Bestialitě rozzuřených nacistů vůči povstalcům se pořád nechce věřit. Kdo sel bouři, sklízel pak jenom vítr

Míra německých zločinů byla tak vysoká, že se uznání principu kolektivní viny na české straně málokdo vzpíral. Projevy msty a odvety byly za této situace celkem pochopitelné a k stejným jevům docházelo i v třeba v Paříži nebo Miláně.

Válečné a poválečné (zlo)činy

Ty nejbrutálnější zločiny české lůzy na Němcích po skončení bojů jsou sice neomluvitelné, ale stejně tak zcela neomluvitelné a nepatřičné jsou na (sudeto)německé straně nikdy nekončící snahy měnit příčiny za následky.

Příkoří, které se dostávalo krátce po válce pražským Němcům, nesmíme vidět v nějaké sterilně izolované zkumavce. Německých válečných zločinů v Praze a jejím okolí v květnu 1945 bylo dost.

Projevy „nordické lsti“

Můžete klidně pominout projevy „nordické lsti“. Jako třeba nedodržování termínů příměří nebo převážení zbraní i vojáků na sanitních vozech označených červeným křížem. Anebo úmyslné zakládání požárů, krádeže a rabování.

Němci se v Česku dopustili hlavně těchto válečných zločinů:

• vraždy parlamentářů,
• střelba na vozy a zdravotníky viditelně označené znamením Červeného kříže,
• brutální mučení zajatých povstalců,
• vraždy a popravy zajatých povstalců,
• ničím neodůvodnitelné vraždy bezbranných civilistů,
• braní rukojmí z řad civilního obyvatelstva a jejich terorizování,
• ohrožování životů zajatců a civilních obyvatel, když byli násilím nuceni uprostřed bojů odstraňovat barikády a nebo byli uvazováni na německé tanky a automobily jako „živé štíty“,
• zákeřná střelba německých civilistů z úkrytů na neozbrojené Pražany,
• spolupodíl německých civilistů na dalších zločinech a iniciování těchto zločinů, podněcováním německých vojáků k nim,
• úmyslné pokračování v boji i v míru po vypršení termínu německé bezpodmínečné kapitulace 9. května 1945 v 00:01

Smrtí to nekončilo

Nacisti se často nespokojovali pouze se zastřelením zajatců a rukojmí. Zuřivost a nenávist k Čechům projevovali obzvlášť bestiálně: uřezávali uši, vypíchávali oči, stříleli do týla, usmýkali lidi za opasky, přelámali nohy, ubíjeli pažbou.

Mezi nejodpornější německé válečné zločiny v Praze v květnu 1945 patří vraždy bezbranných civilních obyvatel, především žen, dětí a starců. Nejmasovějšímu teroru byli vystaveni obyvatelé Pankráce, kterým se nacisté mstili za své dosavadní bojové neúspěchy.

Terorizování civilistů

Z domů zde vyhnali na 2500 osob. Několik mužů i žen hned v blízkosti restaurace v ulici Sdružení zastřelili. Ostatní vzali jako rukojmí za německé linie do ulice Za Zelenou liškou a bloky jejich domů byly po vyrabování zapáleny! Podobným způsobem byli terorizováni i občané Spořilova.

Odplata že šest let kruté okupace musela přijít. Mrtví Němci na rohu Vinohradské a Balbínovy ulice|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Vraždění civilistů probíhalo i v okolí sídla velitele jednotek SS hraběte Pücklera u budovy právnické fakulty a na Františku. Těla zavražděných házeli nacisti do řeky.

A nejhorší byla žena

V Kobylisích vraždili Weidingerovi nacisté české civilní obyvatele především v úseku Pelc-Tyrolky a také v úseku dnešní Zenklovy ulice. Tam vypálili lékárnu a bezdůvodně povraždili obyvatele domu, kde byla umístěna. A obyvatele protějšího domu.

V úterý 8. května trojice uniformovaných esesáků (včetně asi 30leté ženy) na Hradčanech u Jelení příkopu povraždila skupinu 21 zajatých Čechů obojího pohlaví. Ranou do týla. Zvláště krutě se chovala pološílená esesačka s dlouhou bodnou zbraní. Po válce nalezená těla zavražděných měla nejen střelné rány, ale i rozpáraná břicha, probodnutá ústa, vypíchané oči a vyrvané kusy masa z těla.