1084. schůzka: Špásmajstr Josef

Poté, co byli diváci u vytržení nad minutovými svitky ze žofínské plovárny, ze střílení poledne na pražské baště a dalších krátkých šotů, stal se Jan Kříženecký, otec českého filmového zpravodajství, zakladatelem našeho hraného filmu, ba dokonce filmové mikrokomedie nikoli jen naší, leč i světové.

Nevídanou novinkou byly tři veselé „oživlé fotografie“, natočené s herci: Výstavní párkář a lepič plakátů, Dostaveníčko u mlýnice a Smích a pláč. Byly to také první a poslední hrané snímky Jana Kříženeckého. Spoluautorem a hlavním hercem byl jeho přítel, písničkář, kabaretní herec a knihkupec Josef Šváb Malostranský.

Josef Šváb. Pocházel z Malé Strany, proto si ke svému jménu připnul umělecké jméno Malostranský.

„Narodil jsem se na ostrově Kampa, na ostro jsem se tak stal ostrovanem.“ Šel do učení na pekaře, ale tímto řemeslem se neživil. Vystudoval tercii malostranského gymnázia (kvartu už nezvládl), a vrhl se na knihkupectví.

Vyučil se, krátce působil v několika knihkupectvích jako účetní a pak to zkusil sám. Nejprve si otevřel v Mostecké ulici na Malé Straně papírnický obchůdek. Ten posléze povýšil na malé knihkupectví, jakož i nakladatelství.

„Není ostatně žádnou zvláštností, zaleze-li šváb do knih," prohlásil Josef Šváb ve svých pamětech. V tom knihkupeckém krámě prodával ve vlastní režii vydávané písničky, a to včetně svých vlastních.

Měl je v krámě seřazeny podle abecedy. Vydal na sta svých kupletů. Bez obrázků i s obrázky – těch s obrázky bylo víc, protože Šváb obrázky sbíral, sháněl, nakupoval je příležitostně. Tak například nakoupil hromadu štočků od jedné firmy, která byla v likvidaci – byly to hromady obrázků, kresbiček, značek a znamení. To vše pak používal jako doprovod ke svým kupletům.

Tiskl i humoristické dopisnice od českých malířů. Protože jeho krámek v čísle 4 se mu zdál moc maličký, tak zakoupil v čísle 3 Kytkovo knihkupectví, „což se událo bez velikých překážek, poněvadž pro švába není nikam těžko vlézt, tím méně pak do kytky." Zařídil se tam se svým nakladatelstvím písniček, hudebnin a kabaretních sbírek velmi pohodlně.

Teď už bylo Švábovo podnikání docela seriózní, jenomže Josefa zcela neuspokojovalo, a tak si zpříjemňoval život vymýšlením nejrůznějších žertíků, ať už to byly nějaké veršíky, kuplety nebo kabaretní scénky. Patřil mezi ně kupříkladu tenhleten, v němž se zpívalo: Krejčí Špulka ze Zlámané Lhoty hodnou ženu Mariánku měl; pak měl syna a tříbarevný kotě, jazyk žízní stále se chvěl.

Tedy žádný skvost českého dramatického umění ani populární hit to nebyl...

Z knihkupce komediantem

Po jistou dobu byl Šváb angažován ve Švandově divadle. Tam pořádal plných dvacet pět let Švábův silvestr, který byl vždycky čtrnáct dní předem vyprodaný.

Česko-slovenská filmová databáze nám o něm sděluje (ústy Aleny Šlingerové) další podrobnosti: „Sám si svou tvorbu vydával, šířil ji i za hranice a také předváděl v pražských hospůdkách. Působil též v proslulé Malostranské besedě, založené roku 1868. V 80. letech 19. století se stal populárním, takřka lidovým komikem. Přátelil se s řadou významných osobností naší kultury, například s Ignátem Hermannem, znal se také s Janem Nerudou a Svatoplukem Čechem, chodil na Vikárku dělat špektákly."

A od kabaretu už nebylo tak docela daleko k filmu, byť se toto umění (kterému se říká sedmé), a múza (jíž byla přiřknuta číslovka desátá), tedy obě tyto veličiny se nacházely stále ještě v plenkách. (Tehdy ovšem nikoli značkových.)

Josef Šváb Malostranský byl opravdu muž činu a málokdy si nechal ujít nějakou významnou kulturní událost. Chlubil se, že byl prvním Čechem, jehož hlas zaznamenal Edisonův fonograf. Stalo se tak na Jubilejní výstavě v roce 1891.

„Dráha divadelní mne časem poněkud omrzela, poněvadž mluvené slovo mi šlo špatně do hlavy. Když jsem pak uvážil, že až opustím toto slzavé údolí, mohl bych ještě běhati po plátně, rozhodl jsem se zahráti si před kolovrátkem, který nevříská – ačkoli má také kliku – hraje jen očím a zvěčňuje život."

Když se dozvěděl, že se bude u nás točit hraný film, samozřejmě chtěl být zase první, jehož umění bude tímto způsobem zvěčněno. A tak začala jeho krátká, nicméně slavná spolupráce s průkopníkem české kinematografie Janem Kříženeckým.

Jaký byl děj tří filmů, které spolu ti dva průkopníci natočili? A jak pokračovala herecká kariéra špásmajstra Josefa?