Benjamin Kuras: Migrační vlna tsunami přivádí lidi, kteří v naší západní civilizaci pokračovat nebudou, nechtějí a nezajímá je
Jaké jsou příčiny hrozícího zániku západní civilizace? Co můžeme změnit? Proč odborníci předpovídají letošní krach světového finančního systému?
Hostem Martiny Kociánové byl česko-anglický spisovatel, dramatik, překladatel a publicista Benjamin Kuras. V roce 1968 emigroval do Velké Británie, teď střídavě žije v Praze a v Londýně.
Martina: V jednom z vašich článků vzpomínáte na výrok amerického ekonoma Davida Goldmana, který řekl: „Malé civilizace mohou zaniknout z různých důvodů. Velké civilizace zanikají jen tehdy, když už se jim nechce žít.“ My jsme asi nejspíš ta velká. Řekněte mi, myslíte si, že opravdu nám už došla ta příslovečná vůle k životu?
Benjamin Kuras: Začalo to už první světovou válkou, nástupem komunismu, druhou světovou válkou. Všechno byly útoky na civilizaci. Po druhé světové válce už bylo vidět průnik komunismu do západního světa a taky vytváření sebenenávisti a pocitu viny za údajná zla, která naše civilizace napáchala. Když se to všechno sečte, tak napáchala mnohem víc dobra než zla v kontextu ve srovnání s ostatními civilizacemi.
Solženicyn: Chcete-li zničit národ, zničte jeho vědomí čím je a odkud pochází
Naše civilizace ztratila chuť pokračovat nebo navazovat na svoje kořeny. Biblicko-antické, čili helénsko-hebrejské přesazené do křesťanství a do Říma, potom do renesance a osvícenství.
Postupně ztrácíme vědomí o tom, čím naše civilizace má být a k tomu je krásný citát Solženicyna: „Chcete-li zničit národ, zničte jeho vědomí čím je a odkud pochází.“
A ten stud za vlastní civilizaci nám od 50. let pumpovala do kultury celá velká elita levicových filozofů od Sartra po frankfurtskou školu Marcuse. Proniklo to do západních univerzit tak intenzivně, že skoro není možné na západní univerzitě dostudovat, aniž byste se stali marxistou.
Martina: Ale my jsme se nechali. My jsme si to, jak vy říkáte, nechali napumpovat nejenom do svých osnov, ale také do svých hlav. Není to právě také doprovodné znamení toho, že už tu sílu a vůli v sobě nemáme?
Benjamin Kuras: Ono to šlo tak postupně a lstivě až se skoro dá říct, že kousíček po kousku, takovou tou salámovou technikou se nám to vědomí odkrajovalo, až jsme se stali skoro bezbrannými.
Martina: Já jsem četla, že na jednom tichomořském ostrově žijí lumíci a ti, když se přemnoží, tak se vyčlení skupina z té kolonie, neznámo podle jakého klíče, a spáchají sebevraždu tím, že skočí do moře.
Když si přečteme nejrůznější knihy, třeba Poselství od protinožců, tak tam se zase dozvíme o domorodých australských kmenech, které takzvaně získaly svolení z univerza, aby se už nerozmnožovaly, aby odešly. A proto se tam ti lidé dobrovolně přestali rozmnožovat. My zatím do moře neskáčeme.
Benjamin Kuras: Ale rozmnožovat jsme se přestali.
Martina: Rozmnožovat se zvolna přestáváme. Jsou to ta znamení, podle kterých můžeme usoudit, že to naše civilizace tak trochu balí?
Benjamin Kuras: Dá se to tak říct. My jsme ztratili to, co kdysi vysvětlil konzervativní filozof Edmund Burke: 'Že aby společnost, kultura a civilizace mohla fungovat, tak tam musí být návaznost nejen horizontální, ale i vertikální.'
To znamená, že my navazujeme na něco před námi a musíme předávat něco těm dalším po nás a nám se stalo to, že jim toho předáváme strašně málo.
Nám z těch dějin zůstala kvanta kvalitních nádherných tvořivých věcí. Když posloucháte evropskou muziku, která došla až k tomu komplexnímu kontrapunktu Bacha a Beethovena, jak se prolínají, jaká to je práce vytvořit ty nástroje a složit pro ně přesně harmonické věci, to je něco tak nádherného a povzbuzujícího a inspirujícího.
Aristoteles: Chcete-li změnit kulturu národa, změňte nejprve jeho hudbu
Itálie byla vždycky známá svými krásnými melodickými písničkami a tam dnes v rádiu na každé stanici slyšíte dupání a mlácení. To je šílené, to se zatím v Česku nestalo. Tady se ještě nějaká ta melodie objevuje.
Martina: Ale dobře, říkejme, že to je třeba móda, vkus a podobně. Nejste tady v tomto smyslu slova třeba už právě tím, co všechno jste prostudoval, napsal, přečetl, škarohlíd?
Benjamin Kuras: Já se to snažím poslouchat a mě tento typ zvuků bolí. Je to dobře, já nevím, jednou za týden si jít zatančit někam na louku, to se může líbit občas i nám starcům. Ale ono to tu duši ničí. A dokonce Aristoteles někde napsal, že: „Chcete-li změnit kulturu národa, změňte nejprve jeho hudbu.“ A ta se nám úplně vytrácí.
My jsme zapomněli, že máme duši
Martina: Nedávno jste prohlásil, že pokud se něco opravdu zásadně nezmění, tak máme před sebou posledních 10 a možná také jen 5 let sladkého života. A tak si říkám, jestli opravdu dostatek, klid a bezpečí jsou hodnoty, na které bychom podle vás měli v blízké budoucnosti zapomenout.
Benjamin Kuras: To jsou hodnoty, které by člověk měl udržovat co nejvíc. Klid a ticho, místo trvalého hluku, jsou dobré pro rekonstrukci duše.
A my jsme zapomněli, že máme duši. Naše duše si někam zalezla, ani o ní nevíme. A posloucháním té krásné muziky nebo koukáním na krásné obrázky a vyhledáváním inteligentních a oduševnělých textů, kterých má ta naše kultura obrovské množství, se ta duše regeneruje.
A když to přestaneme dělat, tak duše začne zanikat jako cokoli jiného. Když necvičíte svaly, tak vám změknou. Když se nekrmíte dobrým jídlem, tak vám bude zle. Naše duše potřebuje chlácholit a my ji pořád jenom drásáme. Je rozdíl mezi muzikou drásavou a chlácholivou. A tu chlácholivou dneska potřebujeme mnohem víc, protože ta drásavá nás oblbuje. A zraňuje.
Migrace by nás mohla pohřbít tak, jako barbaři pohřbili Řím anebo Španělé zničili kulturu mayskou
Martina: Jaká jsou zásadní rizika, která vy v dnešním světě vidíte a zejména, která vidíte pro budoucí svět?
Já bych se chtěl vrátit k něžnější formě islámu, kterou jsem znal ze 70., 80. let z Londýna, kde byl něžný indonéský islám, protože tam vznikl ne nájezdy, ohněm a mečem, ale takovou přirozenou konverzí prostřednictvím obchodu. A byl tolerantní k ostatním.
Benjamin Kuras: Jedno je samozřejmě to vnitřní riziko, kdy ztrácíme kontext naší civilizace, ztrácíme důvod, proč v ní pokračovat.
Vnější rizika jsou dvě. Jednak zbytky marxismu, které už nemusíme hledat jen v Rusku, protože už jsou i na amerických univerzitách a jednak probuzený nebo už 20 let se probouzející a stále krutější islám ve své extrémní formě.
Taky je riziko to, že nás teď převálcovává prakticky nekonečná vlna tsunami imigrace ze zemí, které v naší civilizaci pokračovat nebudou, nechtějí a nezajímá je. Mohlo by nás to pohřbít tak, jako barbaři před tím pohřbili Řím anebo Španělé mayskou kulturu.
Člověk má svobodnou vůli a může ovlivnit, co se dá
Martina: Když jste tady byl posledně, tak ten rozhovor byl vyhrocený, protože jste se neshodl s dalším hostem. Já jsem si tehdy říkala, že nebezpečí islámu a jeho zaplavení Evropou sledujete už desítky let, tedy i v době, kdy to ostatní lidé vůbec nevnímali jako hrozbu. Proč se tomu stále věnujete, když na druhou stranu vlastně říkáte, že ten důvod, proč v této civilizaci pokračovat, jsme ztratili. Není to tedy vlastně opravdu pouhý vývoj?
Benjamin Kuras: Kdybychom věřili jenom v pouhý vývoj, tak se odevzdáme islámskému pohledu na svět, zatímco my máme ten řecko-hebrejský pohled tvořivosti. Tedy, že člověk má svobodnou vůli a může ovlivnit, co se dá.
Prohráno ještě úplně není. Churchill byl jednu dobu sám proti všem, kteří to chtěli vzdát a za Británii podepsat separátní smlouvu s Hitlerem. Všem vysvětlil, že západní civilizace, křesťansko-antická, je jediná, která dokáže utáhnout na svých ramenech břímě celého světa.
Protože jestliže tato civilizace zanikne, tak zaniknou všechny. Jestliže u nás zkrachuje ekonomika, tak zkrachuje celý svět, protože my od celého světa kupujeme a celému světu dáváme technologií.
Martina: Je tady ještě Amerika a Čína.
Benjamin Kuras: Amerika je právě ve stejném krachu jako my a v Číně je totální krach finančního systému, o 30 % spadla burza. A Čína až doteď byla 100% závislá na vývozu do západního světa. A ten klesá, protože nám docházejí peníze a čím víc nám docházejí peníze, tím víc bude Čína chudnout.
Čínská bublina toho skoro krkolomného zázračného ekonomického vývoje stála v podstatě na naší bublině dluhů, která teďka praskne. Předpovídají, že do konce roku praskne finanční systém celého světa.
Martina: Vy jste říkal už před časem, že předluženost všech států vede nezadržitelně k finančnímu krachu.
Benjamin Kuras: Sice samotnému finančnictví moc nerozumím, takže bych na burze asi prohrál, ale sleduju argumenty a události. A všechny vedou k tomu, že letos na podzim finančníci předpovídají větší krach, než byl v roce 2008. A to už byl zatraceně hluboký pád.
Před totálním bankovním krachem nás zachránily jednotlivé vlády, které banky vytáhly za peníze daňových poplatníků z krize. Tentokrát na to možná státy už mít nebudou a banky zkrachují.
Po krachu v roce 2008 nastal mravní úpadek bankéřů
Martina: Já velice ráda používám výrok, který řekl v roce 1932 Tomáš Baťa: „Zvykli jsme si to, co je mravní bídou, nazývat hospodářskou krizí. Mravní úpadek je příčina, ekonomické potíže jsou důsledek.“ Děsím se toho velkého omylu.
Benjamin Kuras: Po krachu v roce 2008 nastal mravní úpadek bankéřů. Byl tak kolosální, že pokládali za samozřejmé, že státy, vlády, daňový poplatník je z toho vytáhnou. Že za ně zaplatí dluhy a že oni je nebudou muset splácet. A je úplně fantasticky neuvěřitelné, že po nich vlády nechtěli, aby to spláceli.
Jenom co se postavili trochu na nohy, tak se bankéřům vrátily milionové bonusy, už zase jely drahé restaurace v Londýnské City, kde vás oběd stojí 150 liber a 60. ročník vína 3000. A už to jede znovu. Dluhy, krkolomné transakce neexistujících peněz či papírových bublin.
Martina: Fiat money. Budiž peníze.
Benjamin Kuras: Přesně. Vylezly do takových rozměrů, že to přerostlo rok 2007, z kterého se spadlo do krize 2008, takže ten pád bude ještě větší.
Martina: Já nechci, abychom všechno zrelativizovali, protože můžeme takto filozofovat, trochu mudrovat a pak se sebrat a jako ti lumíci skočit do moře. Ale to bychom si asi nepřáli. Řekněte mi tedy, co v tuto chvíli můžeme udělat? Co můžeme udělat pro to, aby to neskončilo takovýmto krachem?
Benjamin Kuras: Tak především přestat zbožňovat peníze. Peníze jsou jenom psychologický a transakční prostředek na získávání něčeho výměnou za něco jiného. Peníze nemají žádnou jinou hodnotu, než tu, co se za ně dá koupit.
Spousta věcí se dá získat bez peněz – láska, přátelství, knížka, kterou už máte doma, a 20 let vám tam leží a ještě jste si ji nepřečetli, nějakého Platóna nebo Aristotela nebo Shakespeara.
Roger Scruton: Když už nedokážete věřit v Boha, tak aspoň věřte v krásu
Martina: K těm nálepkám, které už máte, teď přibyl srdíčkář.
Benjamin Kuras: Musí se to vrátit do radosti z běžných životních věcí – krásně se čvachtat v moři a nemuset přitom utrácet v pětihvězdičkovém hotelu, ale třeba jenom v obyčejném jednohvězdičkovém penzionu, když na ten hotel nemáte.
Potřebujeme znovu objevovat to, co civilizace vytvořila krásného a možná odbourávat anebo strkat do nějakých tmavých šuplíků to, co jsme vytvořili škaredého.
Já bych k tomu chtěl ocitovat knížku Rogera Scrutona, což je anglický konzervativní filozof, s nímž já se dlouhá léta znám: „Když už nedokážete věřit v Boha, tak aspoň věřte v krásu.“
Součástí zženštilosti naší civilizace je i to, že jsme ji v posledních 20 letech odzbrojili
Martina: Vy jste vyjmenoval dvě nejdůležitější příčiny, proč si myslíte, že západní civilizace bude mít v budoucnu potíže. Ta první je, že jsme ztratili důvod, proč v ní pokračovat, a ta druhá je to, jakým způsobem zaplavuje Evropu a svět islám, potažmo jeho extrémní podoby. Hodně se mluví o hrozbě z Ruska, vidíte to stejně?
Benjamin Kuras: Já ji vidím trochu vzdálenější a trochu pomalejší. Islám se opravdu dal do tvrdého a ostrého pochodu na celou Evropu včetně Ruska. Rusko bude mít ještě možná větší problémy, protože Rusové už mají myslím skoro 20 % islámské populace a už se jim modlí v ulicích Moskvy. Tady to ještě zatím není.
Součástí zženštilosti naší civilizace je i to, že jsme ji v posledních 20 letech odzbrojili. Státy Evropy kromě Turecka a Švýcarska odzbrojují.
Podle jednoho autora se západní civilizace dostala do stavu jin, tedy ženského. Po letech, kdy byla dobyvačná a tvořivá, je teď pasivní a potřebuje znásilnit. A na to přichází islám, který se dostal do jang, do toho drsného chlapského období a ta bezmocná holka se mu v podstatě nabízí. Ta holka zvaná evropská nebo západní civilizace, která ztratila drive, mužský drive.
My máme dneska dvě generace lemplů, kteří by nedokázali vzít pušku do ruky nebo se bránit nožem či mečem. A do toho nám vstupují drsní chlapi, kteří jsou vycvičení v tvrdém boji a ochotní za nějakou ideu obětovat vlastní život.
To u nás taky zmizelo, naposledy za druhé světové války jsme byli ochotní obětovat život za přežití civilizace. Civilizace, za kterou nám nestojí riskovat život, nám v podstatě nestojí za žití.
A na nás se opravdu žene něco, co jsme v sobě nikdy neměli. Ta obrovská drsná chlapskost, taková, která se neštítí sebevětší surovosti, a to až do úplných extrémů. A vůči ní jsme se učinili bezbranní.
Martina: Učinili jsme se bezbranní, myslíte si, že proto, že tu lekci v podstatě potřebujeme? Že tato tvrdá lekce může naši civilizaci probudit?
Benjamin Kuras: Může ji probudit za cenu velkých ztrát na životech. Ono to tak vlastně bylo ve středověku, kdy po pádu Říma se západní civilizace dlouho nedokázala probrat. Možná, a to je jenom teorie zatím, že ta hrozba islámu, která se hnala přes Španělsko až do Francie a přes Balkán, že možná právě ona probudila v té středověké Evropě tu chlapskost.
Karla Velikého a jeho dědečka Martela, který muslimy zastavil ve Francii, donutila k probuzení a návratu k tomu, čím kdysi byla. Po pěti stoletích umrlosti raného středověku pak byla schopná najít touhu k přežití a po dalším tvoření. Takže možná, že se nám teď tou hrozbou islámu nabízí příležitost se opět probudit. Ale potřebovali bychom nějakého toho Karla Velikého a takových 5 tisíc Churchillů.
Ženy mají dneska v sobě větší statečnost než většina mužů
Martina: Profesor Komárek tady v pořadu před nějakou dobou uvedl příklad na Čapkově hře Matka, že zatímco do druhé světové války jsme velmi dobře rozuměli argumentům otce a synů, tak od té doby už rozumíme jenom argumentům matky. Ale přesto říkáte, že Evropu nakonec zachrání ženy.
Benjamin Kuras: Já si to myslím, protože ty ženy mají opravdu v sobě dneska větší statečnost než většina mužů. Muži jsou odsouzeni k vydělávání peněz a to je jejich hlavní účel. Trochu plození dětí, ale to už taky moc ne.
Martina: Pojďme se podívat na důvody, proč by se naše civilizace měla pochlapit. Marxismus, islám, ekonomická krize a krach, když byste je měl seřadit do nějakého žebříčku podle nebezpečnosti, jak by ten žebříček vypadal?
Benjamin Kuras: Podle naléhavosti, tak nejakutnější nebezpečí je teď islám.
Martina: A dál?
Benjamin Kuras: Druhým je nebezpečí těch zmarxizovaných a akademických levicových politických kruhů, kterým je prolezlá celá západní Evropa i Amerika. Méně už Austrálie a Nový Zéland.
To by znamenalo uvědomit si, že tihle lidé nám po 3 generace lžou, že ten marxistický pohled na svět je v konfliktu s přírodním vývojem nebo s přírodou vůbec. Že aby svět byl zajímavý, tak musí být pestrý.
Ať zůstanou národy a etnika taková, jaká jsou a nesnaží se převálcovat jedno druhé a vytvářet jakousi jednotnou univerzální kulturu, která už není kulturou ničeho a žádného. Čili pěstovat vlastní národní tradice kultury a při tom se zajímat o kultury jiné, jsou-li to kultury, které jsou tvořivé a ne ničivé.
Evropská unie oslabuje náš pud sebezáchovy a pud přežití
Martina: Tedy vlastně posilovat národní státy.
Benjamin Kuras: Evropská unie do té fáze, do jaké se dostala, oslabuje náš pud sebezáchovy a pud přežití. V jakési touze po všeobecnosti, univerzálnosti. Existuje nádherné staré židovské požehnání: „Požehnán buď Bůh, že svůj svět udělal tak pestrý.“
Tak k tomu já bych se rád vracel, aby té pestrosti bylo co nejvíc, abychom neměli potřebu jiné civilizace přejímat, i když se máme leccos od nich učit. Kdyžtak jen to dobré.
Já jsem například milovníkem arabské kuchyně. Kdyby ta měla zaniknout, tak by mě to hrozně mrzelo a stýskalo by se mi po ní. Tu kuchyň si vezměme, ale nepřejímejme s ní zároveň destruktivní části islámu, které kam vstoupily, tam pestrost zničily. Zničily historii všeho, co bylo předtím. Tak jak to dělají dneska v Sýrii, což jsme viděli před pár týdny zničením Palmýry.
Martina: Konkrétně o Česku vy říkáte, že jsme horní palubou Titaniku. Okolo už se všechno potápí a my ještě tancujeme. Myslíte si, že děláme, a teď hovořím o Česku konkrétně, dost pro to, abychom tu vlnu uprchlíků, která se na nás pravděpodobně chystá v okamžiku, kdy okolní státy už budou přetížené, abychom ji zvládli? Anebo jsme se zcela vyčerpali jen mluvením?
Stačí, když se tady někdo z těch nově příchozích podívá a zjistí, že jsou tady hezčí holky než v Německu, máme jich tady přes noc sto tisíc.
Benjamin Kuras: Vůbec nic neděláme. Pořád se argumentuje tím, že u nás islám není problém, protože tady máme jen nějakých 10 tisíc muslimů, z nichž většina jsou ještě navíc umírnění. Pořád se zapomíná, že žijeme v Schengenu, pokud se nezavře Schengen, tak to k nám z Německa přeteče.
Evropa se bránit bude, Evropané se bránit budou, ale bude to jako vždycky pozdě a málo
Martina: Když se podíváme na Evropu, ne jenom na naši republiku, myslíte si, že je v jejích silách a v jejím odhodlání vyřešit a zvládnout tuto situaci?
Benjamin Kuras: Zatím ne, zatím to nevidím.
Martina: Dá se vůbec ta situace zvládnout bez ztráty kytičky?
Benjamin Kuras: Evropa se bránit bude, Evropané se bránit budou, ale bude to jako vždycky pozdě a málo. Jako to bylo za druhé světové války, nebýt Churchilla, tak jsme se všichni utopili pod nacismem.
Bude to opravdu krev, pot a slzy. A bude to v našich ulicích a bude se to k nám chovat tak, jako se to chová v islámském státě. Já mám někdy dokonce pocit, že těch informací o tom, co se na nás žene z islámského státu je tolik, že by to všichni politici měli vědět. A pokud to nevědí, tak jsou příšerně zabednění.
Zdá se mi, že to vědí a že na tom kolaborují. A já si právě myslím, že celá Evropa je vedená politiky, kteří jsou nasáklí nenávistí k západu a prosáklí tím marxismem, který prošel už 3 generace evropskými západními univerzitami.
Martina: Není to příliš zjednodušené?
Benjamin Kuras: Já nevím, jak to víc zkomplikovat. Buď, jak říkám, buď jsou absolutně neinformovaní, což si myslím, že nepřipadá v úvahu, anebo na tom spolupracují. Ale když se člověk podívá na historii dobyvatelství islámu, například na Byzanc nebo Persii, tak se děje něco podobného.
Oni tam vždycky vtrhli a tehdy to bylo ohněm a mečem a uzavřeli mír s elitami, s vládnoucími elitami, které jim zaručily smlouvu. Často samotné elity udržovaly na uzdě svoje poddané tak, aby se proti islámu nebouřili.
Záznamy pořadu najdete v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
