Dnešní politika zabíjí jednotlivce a hlavně jeho hlas svědomí, říká Táňa Fischerová

Jaké to bylo stát se poslankyní? Rozhodla se během tří dnů. Byla na nevolitelném místě, přesto se stala poslankyní. „Všichni o nás se Sváťou Karáskem, který byl také nestraník, říkali, že jsme neřízené střely. Nakonec vládu svrhly řízené střely parlamentních stran,“ říká.

„Dalo mi to opravdu hodně. Tedy pokud každý svůj čin bere jako poznání. Hodně věcí jsem se naučila. Ale také jsem došla k poznání, že politika zabíjí jednotlivce a jeho hlas svědomí. To vše mi nakonec ukázalo, že je třeba hledat ještě další možnosti.“

Občas jí prý někdo řekne: „Pokud máte dnes ještě ideály, tak jste blbá. Ano. Beru to na sebe. Nechci, aby pragmatismus všechno převálcoval. Prostě pořád si myslím, že je třeba s tím něco dělat.“

Nejisté ano

Táňa Fischerová: Advent je pro mě právě to stmívání. Syn takovým dnům říká večerní den. Zapálím si svíčku a ta mi pomůže. Navíc i vědomí toho, že nad těmi mraky je světlo|foto: Česká televize

A co prezidentská kampaň? Opět to prý bylo pro Táňu Fischerovou opravdu těžké rozhodování. „Ono to ve mně zrálo už hodně dlouho. Nakonec jsem řekla své nejisté ano, které rozpoutalo mnohé.“

„Dodnes jsem přesvědčena, že pestrost kandidátů na prezidenta dala lidem možnost přemýšlet. Jít do voleb úplně bez peněz bylo opět bláznovství. Ale možná, že to donutilo přemýšlet 80 tisíc lidí. Já jsem neměla šanci vyhrát, ale rozhodně to mělo smysl zkusit. A nelituji.“

Herečkou navždy?

O Táně Fischerové se často říká, že je bývalou herečkou. „To odmítám. Pořád hraju, ostatně tato profese je na celý život.“

Právě teď ji můžete potkat v pražské Malostranské besedě. Hraje mužskou roli v Domácím představení. V krátkosti jde o to, že si rodina pozve do svého panelákového bytu Stamicovo kvarteto. A pak je uráží. „Dali mi roli prvního houslisty. Je tam obrovský kontrast mezi chováním lidí a úžasnou hudbou kvarteta. Je to vlastně scénické čtení,“ říká.

Hru napsal už v minulém století Vlastimil Venclík. „Je tam krásně vidět, že dobré umění je nadčasové. Je to možná současnější, než tenkrát.“

Světlo světa

Je tady doba Adventu. Máme dlouhé noci a šero je skoro celý den. „Advent je pro mě právě to stmívání. Syn takovým dnům říká večerní den. Zapálím si svíčku a ta mi pomůže. Navíc i vědomí toho, že nad těmi mraky je světlo. Tou svíčkou si své světlo přivolám.“

Syn Kryštof

Je to dítě na vozíčku, které mu je dnes už 38 let. Sám se o sebe nepostará. „Je ale nesmírně pozitivním a harmonickým člověkem. Nikdy mi nevyčítá, že jsem třeba přišla později domů. Ale naopak řekne, že je rád, že jsem doma. To člověku nesmírně pomáhá.“ Je také přesvědčena, že by se člověk neměl trápit tím, co bude, až tady nebude. Tak se prý žít nedá. „A nebudu se tím trápit,“ dodává.

Jak se u Fischerů slaví Vánoce? A proč dostává anděly? Poslechěnte si v iRadiu.