to je strašně moc, a tak se s tím potýká. A má na to teda v tom ohledu asi se bude trochu lišit od Sarkozyho a pak svět bude očekávat, jak to bude mezi paní Merkelovou, bylať to partnerka pana Sarkozyho, ale někteří už dneska, včera psali v Zeitu a ve Spiegelu, že to taky nebude problém, že ten Hollande Francois bude patrně pragmatik taky, takže si asi budou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale on v neděli řekl, že mu bude muset Merkelová naslouchat.

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
No, víte proč, tam se stala nepříjemnost. Zatímco teďka pan prezident Obama v Americe už ho zve, no, tak teď je zvolen, tak když byl kandidát, tak se k paní Merkelové nedostal. Tam dělali, že je zavřeno nebo co, nebo že neslyšej. A to jsou takový věci, to jsou, myslím, bolístky těhle politiků, to jsou věci, který se jich dotknou a který oni nezapomenou, proto se asi zmínil se vší zdvořilostí o tom, teď už mě bude muset naslouchat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
On se hned nechal slyšet, že si sníží plat prezidentský o 30 % a že nechce bydlet v Elysejském paláci. Znamená to něco?

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
Já myslím, že to jsou takový ty krásný gesta, jako když Aleš namaloval Jana Žižku, tak jsme taky se jako kluci dívali na ten krásnej obraz a fajn, nic proti Janu Žižkovi, ale určitě to byl mnohem tvrdší gerielo, než jak ho maloval Mikoláš Aleš. A nechce bydlet tam, ale zároveň můžete se dozvědět, že řada Francouzů si začala kupovat byty, domky a tak dále v Belgii, neboť pro nejvíce vydělávající společenskou třídu ve Francii chce zavést 75 %, což je asi dost, tak oni jako asi se posunou do Belgie, tam budou registrováni a budou mu mávat odtamtuď, no.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, tak bude zajímavé sledovat, co ta změna v Elysejském paláci přinese nejenom Francii, ale celé Evropské unii a třeba si o tom budeme moci popovídat příště. Budu se těšit, že se uvidíme. Nicméně poslední otázka, vy jste mi psal e-mailem, že jste teď nedávno sázel vinou révu a rybíz.

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
Ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdo se vám stará o zahrádku, když jste na cestách? Teď se chystáte za 14 dní.

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
O zahrádku, o zahrádku nikdo. Té necháváme volný průběh. My se jí snažíme obdělat, jak umíme. Máme tam taky trochu zavlažovací zařízení, kdyby bylo příliš horko, to je všecko, a kytičky zalévá pan Dušek, to je soused, a zahrádka je tak rozumná, že se obvykle chová docela slušně. Tak 10 dní není nic, nic tak, není to tak dlouhá doba, že jo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže zdravíme pana Duška a budeme se těšit zase příště. To byl spisovatel Ivan Kraus. Díky, na shledanou.

Ivan KRAUS, herec, spisovatel
--------------------
Děkuju a na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem Zity Senkové v pořadu Jak to vidí Václav Cílek. Vladimír Kroc přeje dobrý poslech dalších pořadů, na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Ivan Kraus
Spustit audio