Cyril Höschl: Politici se nemění, jiný je kontext vnímání

Host: psychiatr Cyril Höschl. Politici se nemění, jiný je kontext vnímání. Jak a od čeho se odvíjí naše vnímání politiků? Jaký je náš pohled na české prezidenty? Moderuje Karolína Koubová.
Většina politiků je oblíbená, když nastupují do úřadu. Méně, když jej opouští. Mění politici své přesvědčení nebo je jenom jinak vnímáme?
Polistopadová historie má tři výrazné politické osobnosti. Shodou okolností se jedná o tři prezidenty. Sympatie se u nich často mění. „Je otázkou zda se měníme my a naše hodnocení, anebo oni,“ říká Cyril Höschl.
Český psychiatr vzpomíná na prvního českého prezidenta Václava Havla, ikonu sametové revoluce. „Ve světě postava známá, ale na domácí půdě v 90. letech přinášel určitá zklamání,“ říká.
To samé zažil i Václav Klaus, který měl už od počátku hodně odpůrců i podporovatelů. „Mezi podporovatele patřila především strana, kterou založil, ale i to se dnes rozdrobilo. Strana je téměř zadupaná a nehlásí se k sobě.“
To u posledního prezidenta Miloše Zemana je ještě brzy na hodnocení. „Červené karty na národní třídě ale ukazují, že po vítězství v přímé volbě přichází určitá deziluze.“
Snaha o zaplnění prázdného místa
Podle Höschla se politici moc nemění, ale naopak je jiný kontext, ve kterém je vnímáme. „Vezměme si konec 80. let. V té době narůstal deficit svobody, překročil určitou mez a přišel převrat a nejdnou jsme mohli všechno,“ uvádí příklad.
„Během Havlova prezidentování se ale objevil deficit v jiné sféře,“ myslí si psychiatr.
„Václav Havel byl obklopen partou snílků. Klaus vedle nich působil přesvědčivě. Silná osobnost a vědomost o fungování vrcholné politiky,“ popsal Höschl.
Jaký je vývoj České republiky? Co republice chybí? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.