Existuje telepatie?

Podobnou otázku zodpovídal v Meteoru neuropatolog František Koukolík, který pravidelně reaguje na dotazy posluchačů týkající se mozku a jeho schopností. Jedna posluchačka se ho nedávno ptala, jestli existuje něco jako přenos myšlenek a zda se myšlenky a emoce šíří podobně jako světlo a zvuk.

„Jsem celkem racionálně uvažující a pragmatický technik, přesto nevysvětlitelně ´trpím´ určitým druhem souznění s mými blízkými (…) volám dcerám ve chvíli, kdy potřebují pomoc, a myslím na přátele, když jim je ouvej, jako bych měla nějaký senzor, podivné tušení něčeho neurčitého…,“ sdělila posluchačka.

Myšlenky se šíří

„Přenos myšlenek a pocitů existuje, šíří se fyzikálním prostředím. Samostatně se nešíří. Telepatie to s vědecky dosažitelnou jistotou není. Přenos a následné pochopení myšlenek a pocitů je velmi významné. Jsme totiž stejně jako naši vývojoví předci sociální bytosti a trvale monitorujeme, co se děje v našem lidském prostředí,“ nastínil odpověď František Koukolík.

Šíří se myšlenky, třeba podobně jako elektřina?|foto: Fotobanka Pixabay

Telepatií se vědci skutečně zabývají, přesněji řečeno existují určité experimenty například ve vojenském prostředí. „Telepatie velmi zajímala vojáky. Žádný experiment však nedokázal, že telepatie existuje. Nicméně zamítnout její existenci je v lidských myslích podobně těžké, jako zamítnout existenci čarodějnic, skřítků, nejrůznějších božstev a světců. Jejich existence v lidských myslích je výsledek funkce našich mozků, zejména emotivity a kulturní tradice,“ doplnil Koukolík.

Vědomé i nevědomé obavy

Myšlenky a emoce prožíváme subjektivně, v systému, jemuž se říká sebeuvědomování. Jsme je schopni sdělovat i skrývat – jestliže je sdělujeme, bývá to řečí včetně tónu, ale i posunky, pohledem a držením těla.

„To je jedna stránka jevu. Ta druhá stránka je míra vrozené úzkosti. Vědomé i podvědomé obavy se týkají lidí blízkých, k nimž máme nějaký citový vztah,“ dodal neuropatolog. Konkrétní případy toho, že na někoho myslíme a on nám v tu chvíli zavolá, pak můžou být kombinací niterného duševního ladění a úplné náhody.

Jen náhoda?

V případě, že nám telefonuje někdo, na koho jsme právě mysleli, bývá to jen jeden případ ze čtyř. Jak vysvětluje František Koukolík, jde o prostou matici 2 x 2:

• Na milovanou bytost myslím, milovaná bytost zatelefonuje.
• Na milovanou bytost nemyslím, bytost zatelefonuje.
• Na milovanou bytost myslím, bytost nezatelefonuje.
• Na milovanou bytost nemyslím, bytost nezatelefonuje.

Stačí si udělat tabulku a čárky a velmi jednoduchý postup ukáže, že je situace, kdy na milovanou bytost myslím, a ta mi zrovna zatelefonuje, náhodná. Problém je v tom, že neradi počítáme s náhodností, zejména tam, kde je to mimo naši kontrolu.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.