Cyril Höschl: Trocha závisti nám může pomoci

Téma závisti se podle Cyrila Höschla čas od času vrací, vždy s určitými společenskými jevy. Jedním z nich je například okázalé dávání svého úspěchu nebo majetku najevo. To jistě vadí právě těm, kteří takové štěstí neměli. „Kdyby se všichni měli dobře, tak by neexistovala žádná kultura nebo architektura,“ říká.

„Aby si někdo mohl postavit hrad nebo zámek, musí si najmout lidi, kteří budou tahat balvany. Proč by to pak dělali, kdyby se měli dobře,“ připomíná Höschl motivaci.

Živnou půdou pro závist je podle předního českého psychiatra svět reklamy a důraz na úspěch a osobní prospěch. „To jde samozřejmě dohromady se stále se rozevírajícími nůžkami sociální nerovnosti,“ říká.

Čtěte také

„Úspěch se všeobecně neodpouští,“ připomíná Höschl závist jako matku revolucí a kriminality.

Na druhou stranu však dodává, že „v rozumné míře je závist hnacím motorem pokroku. Vede k napodobování ve snaze mít se také dobře,“ říká.

Sedm smrtelných hříchů
Původ slova závist je z latinského slova invidia, ale i ze slovanských jazyků od kořene slova viděti. „Je to něco, co vidím. Jakási směs touhy po něčem, co má někdo jiný a my to u něj vidíme. Samozřejmě s nepřejícností,“ dodává.

Závist je také jedním z hlavních smrtelných hříchů. Mimo závist to jsou lakomství, hněv, pýcha, smilstvo, obžerství a lenost. Těmi se zabývá i psychiatrie. „Míváme každý rok semináře v rámci neuro-psycho-farmaceutické konference, kde se tomu kolegové věnují z různých úhlů,“ říká Cyril Höschl.

Jak si závidíme v rámci Evropy? Jak na Höschla působí bývalý premiér Gross? Proč se český psychiatr zabýval Bedřichem Smetanou? Poslechněte si v iRadiu.