Jak to vidí Daniel Herman - 5. března

5. březen 2013

Senát rozhodl o podání žaloby na prezidenta V. Klause. Co o tom soudí náš host? Hovořili jsme také o roli hlavy státu u nás a připomněli si prvního prezidenta T.G. Masaryka.

Mgr. Daniel Herman
12. srpna 2010 byl zvolen ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů.
V letech 2008–2010 byl vedoucím pražské kanceláře prof. Jana Švejnara. Rok (2007–2008) pracoval jako vedoucí Informační kanceláře Ministerstva kultury ČR. V letech 2005–2007 pak pracoval na Policejním prezídiu Praha. V médiích se začal objevovat ale již v letech 1996–2005, jako tiskový mluvčí a vedoucí tiskového oddělení České biskupské konference v Praze.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes je naším hostem Daniel Hermann, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Dobrý den.

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Senát rozhodl o podání žaloby na odcházejícího prezidenta Václava Klause pro velezradu. Je to vůbec první žaloba na prezidenta v historii České republiky, kritici žaloby mluví o vyřizování účtů, stoupenci o potřeby mantinelů. Jak to vidíte vy?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Nejsem právník, to znamená, že nechci předjímat rozhodnutí soudu. Každopádně to ukazuje jistou atmosféru v naší společnosti. Myslím si, že společnost je hodně silně atomizovaná, prostě rozbitá. A to si myslím, že je velké téma k zamyšlení. Protože je třeba snažit se naopak stavět mosty mezi jednotlivými množinami společnosti. Mám takový pocit, jakoby na stejném prostoru žilo několik různých množin lidí, které se vzájemně míjejí a to asi pro chod společnosti není dobré. Já bych to přirovnal k jakési společenské artróze, že prostě mezi těmi klouby jednotlivými schází to pojivo jakési, aby to prostě nevrzalo, aby společnost fungovala a tento akt si myslím, že ukazuje, že společnosti něco schází. Znovu říkám, co se týká merita věci, tam opravdu se neodvažuji předjímat, ale každopádně tři dny před ukončením mandátu to asi není úplně standardní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ty důvody není jen novoroční amnestie,ale například i otálení s podpisem, smluv nebo jmenování soudců nebylo to, nebo tyto věci těmi momenty, které ty mosty jak o nich hovoříte, bořili nebo minimálně narušovali jejich strukturu?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Právě to jsou ty otazníky, které kolem té věci mám, že ty věci se nestaly takzvaně včera a prostě nevím, samozřejmě já jsem nečetl žádné zprávy, nebyl jsem ani na tom zasedání, neměl jsem možnost se nějak více obeznámit než z otevřených zdrojů s těmi zprávami, které se této věci týkají. Ale myslím si,že je to, jak jsem řekl, nestandardní krok v tom smyslu, že je to tedy jednak poprvé vůbec, kdy zákonodárci k tomuto přistoupili, ale samozřejmě na to mají právo. Ale pár dnů před ukončením mandátu je to téma k zamyšlení, prostě nevím, mám tam nějaké otázníky kolem toho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ústavní právníci v otázce žaloby na pana Klause za velezradu se zatím neshodnou. Jak jste říkal, uvidíme jak to celé dopadne. Každopádně, co myslíte, jaký by to mohlo mít dopad? Například místopředseda ODS Jiří Pospíšil se obává, že rozhodnutí Senátu poškodí Česko ve světě?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Asi nelze vyloučit, že i takovýto dopad to mít může. Na druhou stranu zaznívají opačné názory, které říkají, že to ukazuje jistý stav demokratické vyspělosti naší společnosti. Myslím si, že odezva, kterou to ve světě bude mít, tak teprve ukáže, který z těchto názorů převáží. Každopádně je to velké téma, závažné téma a zcela jednoznačně to nějakým způsobem poznačí závěr mandátu prezidenta Klause.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zahraniční média si už samozřejmě všímají jednak tuto žalobu a právě moment korupce, na kterou jsme v Česku mimořádně citliví, trpké odcházení prezidenta Klause poznamenala kritika právě kvůli amnestii a zejména abolici, která zastavila stíhání závažných hospodářských trestných činů. Zase podle historika Jaroslava Šebka za odstoupení papeže Benedikta XVI. může stát i tajná zpráva církevní komise o vatikánské korupci.

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Každopádně je pozitivní jev, jestliže korupce znepokojuje, protože korupce je něco, co má nebýt. A jestliže to vnímáme vyostřeně, že je to něco opravdu špatného a to nesporně něco velmi špatného je, tak si myslím, že je to pozitivní mnohem horší alternativou je, když se korupce děje, ale podaří se jí ututlat, žijeme ve společnosti mediální, kdy se to daří ututlat stále obtížněji a to je pozitivní jev, ať už se to týká České republiky nebo Vatikánu nebo kterékoliv jiné země. To si myslím, že je velmi důležité a pokud jste tam pojmenovala právě ten vatikánský stát, tak samozřejmě v každé velké společnosti dochází k nějakým pnutím, názorovým výměnám, ale to, že třeba nedávno unikly určité informace, viz ta nedávná kauza komorníka papežova, tak ukazuje, že se něco i za zdmi vatikánského města děje, že se prostě ty věci dostávají ven. A já si myslím znovu opakuji tu myšlenku, že větším problémem je, když se podaří věci ututlat než když se o nich hovoří, protože tady samozřejmě nastupuje ta velmi důležitá role sdělovacích prostředků, které nemilosrdně lustrují lidi, kteří jsou ve veřejných službách a každý, kdo do veřejné služby vstupuje, tak si musí uvědomit, že svůj život otvírá nadstandardním způsobem veřejnosti a to je v pořádku, to znamená, nulová tolerance vůči korupci je správná a myslím si, že tady opravdu bychom se měli snažit lustrovat velmi nemilosrdně všechno, co korupcí zavání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vy, pane Hermane, vnímáte konec kariéry, mohli bychom říct dvou konzervativců, dvou výrazných osobností, mám teď na mysli Václava Klause i dnes již emeritního papeže Benedikta XVI.

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Obě tyto osobnosti patří nesporně k velmi výrazným osobnostem začátku 21. století. Oba pánové si celkem také dobře rozuměli, protože jak jste zmínila, sdílejí do značné míry konzervativní úhel pohledu na dění ve světě, a myslím si, že to co udělal papež Benedikt XIV, že dokázal veřejně říci, ať už za tím rozhodnutím stálo cokoliv, že mu síly docházejí, tak to se odvážím označit za gesto tisíciletí, protože je to poprvé od roku 1294, kdy jeho tehdejší předchůdce Celestýn pátý udělal krok obdobný. A co se týká odchodu pana prezidenta Václava Klause, tak ten je samozřejmě spojen s koncem jeho mandátu a řekněme určité rozdíly zde vidíme. V jednom případě je to vlastně dobrovolný odchod, který nemusel nastat, v druhém případě je to odchod daný termínem, který, můžeme říci za několik desítek hodin vyprší a navíc ještě do toho vstoupila vlastně ta kauza, o které jsme začali hovořit na začátku našeho dnešního povídání, takže tady vidíme určité rozdíly a myslím si, že jsou to témata k zamyšlení pro všechny, kteří v jakékoliv veřejné funkci a službě jsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V případě emeritního papeže Benedikta XVI. určitě nebylo snadné nastoupit na Svatý stolec po charismatické osobě Jana Pavla II. Našli bychom paralelu v případě pana Klause a jeho předchůdce Václava Havla?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Nesporně. Václav Havel byl člověk, který se zapsal do řady hlav našeho státu zcela jedinečným způsobem a nastoupit po tomto člověku, který vlastně stojí u zrodu té nové polistopadové epochy demokracie a obnovené svobody, tak bylo velmi těžké. Ano, já si myslím, že ta paralela je velmi vhodná, protože nastoupit po Janu Pavlu II., papeži, který se rovněž zapsal podle mého názoru nezapomenutelným písmem do dějin světa přelomu 20. a 21. století, bylo obdobně těžké, ale myslím si, že každá epocha přináší své výzvy a jsem přesvědčen, že i když možná za několik let, desetiletí, staletí, třeba budou jen ti největší teologičtí odborníci znát díla Benedikta XVI., tak víceméně asi ve všeobecném povědomí bude, že to byl ten papež, který dokázal přiznat: Ano, síly mi dochází a dokázal abdikovat a tím se do té řady velkých papežů zařadil rovněž.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na co vy budete, pane Hermane, vzpomínat? V jste mi řekl, vy jste se vlastně znal se všemi třemi, jak s panem Havlem, Klausem. Poznal jste osobně i Josefa Ratzingera, když byl, myslím v 90. letech, v Praze na návštěvě.

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
V roce 1992 tehdy jako prefekt kongregace pro nauku víry kardinál Ratzinger přijel do Prahy na pozvání České křesťanské akademie proslovit přednášku v centru pražského arcibiskupství v Dejvicích. A měl tehdy bohoslužbu v Katedrále svatého Víta. Já jsem tehdy pracoval jako ceremoniář, takže jsem vlastně režíroval, se dá říci, tu bohoslužbu tehdy, a přišel jsem s tím tedy do bezprostředního kontaktu, protože jsem vlastně mu sděloval, co bude následovat, kam je třeba jít, co bude třeba udělat, takže jsme spolu tehdy komunikovali velmi bezprostředně. Pamatuji si, že to byl člověk velmi noblesní, takový opravdu západoevropsky kultivovaný profesor, tak na mě tehdy působil a protože při té bohoslužbě, kterou má biskup kardinál, tak se také nasazuje a sundavá mitra, tak on měl vždycky obavu, abych mu nerozcuchal ty jeho krásné bílé vlasy, takže na to si také pamatuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak pamatujete na Václava Klause? Vy jste mi prozradil, že jste u něj málem pracoval.

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Zhruba někdy před 20 lety mě Václav Klaus tehdy jako předseda vlády zval pracovat u něho na sekretariátu. Já jsem s ním tehdy přicházel hodně často do kontaktu jako tajemník tehdejšího arcibiskupa kardinála Vlka a vlastně jsem zprostředkovával kurýrní službu mezi oběma pány a velmi často, když jsem přicházel do sekretariátu tehdejšího premiéra, tak mi pan profesor Klaus zval k sobě do kanceláře a hovořívali jsme spolu, a jednou jsem mu vyprávěl takovou příhodu, že zkrátka jsem potřeboval dokončit nějakou práci v noci před odjezdem do zahraničí a najednou vypadly pojistky a já jsem si říkal: Tak je to špatné. Šel jsem spát a říkal jsem si, tak teď ráno to nestihneš, kdovíco se vypojilo, teď tím systémem těch pojistek někdy kolem dvou, půl třetí jsem v pyžamu šel tehdy přes Hradčanské náměstí do své kanceláře v Arcibiskupském paláci a pojistky jsem nahodil a práci jsem dokončil. Pan profesor Klaus mi říkal tedy: No, váš přístup k práci se mi líbí. Nechcete u mě pracovat? Já jsem říkal, no přeci jen že bych upřednostnil zůstat v sekretariátu pana kardinála. Václav Klaus mi tehdy říkal: No, kolik za to máte, já vám dám třikrát tolik. Já jsem říkal: To není o penězích, tady jsou určité hodnoty ve hře nějakým způsobem, které vyznávám, takže tam prostě jsme se nedohodli úplně na této formě spolupráce, ale setkávali jsme se v té době hodně často.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na rozdíl od regulérního střídání hlavy státu na základě výsledků voleb u nás první přímé, odstoupení papeže není běžné nebo dosud nebylo. Stalo se tak podruhé. Myslíte si, že dojde v tomto směru možná ke změně?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Každopádně Benedikt XVI. Ukázal, že je to možný přístup a myslím si, že nastavil do jisté míry i nové mantinely, jakoby odmytologizoval ten papežský úřad. Prostě dojdou síly, řeknu: Ano, nemám na to už dostatek sil, končím. To si myslím, že je velmi sympatické a je to v linii jakéhosi přiblížení církve občanské společnosti, takže myslím si, že to může nastavit do budoucna zajímavým způsobem možnost ukončení této funkce. Samozřejmě to asi nebude v každém případě, ale ta možnost tady je, ukázalo se to a byla přijata převážně pozitivně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kardinálové začali včera jednat o termínu konkláve, co myslíte, pane Hermane, budeme dlouho čekat na pověstný bílý kouř, což znamená, že papež byl zvolen?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Ač se jmenuji Daniel, necítím se býti prorokem, ale myslím si, že tak dlouho čekat nebudeme. Spíš bych předpokládal, že k té volbě dojde dříve než později.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Miloš Zeman je ve svých 68 letech nejstarším zvoleným prezidentem samostatné České republiky. Ve stejném věku jako on s funkce ujímal vůbec první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Pozítří si připomeneme den jeho narození. Jak vy se na to díváte na zralost a zkušenost sází i v zahraničí, když se podíváme například na spolkového prezidenta, v Německu Joachima Gaucka nebo evropský primát, pokud se nepletu, drží italský prezident Napolitano, funkci převzal v 81. letech.

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Já si myslím, že osobní a osobnostní zralost je velmi důležitým předpokladem pro kvalitní výkon této velmi náročné a zodpovědné služby. To znamená, podle mého názoru věk 80 let pokud je člověk jaksi ještě v plné síle, tak vůbec není nějakým způsobem nadhodnocený. Myslím si, že 68 let je věk velmi dobrý, kdy člověk opravdu může zhodnotit řadu zkušeností, je zralý a může i takovým zklidňujícím způsobem vstoupit do někdy rozbouřených vod, takže po této stránce ta věková hladina mi přijde velmi vhodná a tato kategorie, si myslím, že je opravdu kategorií, která přesně se k výkonu těch nejvyšších služeb ve společnosti hodí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V pátek nás čeká inaugurace respektive Miloše Zemana, ta její podoba se od roku 1918 výrazně proměnila, Tomáš Garrigue Masaryk při svém prvním zvolení pouze odpověděl: Slibuji. Pan Zeman slibuje 15 minutový projev a to spatra. Jaké myšlenky byste rád slyšel, co by zazněly?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Myslím si, že je zde na co navazovat, že Česká republika je stát, který má velmi hlubokou historii, nemyslím historii dvacetiletou samostatné České republiky, ale navazuje na hlubokou historii jednak československou, jednak českého království, které řekněme 1500 let se rozvíjí od doby Přemyslovců zde u nás v srdci Evropy, takže si myslím, že ty kořeny, na kterých naše společnost a naše identita spočívají, opravdu ukázaly, že jsou dostatečně hluboké na to, aby dokázaly překonat i třeba velmi a to extrémně těžká období, viz třeba druhé světové války anebo hlouběji v historii třeba války třicetileté. Prostě identitu české země v srdci Evropy se neodvážil nikdo nikdy zpochybnit a to dokonce ani ten děsivě teroristický režim třetí říše Adolfa Hitlera, i tehdy tady jakási velmi zvláštní a limitovaná svébytnost existovala. To znamená, že ty základy byly, můžeme potažmo říci, knížetem svatým Václavem velmi dobře položené, protože jestliže něco dokáže, řekněme, přes tisíc let odolávat tvrdým konkurenčním soubojům a dokáže to obstát, tak je vidět, že to je založené velmi dobře, takže si myslím, že jestliže se nový prezident bude nějakým způsobem odkazovat k těmto kořenům a třeba i to, že hodlá položit kytici k ostatkům svatého Václava ve Svatovítské katedrále, v Kapli svatého Václava, tak to jsou momenty, které si myslím, že ukazují na něco, co je velmi stabilní a co může být dostatečně nosné i pro 21. století.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byl to právě Tomáš Garrigue Masaryk, který změnil vnímání role hlavy státu u nás?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Myslím, že Tomáš Garrigue Masaryk jakožto velmi vzdělaný a nesmírně inteligentní humanistický člověk dokázal navázat na hluboké demokratické tradice, které v našem prostoru, řekněme od 60. let 19. století mají také své kořeny velmi hluboce zapuštěné a on už jako poslanec rakouské říšské rady dokázal jistě velmi dobře ty demokratické mechanismy pochopit a pracovat s nimi a myslím si, že ty čtyři roky sice hrozného válečného konfliktu první světové války nedokázaly tuto demokratickou tradici rozvrátit, takže prezident Masaryk měl možnost navazovat na ty demokratické tradice a myslím si, že svým způsobem tady bylo jakési pokračování té kontinuity. To znamená, dal zde nové akcenty, samozřejmě ty akcenty byly dány vznikem samostatného československého státu s těmi početnými národnostními menšinami, ale myslím si, že právě už předtím, ve své činnosti, třeba při té velké diskutaci o pravosti rukopisů Královédvorského a Zelenohorského Tomáš Garrigue Masaryk ukázal, že si velmi ctí a váží pravdy nebo jeho obhajoba Leopolda Hilsnera v roce 1899, který byl obviněn z židovské rituální vraždy Anežky Hrůzové, kdy se Tomáš Garrigue Masaryk nebál právě postavit proti této naprosté pomluvě a lži, tak opravdu to ukazuje, že to byl člověk, který dokázal překračovat své horizonty a vlastně naprosto prorocky třeba už ve 20. letech dokázal podporovat právo Židů na svou vlastní obnovenou domovinu na území dnešního státu Izrael. Takže i třeba Kfar Masaryk, ten jeden z kibuců, který dodnes v Izraeli je, tak ukazuje, že opravdu Tomáš Garrigue Masaryk byl člověkem nesmírně vzdělaným a široce rozkročeným, který dokázal do základů té obnovené československé nebo vlastně tehdy vzniklé československé samostatnosti a obnovené české samostatnosti vložit také něco trvalého a vždycky, když se setkávám s tím, že někdo se odkazuje právě na ty prastaré hluboké základy a hodnoty, které dokázaly přetrvat, tak je to dobré, protože to je něco prostě co je ověřené generacemi našich předků, takové ty pokusy a odkazování se na něco, co dneska je a zítra už o tom nebude vědět, tam mám více problémů. Takže jsou-li tady ty odkazy na tu hlubokou kontinuitu, tak mě to spíše uklidňuje a působí to na mě dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co myslíte, pane Hermane, v čem by se dnes Tomáš Garrigue Masaryk v naší společnosti angažoval, za co by bojoval, vy jste v úvodu řekl, jak je naše společnost atomizována.

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Myslím, že to je jeden z momentů, že on se opravdu snažil stavět mosty i mezi těmi národnostmi, které v tehdejším Československu byly, ať už to byla menšina německá, ať už to byla menšina slovenská, pak bohužel ten vývoj šel trošku jiným směrem. Ale myslím si, že další téma, které by mu asi leželo na srdci je to, o kterém jsme se také zmiňovali - korupce, prostě nekrást. To je něco velmi závažného a k tomu on se vždycky také velmi hlásil a na to bychom neměli zapomenout to je jeho velké poselství.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už jen 4 dny je v Praze k vidění mezinárodní putovní výstava, která přináší statistiku obětí nejtěžších zločinů fašismu, nacismu a komunismu 20. století z 12 dnešních států Evropské unie. Jaký je o ní zájem a podaří se právě touto výstavou řekněme, zvýšit povědomí o neblahém společném evropské dědictví?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Před týdnem jsme tuto výstavu otvírali v aule Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Je to už čtvrté vlastně umístění této výstavy. Ten zájem je, protože vím, že už jsou další destinace, které se hlásí do řady, kam by tato výstava měla přejít a myslím si, že zajímavým momentem této expozice je právě ono srovnání dějin v době vlády jednotlivých forem totalitních režimů 20. Století. Samozřejmě některé státy hlavně západoevropské třeba prožily pouze jednu tu hnědou nacistickou, případně fašistickou totalitu. Některé středo-východoevropské země, potom u tu druhou rudou komunistickou. To znamená, že toto srovnání, ta čísla, která ukazují opravdu někdy velké počty obětí, tváře, ty zločinné tváře lidí, kteří tu či onu formu totality propagovali a šířili, tak ukazují, že to nebylo něco, co spadlo jako blesk z jasného nebe, ale co má své kořeny, své konkrétní tváře. Myslím si, že je velmi důležité prostě svoji historii poznat, abychom byli schopni se s ní poučit a právě k tomu ta výstava má sloužit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vernisáž se konala v rámci mezinárodního festivalu Mene Tekel, letos začal v den 65. výročí únorových událostí z roku 1948. Na kolik je toto období zpracováno.

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Je to období, které si ještě bude vyžadovat asi delšího času, ale samozřejmě, že mnoho historiků, politologů sociologů se jím zabývá, protože únor 1945 znamenal těžké vykloubení právě toho demokratického kontinuálního vývoje a období, které nastává po něm lze označil opravdu za válku proti vlastnímu obyvatelstvu. Ty statisíce postižených občanů hovoří sami za sebe a ty stovky popravených a tisíce umučených také. To znamená, že je to období, které si zaslouží maximální pozornosti a odborného studia bez emocí, nevytrhávat věci z kontextu, abychom se vyvarovali podobných svodů totality do budoucna, takže je to rozhodně téma, které ještě podle mého odhadu bude dlouhá léta zaměstnávat mnoho historiků nejenu nás, ale i v zahraničí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Začal včera festival Jeden svět. Letos se vymezuje vůči nesnášenlivosti. Hlavním tématem je netolerance, vymezování se vůči odlišnostem, jaká další společenská témata nebo fenomény, spíše tedy negativní bychom neměli podle vás, pane Hermane, opomíjet?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Myslím, že velmi důležitým momentem festivalu Jeden svět je třeba téma útoků na ženy v Pákistánu, tedy v muslimském světě, nebo ukazuje nebojácné ženy z Íránu, z Kuby a z Číny, tedy ze zemí, které v současné době jsou svírány různými autoritativními režimy. Ale nakonec třeba i nepokoje na Šluknovsku a ty rasové problémy, které jsou v naší zemi vůči třeba romskému obyvatelstvu, to jsou opravdu věci, před kterými bychom neměli rozhodně zavírat oči a je velmi dobře, že festival Jeden svět si vybral toto téma a tímto způsobem se proti nesnášenlivosti vymezuje. Myslím si, že ta umělecká cesta je velmi vhodná jak určitá témata společnosti a lidem přiblížit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidím jaký úspěch mají třeba snímky jako Ve stínu, film, který získal 9 Českých lvů, výroční cenu filmové akademie. Daří se nám reflexe třeba v tom umění v kultuře?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Myslím si, že ano, že český film v tomto opravdu je na velmi vysoké úrovni a i třeba ten film Ve stínu, který získal 9 ocenění, tak to je naprosto mimořádné. Je to jakýsi detektivní příběh v rámci politického dramatu 50. let boj proti bezpráví a je vidět, že prostě toto diváky a nakonec i tu odbornou obec zajímá a to je dobře. Protože jak jsem řekl, touto uměleckou cestou lze určitá témata otevřít a přiblížit je veřejnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Daniel Herman, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, děkuji za rozhovor a budu se těšit na ten další, na shledanou.

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Přeji hezký den.

autor: Daniel Herman
Spustit audio