Jak to vidí Daniel Herman - 20. dubna

Mgr. Daniel Herman
12. srpna 2010 byl zvolen ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů.
V letech 2008–2010 byl vedoucím pražské kanceláře prof. Jana Švejnara. Rok (2007–2008) pracoval jako vedoucí Informační kanceláře Ministerstva kultury ČR. V letech 2005–2007 pak pracoval na Policejním prezídiu Praha.
V médiích se začal objevovat ale již v letech 1996–2005, jako tiskový mluvčí a vedoucí tiskového oddělení České biskupské konference v Praze, z toho na přelomu let 2004/05 byl pověřen vedením sekretariátu ČBK.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý den a příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes Daniel Herman, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Dobrý den.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Hezký den přeji.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V tom třeštění kolem 100 let od zkázy Titaniku jakoby zaniklo jiné výročí, sice ne kulaté, ale nevím, jestli se někdy vůbec připomínala akce "K", tedy likvidace klášterů v noci ze 13. na 14. dubna roku 1950. Co se tehdy před těmi 62 lety stalo?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Bylo to dost tragické, protože tehdy bylo zlikvidováno násilně 219 mužských klášterů v celém Československu a internováno zhruba 2400 řeholníků. Tato akce byla připravována v podstatě již od dubna 1949, kdy na schůzi církevních pracovníků akčních výborů, takzvané Národní fronty, zazněly první požadavky na zrušení klášterů a potom předsednictvo ÚV KSČ připravovalo detailně tuto akci, takže, jak už jste řekl, tak v noci z toho 13. na 14. dubna 1950 přepadla v podstatě tehdejší komunistická bezpečnost a Lidové milice, Státní bezpečnost kláštery v celém Československu. Ono to bylo ve dvou vlnách, tedy na Slovensku to bylo týden později a ti řeholníci byli internováni. Já jsem hovořil s celou řadou z těchto lidí, kteří na to mají velice smutné vzpomínky, protože skutečně v noci je vytáhli z jejich pokojů, přišli tam ozbrojení muži se samopaly, se psy, takže ta atmosféra byla velmi nepřátelská, často je nechali shromáždit někde v nějakém tom refektáři, v nějaké té jídelně a řekli jim, že mají v podstatě pár minut na to, aby si vzali své nejnutnější věci, jinak všechno musí ponechat na místech a odvezli je buď nákladními vozy, nebo nějakými autobusy se zabílenými okny do internačních klášterů, kde potom samozřejmě prožívali velmi krušné chvíle. A někteří vzpomínali i třeba na to, kromě tedy těchto lidských tragédií, že, protože samozřejmě celá řada z těch lidí potom byla internovaná nebo zavřená ve věznicích, v uranových dolech, celá řada jich zahynula, celá řada potom i třeba se pokusila emigrovat a bylo to opravdu velice násilné a vzpomínají někteří i na to, že třeba ty staleté knihovny, ty knižní fondy, kde byly tisíce svazků, třeba i středověkých, vidlemi vyhazovali ti estébáci z oken, pálili je, prostě byla to, bylo to barbarství poloviny 20. století non plus ultra.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Někde jsem četl i příměr, že to byla Bartolomějská noc řeholníků. Měl ten postup Státní bezpečnosti nějakou oporu v tehdejších zákonech?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
V podstatě měl víceméně v usnesení Ústředního výboru KSČ, protože to už 20. ledna 1950 přijalo konkrétní plán likvidace mužských klášterů, který se měl právě uskutečnit v těch zmíněných dvou etapách. Takže je otázka, to samozřejmě asi nelze pokládat za zákon, ale tehdy prostě komunistická strana měla neomezenou moc a mohla si dělat co chtěla. To znamená, že víceméně to bylo z rozhodnutí toho tehdy nejvyššího orgánu, který fakticky tu zemi kontroloval. A potom v létě 1950 byly přepadeny také ženské kláštery, to byla ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byla ta akce "Ř"?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
To byla ta akce "Ř", přesně tak, a tam bylo internováno zhruba 4 tisíce řádových sester, které také si prožily své, často opět čerpám z osobních rozhovorů s některými těmi sestrami, které to zažily, byly zavřené třeba s vražedkyněmi, nebo skutečně s lidmi, kteří byli velice nekultivovaného stylu života a zažívaly si tam taky tedy velice těžké chvíle. Některé i zahynuly a byly pak třeba z těch internačních klášterů převezeny, nebo převedeny takzvaně do průmyslu těžkého, takže celá řada těch žen umírala potom na různé nemoci, bylo to opravdu velice těžké a brutální a nemělo by se na to zapomínat. Potom některé ty sestry se vlastně, hlavně ty, které měly tu činnost zdravotnickou, tak se mohly starat třeba o psychicky postižené, kde jakoby nebylo nebezpečí, jak to komunisté a ten režim říkal ideologické diverze, takže tam byly tak nějak skryté.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A myslíte, že tehdy někdy začíná destrukce hodnot společnosti?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Já si myslím, že tehdy bohužel už byla hodně rozjetá, ta destrukce má asi hlubší kořeny, ale rozhodně to, co se stalo po únoru 1948, ale i už v době nacismu, v době protektorátu, v době okupace, to nějakým způsobem velmi výrazně hodnoty posouvá. Myslím si, že v době dlouhé komunistické vlády došlo skutečně k takovému rozvolnění staleté hodnotové stupnice a samozřejmě, že třeba i ty kláštery byly takovými místy, která se skutečně snažila o to, takovými laboratořemi kultury a duchovna. A pokud se prostě takováto místa zničí, rozvrátí, tak pochopitelně té společnosti něco schází. Já neříkám, že určité kořeny tady nejsou, zůstaly a z nich samozřejmě budujeme, stavíme dál, ale bohužel ta destrukce se hluboce podepsala, protože v podstatě bylo zpochybněno celé to desatero. Když si jenom vezmeme, jen třeba to přikázání nepokradeš, jak komunisté se v podstatě nedostali k ničemu jinak, než pouze, že to ukradli. Označili to za znárodnění a tak dál. To byla obrovská loupež a i dnes vlastně se to tak nějak bere, no tak tehdy to prostě byly zákony. Byla to loupež kodifikovaná státem. Takže to rozvrácení hodnot tam opravdu bylo velmi hluboké a myslím si, že je třeba skutečně jít k těm kořenům a domnívám se, že ty základy naší evropské, nebo euroatlantické civilizace mají opravdu hluboké základy, na kterých je rozumné stavět a ty nevycházejí z ničeho jiného, než z toho prastarého desatera.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A teď prožíváme, to už se ptám, důsledky toho, že po roce 1989 neproběhla nějaká morální a etická obroda společnosti, pokud se mnou souhlasíte, proč vlastně se to nestalo?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Já myslím, že přesně to, co říkáte, byla velká chyba, že se v podstatě na tom rozvalu hodnotovém začalo budovat něco nového, materiálního, určitě ano, vidíme, že celkem velmi rychle došlo k transformaci ekonomiky, že velmi rychle se změnila k lepšímu tvář našich obcí a města a ta města rozkvetla, fasády se opravily, ale bohužel ten morální a etický moment byl poněkud pozapomenutý. A jsem přesvědčený, že pokud společnost, ale týká se to i každé konkrétní osoby, nemá v sobě takový ten díl osobní stability, prostě určitou osu, podle které sám člověk určuje stupnici hodnot, tak to prostě nemůže fungovat. To byla veliká chyba, která v podstatě se můžeme říci vyjádřila takovým tím sloganem, že neexistují špinavé peníze. Prostě myslím si, že je třeba věci nazývat správnými jmény. A pokud se nezačne s morálně etickou obrodou společnosti, tak jakákoliv reforma má velice vratké a mělké základy a myslím si, že není úspěšná, nebude úspěšná. Ale naštěstí stále častěji se setkávám s tím, že i třeba na různých ekonomických fórech se hovoří o tom, že i třeba ta ekonomická recese, kterou prožíváme, má tyto morální kořeny, že je to otázka lidské chamtivosti, sobectví a to si myslím, že je pozitivní, že si to začínáme stále častěji uvědomovat, že musíme opravdu začít každý sám u sebe, ta morální a etická obroda u každého z nás je prostě základem nějakého zlepšování kvality života, jednotlivce a společnosti.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V té souvislosti se hodí přečíst mail od posluchačky, která bohužel zůstala v anonymitě, ale ptá se, jestli váš ústav zkoumá nejenom všechno to zlo, jak píše, které zničilo tolik lidských osudů, ale jestli je zaznamenáváno i to pozitivní. V každé době, i komunistické, bylo mnoho dobrého. I v té době jsme měli, jak píše, mnoho úžasných osobností, umělců, filosofů, duchovních, například pan Tomášek, mnoho šikovných a vynalézavých dělníků a tak dále.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Samozřejmě, že ta mozaika společenského života je bohatá a nelze se zaměřovat pouze na negativa, protože je fakt, že v těch extrémně těžkých podmínkách, ať už to byl nacismus, nebo komunismus, naopak vyrůstají takové krystalické silné osobnost. Určitě zmíněný tehdejší pražský arcibiskup kardinál František Tomášek, mezi takovéto osobnosti patřil, s tím plně souhlasím a jistěže při studiu třeba života těchto lidí, nebo materiálů, které máme, řekněme z provenience Státní bezpečnosti, tak vyplývá, že to byly silné osobnosti a právě proto se těšily tomu zájmu tehdejší komunistické Státní bezpečnosti, protože oni tehdy tušili, že tito lidé mohou mít vliv na společnost přesně opačný, než režim tehdejší chtěl. Takže ano, samozřejmě, že z toho vyplývá i celá řada velice pozitivních vlastností a řekněme, stop, které tito lidé zanechali.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mám tady další mail, který právě teď tady přistál. Jenom bych poprosil, udělalo by nám radost, kdybyste se i podepsali. Kdosi s vámi polemizuje: Copak církev nerabovala, neničila lidské životy, kdosi si povzdechl, ach jo, co to slyším.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Bohužel v lidských dějinách a v dějinách světa se stalo mnoho velice špatných momentů a jistě i v dějinách církví, které v podstatě popíraly jejich vlastní učení. Ale myslím si, že to jsou věci vzdálené od nás už celá staletí a ta období, která jsou nám historicky blíže, ukázala, že ty církve jsou schopné z toho vyvodit konkrétní konsekvence. Jen si třeba vzpomeňme na rok 2000, kdy tehdejší papež Jan Pavel II., se dokázal omluvit za všechno to špatné, co se v dějinách stalo. Myslím si, že někdy bohužel nejde nic jiného, než už se omluvit za ty věci. Ale jak říkám, jsou vzdálená nebo vzdálené celá staletí od nás a myslím si, že tato duchovní společenství se z těch chyb prostě dokázala poučit a to je pozitivní.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jaroslav z Kladna nám píše, to je docela častá připomínka: Vraťte se do základní školy a požádejte nějakého staršího učitele, aby vám vysvětlil, co znamená pojem komunismus. Někdy nám posluchači vyčítají, že prý zaměňujeme socialismus a komunismus.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
No, myslím, že to byla taková ideologická hra, kterou tehdejší režim hrál, protože to, co se zde budovalo, měl být takzvaný komunismus, byla to prostě totální totalitní vláda komunistické strany, která naprosto kontrolovala život společnosti. Jak to budeme nazývat, je asi jedno, ale prostě bylo to pod taktovkou komunistické strany, byl to komunistický totalitní režim tak, jako je dnes třeba v Severní Korei, nebo na Kubě a myslím si, že prostě každý ví, o čem hovoříme. Samozřejmě tato terminologie může být námětem zajímavých třeba diskusí, vědeckých pojednání, ale v podstatě pro populární rozhovor, myslím, že je jasné, o čem hovoříme.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes je 20. dubna. Toho dne se v roce 1889 narodil v Braunau na Innu Adolf Hitler. Máme, či nemáme si připomínat takové datum?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
To je otázka, pane redaktore. Já jsem o tom také mnohokrát přemýšlel a jsem přesvědčený, že prostě nelze z mapy dějin světa vymazat i takovéto negativní osobnosti. Určitě bychom neměli jakkoliv takovéto lidi glorifikovat, bohužel byly to osobnosti negativní, ale které velmi výrazně ovlivnily běh dějin. Takže připomínat si to, že tady tito lidé byli, možná právě zkoumat, proč se třeba z nich vyvinuly tak negativní osobnosti, jaké se z nich vyvinuly, je určitě na místě a Adolf Hitler mezi tyto osoby patří. Je to tedy člověk, který se narodil na sklonku 19. století, velmi výrazně ovlivnil první polovinu století 20., ale v podstatě můžeme říci celé 20. století, protože ty konsekvence potom pokračují a já jsem tedy navštívil před několika lety Braunau na Innu, které leží na rakousko-bavorském pomezí ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono je zajímavé, že vám skáču do řeči, že se to mnohdy střídalo, chvíli patřilo k Rakousku, chvíli k Bavorsku. Takže chvíli to byla rakousko-uherská monarchie a chvíli ne.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Ono je to v podstatě rozdělené právě tím Innem, ale ten rodný dům Adolfa Hitlera leží tedy na té rakouské straně, je před ním umístěný veliký kámen z mauthausenského lomu v koncentračním táboře v Mauthausenu, v horním Rakousku a tam je nápis, který varuje, že nesmíme prostě zapomenout. Samozřejmě je otázka, je to optimální způsob? Mně se to velmi líbilo. Myslím si, že zkrátka není možné dělat, jakože se ty věci nestaly. Prostě ty věci staly, ti lidi, ti lidé zde žili, měli nějaké vazby rodinné, společenské, je dobře na to upomínat, ale také jsem zaznamenal a myslím si, že to je dobré, že úřady v rakouském Leondingu zrušily hrob rodičů Adolfa Hitlera. Protože bohužel se stalo, že se tam k tomu hrobu vztahovali třeba různý neonacisté a dokonce nějaká vzdálená příbuzná rozhodla o tom, že nechce, aby prostě to bylo takto zneužíváno a prostřednictvím místního duchovního správce to pak bylo oznámeno, že prostě tento hrob se ruší. To je myslím velice racionální přístup a ocenění hodný, jak ze strany, řekněme, té obce, tak i toho příbuzenstva, které to takto chápe a dokázalo se z toho nějak poučit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V té souvislosti bych rád znal váš názor na medializaci soudu s masovým vrahem v Norsku, shodou okolností dnes si tedy připomínáme Den svobody tisku. Ale není to až sebezáhubné, jak mu dává demokratická společnost ten obrovský prostor ve sdělovacích prostředcích? Zejména pro pozůstalé a pro přeživší to musí být myslím velmi traumatizující.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Naprosto s vámi souhlasím. Opravdu si myslím, že ten prostor je kontraproduktivní, protože různá ta gesta a jakési psychologické působení takovýchto lidí myslím si, že může mít negativní dopad a bohužel může být jakousi inspirací i třeba pro lidi podobně vyšinuté v podstatě po celém světě, protože to je jedno z témat, které plní sdělovací prostředky. Takže myslím si, že takovéto věci by se spíše měly dít za zavřenými dveřmi soudních síní, měly by probíhat celkem rychle a veřejnost by pak měla být seznámena s těmi výsledky a takováto míra medializace se obávám, že může být přesně to, co takovéto bohužel opět velmi silně negativní osobnosti vlastně chtějí, protože i negativní reklama je reklamou a znovu říkám, různá ta gesta, prohlášení, způsob odívání, to všechno působí velmi nedobře a myslím si, že v tomto smyslu role sdělovacích prostředků není úplně pozitivní. Opravdu bych se přimlouval k tomu, aby to bylo ve větší intimitě a veřejnost pak seznamovat jen s těmi výsledky.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A dovedete si představit, že by mohlo fungovat něco jakoby, jak to nazvat, autocenzura těch sdělovacích prostředků? Zkrátka řídit se zdravým rozumem. Tam už bychom neměli zajít, toto bychom asi neměli ukazovat?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Jsem přesvědčený, že tyto samoregulační mechanismy jsou přesně to, co by mělo nastoupit. Protože asi těžko lze to kontrolovat odněkud zvenku. Právě, jak jste zmínil Den svobody tisku, to je nesmírně důležité, protože opravdu ten prostor svobody nesmí být limitován. Na druhou stranu nemůžeme svobodu zaměňovat a anarchií. Svoboda je spojená s odpovědností, s určitým řádem. A ten si myslím, že v té demokratické otevřené společnosti právě může být dán tím samoregulačním mechanismem, a to určitě by mělo jak v reklamě, tak i v těch sdělovacích prostředcích působit. Takže ten zdravý rozum, to by měl být ten korelativ, který by zde měl rozhodně zafungovat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A co si myslíte, teď nemůžeme předjímat rozhodnutí soudu, ostatně verdikt má být vynesen někdy tuším o prázdninách, ale bylo by dobře, kdyby ten dotyčný skončil někde tedy na psychiatrii? Že by nebyl odsouzen jako za ten čin samotný, že ho spáchal s plným vědomím, ale spíš, že by byl prohlášen za, nesvéprávného?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Tak tady bychom asi spekulovali, protože já prostě neznám žádné, nebo nemám žádné jiné informace než ty, které jsou ve sdělovacích prostředcích. Pokud ten člověk, teď opravdu teoretizujeme, pokud by byl psychicky nemocný, no tak samozřejmě je třeba ho naprosto izolovat, aby nemohl už nikdy něco podobného spáchat. Já tedy bych tam měl určité pochybnosti o tom, že nevěděl, co činí, myslím si, že to měl chladnokrevně naplánované a že společnost má potom právo se opravdu velice efektivně proti takovýmto jedincům bránit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale jak? On se prý na útoky připravoval hraním počítačových her, nevím, jestli to v nějakém smyslu může být varující tedy, když rok hrál jenom takové útočné hry. Ale on, jak už jste řekl, přitahuje vyšinuté jedince. Hrozí nebezpečí, že ho někdo může chtít následovat?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Obávám se, že hrozí. Bohužel opět se můžeme vrátit k tomu zmíněnému Hitlerovi, který také, řekněme v těch 20. letech začal kolem sebe shromažďovat různé vyšinuté jedince, skončil tehdy ve vězení, bohužel na příliš krátkou dobu a asi v příliš mírném, takže toto se stát může a to riziko zde je. Myslím si, že právě proto by neměl být dáván tak velký prostor k prohlášením, vyjadřováním názorů takovýchto lidí, protože prostě společnost má právo se bránit a jak jsme už říkali, měly by tady být takové ty samočistící mechanismy, aby, zkrátka já bych to nenazval autocenzurou, ale jakousi odpovědností zdravého rozumu, aby ten prostor prostě nebyl dán takovýmto lidem a jejich názorům.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším dnešním hostem je Daniel Herman, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Od roku 1994 průběžně natáčíte v Izraeli pro Českou televizi cyklus dokumentů Po stopách, tentokrát to bylo o židovské emigraci do Palestiny, o takzvané Alia Bet. Alia znamená vzestup, neboli návrat do krajiny otců. Na rozdíl od těch předchozích šlo v případě Alie B o emigraci nelegální.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Ano, byla to imigrace, která byla podnícená expanzí nacismu v 30. a 40. létech. My jsme tentokrát ten dokument koncipovali podle deníků mého strýce, který byl jedním z těch, kteří v těch 30. létech do tehdejší mandátní Palestiny odcházeli a potom, když se rozhodl se vrátit a bojovat proti nacismu, tak v roce 1940 pak znovu tedy odchází zpět a dokonce byl na francouzské lodi Patria, která se potopila před Haifou, protože bohužel britská vojska tehdy blokovala ten návrat Židů do země otců, a to je přesně to, co zmiňujete. V tom to bylo jakoby nelegální, byla tam velice náročná atmosféra, protože ti lidé utíkali z té Evropy obsazené nacisty a zachraňovali holé životy. A tam vlastně přijeli a ty lodě se často obracely na Mauricius nebo na Kypr, protože těm lidem prostě znemožňovaly přístup. Ale někteří tedy, kteří se snažili i třeba formami, které byly možná plné otazníků, na tu pevninu dostat, protože byl námořní zákon, podle kterého trosečníkům musí být právo azylu vlastně uděleno. Takže třeba ta zmíněná loď Patria takto vlastně explodovala a potopila se přes 250 lidí tam zahynulo, můj strýc tedy doplaval do Haify a potom vstoupil do Československých vojsk a spolu se západní armádou se zúčastnil bojů za druhé světové války. Bylo to nesmírně těžké, protože, a to jsem třeba tam objevil při tom našem natáčení zhruba před měsícem, zhruba 5 kilometrů od Haify byl britský internační tábor Atlit, kam byli ti přeživší deportováni. Tam byli opět vlastně hlídáni za ostnatým drátem, pod samopaly. Ne, že by je tam někdo týral, ale byli naprosto kontrolovaní, neměli volný pohyb, bylo to, muselo to být nesmírně náročné, když si právě uvědomíme, před čím ti lidé z Evropy utíkali, ale to, co jsem tam objevil a to co mě nesmírně oslovilo, a tím se vlastně vracíme k té hodnotové stránce našeho povídání, v těch barácích vězeňských dřevěných, ve kterých tam ti lidé byli ubytováni po několika desítkách ve velice prostých poměrech, tak, tak jak si třeba lidé ryjí na stěny, nebo do trámů nějaké ornamenty, tak tam se na několika místech prostě viděl, jak si ryli desky desatera. To je právě ona osa, to je ten kýl stability, ta spirituální hloubka, ke které se upínali a na základě které chtěli budovat tu společnost a myslím si, že se to také podařilo. A to tedy se myslím si, dá vztahnout na celou společnost, že prostě, pokud tento stabilizační prvek tady je, tak je to dobré. Pokud není a ty hodnoty jsou rozvrácené, tak to je opravdu ohrožené.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zase mohu využít mail od pana Jindřicha. Ptá se: Jak hodnotíte miliardové krádeže v podstatě novou Bílou horu po roce 1989? Byla to všechno jen dějinná spravedlnost? Miliardoví boháči, mafiánské praktiky v politice a postupná marginalizace širokých vrstev lidí? Takto se ptá a vlastně to už je konstatování: Toto je otevřená demokratická společnost? Tomu dnes už nikdo nevěří.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Bohužel právě si myslím, že tady dochází k záměně demokracie a anarchie. To je prostě špatné. A ta lidská chamtivost, pokud není kultivována právě tím hodnotovým systémem, tím, že člověk prostě ví, že se nemá zabíjet, krást, že se má respektovat právo druhého člověka také na majetek, svobodu, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhé a myslím si, že se všechno dá zaplatit, tak je to totálně špatně. A vidíme, že prostě společnost pak nefunguje. Pokud prostě to morální pojivo v té společnosti není, tak nastává jakási společenská artróza a prostě skřípe to v té společnosti. A to je špatně. Bez té morální a etické obrody jsem přesvědčený, není možné dělat žádnou reformu. A každý musíme začít sám u sebe.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Bosák mě prosí, abych se vás zeptal, jak probíhá zpracování negativů ze sledování StB? Jestli bude další publikace fotografií, následující úspěšnou knihu a výstavy Praha objektivem tajné policie?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
V tuto chvíli bohužel i na nás, jako na každou státní instituci, dopadají různé ty restriktivní předpisy a různá ta ustanovení, bohužel o snižování příspěvků, takže v tuto chvíli není žádná takováto publikace, tedy zařazená do plánu a samozřejmě do budoucna uvidíme, protože jistě musíme velmi pečlivě zvažovat, co vydávat, co ukazovat, protože bohužel se musíme pohybovat v těch reálných mantinelech daných ekonomickou situací.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A na závěr, než se rozloučíme, abych nezapomněl, když jsme se zmínili o chystaném dokumentu České televizi, televize o Alei Bet, kdy ho uvidíme?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Pravděpodobně v prosinci asi kolem vánočních svátků.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to byl pro dnešek ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Daniel Herman. Moc děkuji a přeji krásný víkend. Mějte se hezky, na shledanou.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Také děkuji. Na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pondělí bude v tomto pořadu Jak to vidí hostem Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu. Vladimír Kroc děkuje za pozornost, přeje příjemný poslech dalších pořadů a užijte si víkend. Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.